Na jaře 1989 přetrvávalo v oblasti Manikganj ve střední Bangladéši už půl roku sucho. Bangladéšský prezident Husajn Muhammad Eršád dokonce vyzval národ, aby se modlil za déšť. V půl sedmé večer 26. dubna obloha skutečně potemněla obřím mrakem. Jenže kromě vodních kapek se z něj vynořil i obří chobot o půldruhakilometrovém až dvaapůlkilometrovém průměru. A začal vraždit.

"Uviděl jsem na obloze černé mraky. Jen malou chvíli na to už jsme letěli vzduchem i s naším domem," zavzpomínal před pěti lety pro list Bangladesh Observer Sayeda Begum, který tehdy žil ve městě Saturia.

Zdroj: Youtube

Větrný vír zamířil nejdřív na východ, přičemž se prohnal městem Daulatpur, které srovnal se zemí. Jeho další cesta pokračovala venkovskými slumy, jež jsou v této části Bangladéše bohužel hodně zalidněné. Následně se stočil na severovýchod a zasáhl další město Saturia. Rovněž toto město kompletně zničil. Rychlost a sílu, s jakou postupoval, se nikdy nepodařilo přesně určit, protože se odhaduje podle škod, které živel napáchá na stavbách. Jenže stavby v této části Asie jsou často jen provizoria nesplňující žádná stavební kritéria a tornádo je jednoduše likvidovalo. Vědci později uvedli, že jeho rychlost činila zhruba mezi 180 a 350 kilometry v hodině.

Kromě vysoké hustoty zalidnění a špatné zástavby, neschopné odolávat destruktivním větrům, se na katastrofálním počtu obětí podepsal také fakt, že Bangladéši chyběl jakýkoli sofistikovaný varovný systém, který by na možný výskyt tornáda předem upozornil, a stejně tak připravené a zajištěné úkryty. Když lidé tornádo uviděli, bylo pozdě. Neměli kam uniknout. Jakkoli byla trasa zuřícího živlu podstatně kratší, než jakou za sebou nechávají například tornáda v severní Americe, jeho následky tak byly mnohem děsivější.

Všude, kde tornádo přišlo do kontaktu se zemí, vyrvalo ze země bezpočet stromů i s kořeny a zničilo každý dům. "Devastace byla tak úplná, že kromě několika přeražených pahýlů stromů nezůstalo v oblasti stát nic," popsaly situaci po tornádu noviny Bangladesh Observer.

Země stíhaná katastrofami

Co do četnosti tornád není sice Bangladéš mezi zeměmi na první příčce a zůstává za Spojenými státy, Argentinou, Brazílií a Kanadou (zatímco v USA činí desetiletý průměr 1294 tornád ročně, v Bangladéši jich nebývá o moc víc než šest), má ale bohužel prim, pokud jde o vražednost a ničivost tornád. Kromě faktorů, které jsme už zmínili (vysoká hustota zalidnění, špatná zástavba a chybějící systém varování), se na tom podílí i to, jaké velikosti bangladéšská tornáda dosahují. Podle meteorologa Grega Forbese se zde objevují tornáda o intenzitě až F4, někdy dokonce F5.

Podmínky pro vznik tak velkých tornád zde vznikají hlavně na jaře, kdy zimní sucho vystřídá vlhké monzunové období. Nejhorším měsícem je duben, během nějž se přízemní teplý a vlhký vzduch, proudící od Bengálského zálivu, střetává se studenými západními větry v horní vrstvě atmosféry. Právě tato srážka spodního teplého vzduchu s horním studeným vyvolává vznik tornád, protože v jedné části bouřkového mraku stoupá teplý vzduch a v druhé klesá studený. Tím dochází k silné horizontální rotaci, která se může změnit ve vertikální. Vznikne tak chobotovitý vír, jenž se při dotyku se zemí stává tornádem.

Kromě toho navíc trápí tento stát, jehož sousedy jsou Indie a Myanmar (Barma), i ničivé povodně v důsledku monzunových srážek a na pobřeží ničivé tajfuny. Také v tomto směru má bohužel Bangladéš několik smutných prvenství.

Dne 11. listopadu 1970 zasáhl jeho pobřeží tropický cyklon "Bhola", který zabil nejméně 300 tisíc lidí (podle některých zdrojů víc než půl milionu), což z něj dělá největšího tropického zabijáka v dějinách. Většina lidí zahynula v důsledku vzedmutí mořské hladiny, která zaplavila většinu nízko položených oblastí v deltě řeky Ganga. Cyklon byl šestou bouří cyklonové sezóny v severním Indickém oceánu v roce 1970 a také nejsilnější - dosahoval kategorie 4 na Saffirově-Simpsonově stupnici hurikánů.

Dne 13. května 1996 zničila série tornád infrastrukturu v bangladéšských oblastech Jamalpur a Tangail. O život přišlo více než 600 lidí.

Další čtyři velké údery tornád (11. dubna 1964, 14. dubna 1969, 17. dubna 1973 a 1. dubna 1977) zabily v Bangladéši více než 500 lidí.

Dvě tornáda, která se objevila 14. dubna 2004, za sebou nechala 69 mrtvých.

Celkem 22 lidí padlo za oběť tornádu, které řádilo v Bangladéši 22. března 2013.

Pro srovnání, nejtragičtějším dnem v historii tornád ve Spojených státech amerických byl 18. březen 1925, kdy kvůli nim přišlo o život 747 lidí. Nejvražednějším z této série bylo tornádo pojmenované později Tri-State, které prošlo přes tři státy USA a zabilo 695 lidí.