České děti se pohybují po internetu prakticky bez dozoru rodičů. Veřejně pak sdílejí osobní údaje od telefonního čísla až po adresu bydliště. Rychle rostoucím fenoménem je mezi teenagery takzvaný sexting, tedy sdílení vlastních intimních materiálů. Přestože ho zhruba tři čtvrtiny dětí považují za rizikový, patnáct procent má s ním přímou zkušenost. Až třetina dětí by se při zneužití takových materiálů zdráhala komukoli svěřit. Každé druhé dítě chatuje s cizími lidmi, pětina by neodmítla osobní schůzku.

Zdroj: Youtube

Vyplývá to z výsledků Sexting a rizikové seznamování českých dětí v kyberprostoru, realizovaného Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společností O2 Czech Republic. Do výzkumu se zapojilo 4878 dětí z celého území Česka s průměrným věkem 14 let.

Pokojíček neznamená bezpečí

Víc než polovině českých dětí (60 %) jejich rodiče nijak neomezují čas strávený na počítači a internetu. "Regulace času stráveného na internetu je zásadní. Rodiče by měli určit, kolik času jejich děti na internetu stráví," prohlašuje Tomáš Minka, odborník na internetovou bezpečnost O2.

Téměř stejné množství dětí má navíc počítač ve svém vlastním pokojíčku, který nesdílí ani se sourozencem. "Pokojíček neznamená, že je dítě v bezpečí. K nejčastějším počítačovým útokům na soukromí dětí dochází nejčastěji večer mezi sedmou a devátou hodinou, kdy rodiče v jednom pokoji sledují televizi a dítě u sebe v pokoji sleduje internet," uvádí Minka.

„Prevence i vzdělávání dětí a ve zdravé míře také dohled rodičů jsou nejdůležitějšími kroky, jak zabránit jejich rizikovému chování na internetu. Na 80 % dětí však nemá nijak omezen přístup na nevhodné internetové stránky, i když k tomu v dnešní době existují jednoduché nástroje," tvrdí Minka.

Až 67 procent dětí podle výzkumu sdílí veřejně svou fotografii, což může být rizikové. "Sdílení vlastních fotografií je nebezpečné, protože fotografie už je podklad pro možné vydírání. Dá se například nasadit na pornografický materiál a dítě se může stát terčem výhružek, že tento materiál bude šířen mezi jeho přátele, pokud neudělá to a to," uvádí Kamil Kopecký, vedoucí výzkumného týmu z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Děti se nesvěřují

Mezi rizika spojená s online seznamováním patří podle realizátorů výzkumu kromě sextingu také kybergrooming, tedy manipulace dítěte dospělou osobou s cílem přimět dítě k osobní schůzce. Jak k sextingu, tak ke kybergroomingu bývají častěji nuceny dívky než chlapci.

„Své intimní materiály po internetu s cizími lidmi sdílí až 16 procent českých dětí, dominují především fotografie nad videem. Za pět let se toto číslo zvýšilo téměř o polovinu, což vede i k rostoucímu počtu případů úniků nebo zneužití takových materiálů," prohlašuje Kopecký.

V případě úniku takových materiálů by o tom rodičům navíc řekly jen čtyři z deseti dětí, celá třetina by se dokonce nesvěřila nikomu. Zbytek by se situaci snažil řešit pomocí kamarádů.

Proč to děti dělají? Podle výzkumu jde nejčastěji o „dárek" pro přítelkyni či přítele (39 %), flirt (36 %) či odpověď na již zaslaný intimní materiál. Ne vždy ale jde o dobrovolnou aktivitu. „Alarmující je, že sedm procent dětí bylo k provozování sextingu donuceno někým jiným," uvádí René Szotkowski z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Čtyři z deseti dětí navíc zažily obnažování na video chatu.

Kromě sdílení intimního obsahu se české děti na rozdíl od offline života nezdráhají podle výzkumu v online prostředí komunikovat s cizími lidmi. Dnes tomu napomáhají především sociální sítě – zhruba třetina dětí (31 %) by si na Facebooku přidala nového kamaráda opačného pohlaví jen na základě přitažlivé fotografie a bez ověřování identity.

„Sociální sítě odbourávají bariéry v komunikaci a děti často ztrácí zábrany. Dívka si přidá na Facebook hezkého kluka, chatuje s ním před webkamerou, sdílí intimní fotografie. A to je jen začátek. Až pětina dětí nemá problém s internetovým kamarádem nebo s cizím člověkem vyrazit na osobní schůzku," upozorňuje Kopecký. Podle výzkumu byla na osobní schůzku pozvána až třetina dětí.

Problém kyberšikany častěji řeší i Linka bezpečí

V souvislosti s riziky na internetu se stále víc dětí obrací se žádostí o pomoc na odborníky nebo neziskové organizace. „Na jedné straně stojí vzdělávání, která dětem pomáhá rozlišit, co již není standardní chování. Stejně důležité ale je, aby se měly na koho obrátit. Proto podporujeme projekty, jako je Linka bezpečí a E-Bezpečí, které vedle vzdělávacích aktivit provozuje také online poradnu. Aktuální výzkum ukazuje, že rizikové chování dětí na internetu bohužel v čase narůstá," říká Marie Mališková, manažerka společenské odpovědnosti O2.

Statistiky Linky bezpečí ukazují, že online trable se dostávají do popředí. Zatímco v roce 2008 se na ni obrátilo s prosbou o pomoc v souvislosti s internetem jen 40 dětí, loni to bylo již téměř 600 případů, což jsou skoro dvě děti každý den. Nejčastěji řeší potíže s kyberstalkingem (24 %), kyberšikanou (20 %) nebo zneužitím osobních dat (6 %).

"Věříme, že alarmující výsledky výzkumu přispějí k tomu, aby si děti i jejich rodiče začali rizika a důsledky svého chování na internetu víc uvědomovat," uzavírá Mališková.