Tragický omyl. Před 25 lety sestřelili američtí stíhači dvě vlastní helikoptéry

14. duben 2019 četba na 16 minut
Američtí vyšetřovatelé zkoumají trosky helikoptér na místě dopadu v severním Iráku

Američtí vyšetřovatelé zkoumají trosky helikoptér na místě dopadu v severním Iráku

Foto: Wikimedia Commons

Šestadvacet lidí přišlo o život při incidentu, kdy dvě americké stíhačky F-15 sestřelily dne 14. dubna 1994 nad severním Irákem omylem dva vlastní bojové vrtulníky Black Hawk z 6. praporu 159. leteckého pluku. K tragickému omylu došlo během mezinárodní vojenské operace Provide Comfort, zaměřené na pomoc kurdským uprchlíkům.

FOTOGALERIE

Po vojenské operaci Pouštní bouře z roku 1991, jejímž cílem bylo osvobodit Irákem okupovaný Kuvajt, se iráčtí Kudové, obývající oblast severního Iráku a dlouhodobě revoltující proti režimu Saddáma Husajna, otevřeně vzbouřili a pokusili se vytvořit samostatný stát. Saddámova irácká armáda začala v odpověď na to okupovat jižní kurdské oblasti a obsadila všechna severoirácká města, což vedlo k exodu zhruba půl milionu Kurdů.

Spojené státy a Británie pak v roce 1992 Kurdy vojensky podpořily a vyhlásily nad severním Irákem bezletovou zónu pro irácké letectvo. Významně tím přispěly k vytvoření alespoň částečně autonomní kurdské oblasti s vlastní samosprávou i policií, byť stále závislé na pomoci britsko-amerických jednotek. V regionu však stále panovalo vojenské napětí, vyvolávané jednak spory mezi jednotlivými kurdskými kmeny, ale především trvající iráckou hrozbou (některá severoirácká města v kurdské oblasti nadále okupovala Saddámova armáda). Určité riziko představovala i možná vojenská aktivita Turecka, jež sice působilo v dané době jako americký spojenec, ale v roce 1994 začalo jevit tendence, že do severního Iráku podnikne proti Kurdům invazi, před čímž Spojené státy Ankaru důrazně varovaly.

Cílem mezinárodní vojensko-humanitární operace Provide Comfort ("Poskytnutí úlevy"), do níž se kromě Spojených států a Británie zapojily i další země protiirácké koalice, bylo vytvořit v severním Iráku bezpečné prostředí, aby se kurdští uprchlíci mohli vrátit zpět do svých domovů. Zhruba tak vypadala situace, která 14. dubna 1994 vyústila bohužel v jeden omyl s tragickými důsledky.

Jedna chyba za druhou…

Dva bojové vrtulníky Black Hawk (Černý jestřáb) vzlétly krátce před půl devátou ráno z tureckého města Diyarbakır a zamířily do města Zakhó v severním Iráku, kde se nacházelo vojenské koordinanční centrum operace Provide Comfort. Vedoucí vrtulník pilotoval americký kapitán Patrick McKenna.

Na bezletovou zónu v tu dobu dohlíželo americké letadlo systému včasného varování a řízení letového provozu E-3 AWACS s devatenáctičlennou posádkou pod velením majora Lawrence Tracyho. Jeho úkolem bylo hlídat oblohu a poskytovat varování všem letadlům operace Provide Comfort.

Oba vrtulníky informovaly řídící středisko AWACS pomocí signálu "Cougar", že odstartovaly a odkud kam letí. V 9:21 oznámily svůj vstup do bezletové zóny a o šest minut později přistály v Zakhó u vojenského koordinačního centra. Důstojníci AWACSu je sice na radaru označili jako "přátelské", ale opomněli jejich posádky upozornit, že používají v bezletové zóně špatný vysílací kód a že mají přejít na jinou frekvenci. Byl to jeden z faktorů, jenž vedl později ke katastrofě.

Obě helikoptéry v Zakhó naložily šestnáct členů mezinárodního týmu OSN pracujícího pro spojeneckou koalici, včetně čtyř kurdských civilistů, jednoho člena chaldejské katolické církve, dvou britských a jednoho francouzského vojenského důstojníka a pěti amerických civilních i vojenských úředníků. Spolu s posádkou vrtulníků tak počet osob na palubě vzrostl na 26. Šest minut před desátou se oba Black Hawky vznesly opět do vzduchu a zamířili do 190 kilometrů vzdáleného iráckého města Erbíl. 

Letový dispečer AWACSu poručík Joseph Halcli je opětovně otagoval na obrazovce radaru coby "přátelské" a informoval o jejich letu svého nadřízeného Jima Wanga. Jak Halcli, tak Wang, tak velitel hlídkujícího letadla AWACSu Lawrence Tracy, a konečně i vrchní náčelník této varovné služby major Doug Martin teď měli na svých radarech oba Černé jestřáby zřetelně označeny symbolem spřáteleného leteckého stroje.

Tři minuty před čtvrt na jedenáct vlétly vrtulníky do hornatého terénu a jejich identifikační odpovídače sekundárního radaru zmizely z dosahu AWACSu. Důstojník leteckého dozoru AWACSu kapitán Diedre Bell si toho všiml a upozornil Wanga, ten na to ale nijak nereagoval.

V té době už mířily do oblasti také dvě americké stíhačky F-15, pilotované kapitánem Erikem Wicksonem a podplukovníkem Randy W. Mayem, které odstartovaly pět minut po půl desáté z letecké základny Incirlik v Turecku. Jejich úkolem bylo dohlížet na bezletovou zónu, aby ji případně "vyčistily" od všech nepřátelských letadel.

Oba piloti stíhaček si prošli před startem seznam plánovaných přeletů koaličních letadel a zaznamenali v něm i let obou Black Hawků. Bohužel zde však došlo k dalšímu problému - u letu nebyl uveden ani čas startu, ani doba jeho trvání, ani plánovaná trasa. Wickson se proto ve čtvrt na jedenáct dotázal vysílačkou Douga Martina, jestli nemá o pohybu vrtulníků nějaké nové informace, ale ten mu v tu chvíli odpověděl záporně - vrtulníky mu totiž tři minuty předtím zmizely z radaru.

V 10:20 ohlásil Wickson coby vedoucí letu vstup obou stíhaček do severního Iráku. Hlášení přijal v letadle AWACSu další z leteckých dispečerů, nadporučík Ricky Wilson, který sloužil v bezletové zóně vůbec poprvé.

Přestože o sobě stíhačky a vrtulníky v daný okamžik nevěděly, protože Black Hawky v důsledku už zmíněného opominutí vysílaly na jiné frekvenci, Wilson sledoval obě frekvence, a navíc měl až do chvíle, než zmizely v horách, oba Černé jestřáby i na radaru. Věděl tedy, že se pohybují v téže oblasti jako F-15. Wicksonovi o tom však bohužel nic neřekl, protože si myslel, že obě helikoptéry mezitím opět přistály. Naopak požádal Wanga, jestli může vypnout označování helikoptér přátelskými symboly, a Wang mu to schválil. Instruktor AWACSu kapitán Mark Cathy, který měl na nepříliš zkušeného Wilsona dohlížet, odešel krátce po desáté zdřímnout si do zadní části letadla. Chyby se sčítaly…

Stíhačky na dostřel

V 10:22 ohlásil Wickson, letící ve výšce 8230 metrů, že na radaru zachytil pomalu se pohybující letoun vzdálený 64 kilometrů od jeho současné pozice. Dispečer Wilson mu na to odpověděl, že "je tam čisto", jinými slovy, že v dané oblasti nemá žádný radarový kontakt. Tracy ani Wang nevyzvali v rozporu se standardními postupy nikoho z posádky AWACSu, aby se pokusil neznámý letoun ohlášený stíhačkou identifikovat. Nikdo tak včas nezjistil, že oním tajemným, pomalu letícím objektem jsou dva americké vrtulníky plné vlastních lidí.

Oba piloti F-15 se pak pokusili prozkoumat neznámý cíl elektronicky za pomoci svého palubního systému IFF (Identification friend or foe, neboli identifikace přítel - nepřítel), který použili ve dvou různých režimech. Systém se skládá z dotazovače (interrogatoru) a transpondéru (zařízení odpovídajícího na signál). Dotazovače mohou být na palubě objektu nebo může jít o síť pozemních radarových antén. Určitou slabinou IFF je, že jako vlastní "spřátelené" objekty dokáže identifikovat jen ty, které jsou vybavené stejným nebo kompatibilním systémem. Když dotazovač nedostane žádnou odpověď , nemůže objekt označit jako přátelský, ale zároveň to neznamená, že by muselo jít nutně o nepřítele.

V jednom režimu systém IFF odpověděl negativně, v druhém dal na okamžik kladnou odezvu, pak ale reagoval opět záporně: "Objekt neidentifikován." Stíhačky F-15 se proto začaly přesouvat tak, aby mohly neznámý letoun zastavit, což neznamenalo nic jiného než sestřel.

V ten okamžik se helikoptéry na chvíli dostaly z radarového stínu a na obrazovkách členů posádky letadla AWACSu (včetně dispečera Wilsona) se začaly objevovat jejich odpovídací signály IFF a přerušovaně i radarové spojení. Na Wangově radaru se také na chvíli opět rozsvítil symbol spřátelených helikoptér. Pět minut před půl jedenáctou se piloti F-15 znovu ohlásili AWACSu, a Wilson tentokrát na jejich dotazy odpověděl, že zachytil v ohlášené oblasti radarový kontakt. Ale došlo k další chybě - ani Wilson, ani nikdo z posádky AWACSu navzdory radarovým signálům z vrtulníků neinformoval Wicksona ani Maye, že kontakt může pocházet od spřátelených helikoptér.

Oba piloti stíhaček se proto rozhodli, že se pokusí neznámý objekt identifikovat vizuálně. Helikoptéry právě letěly hlubokým údolím rychlostí zhruba 240 kilometrů v hodině a jejich výška byla jen něco přes 60 metrů. Wickson se nad nimi přehnal rychlostí 830 km/hod. ve výšce 300 metrů. To, co viděl, bohužel chybně vyhodnotil - rozpoznal sice, že jde o vrtulníky, ale domníval se, že vidí dva "hindy" ("laně") neboli bitevní vrtulníky Mil MI-24 původně sovětské výroby, používané iráckou a syrskou armádou. Vedlo ho k tomu "pouštní" zbarvení helikoptér a fakt, že na jejich pomocných křídlech viděl něco, co připomínalo typickou konfiguraci výzbroje iráckých vrtulníků.

"Počet dva hindy," oznámil po přeletu AWACSu.

"Rozumím, dva hindy," odpověděl Wilson a obrátil se k Wangovi: "Pane, posloucháte to?" 

"Souhlas," odpověděl Wang, ale jinak hlášení nekomentoval.

Podobný průlet pak ve výšce 500 metrů zopakoval i pilot druhé stíhačky May a ohlásil pouze: "Počet dva." Při pozdějším vyšetřování incidentu May uvedl, že jeho hlášení znamenalo pouze to, že vidí dva vrtulníky, ale nikoli už, že potvrzuje předchozí Wicksonovu identifikaci "hindů".

Ani jeden z pilotů F-15 bohužel nebyl informován o tom, že Černé jestřáby používané při operaci Provide Comfort mívají k pomocným křídlům přimontovány pomocné přídavné nádrže (právě ty Wicksona zmátly, protože je považoval za výzbroj) a že létají s pouštní světlou a hnědou kamufláží, která se hodně liší od jejich klasického tmavě zeleného zbarvení. "Vůbec jsem nepochyboval, že vidím hindy - Black Hawky mi ani nepřišly na mysl," řekl později Wickson.

Po přeletu se oba stíhači obloukem vrátili a zavěsili se ve vzdálenosti zhruba 16 kilometrů za helikoptéry. Podle pravidel operace Provide Comfort se měli ještě pokusit ověřit národnost pilotů helikoptér, protože v oblasti severního Iráku se občas objevovala neohlášena letadla různých států, Wickson ale místo toho dvě minuty před půl jedenáctou oznámil AWACSu, že zaměřili cíl, a vydal svému číslu dvě rozkaz: "Odjistit."

V půl jedenácté vypálil Wickson jako první ze vzdálenosti asi 10 kilometrů raketu AIM-120 Amraam, která o sedm vteřin později zasáhla a zničila zadní z obou vrtulníků. Vedoucí helikoptéra, kterou pilotoval Patrick McKenna, se okamžitě na to otočila doleva a začala klesat, zjevně ve snaze vyhnout se dalšímu útoku. O dvacet vteřin později však ze vzdálenosti 2,8 kilometru vystřelil i May. Na zničení vrtulníku použil raketu AIM-9 Sidewinder. Obě helikoptéry se zřítily v plamenech rozbité na kusy. Všech 26 lidí na palubách bylo okamžitě mrtvých.

"Hotovo, je po nich," ohlásil Wickson po přeletu nad troskami.

Co se skutečně stalo, vyšlo najevo ještě týž den po poledni, když na místo katastrofy dorazili místní Kurdové a ohlásili, že viděli sestřelit dva Black Hawky 40 kilometrů severně od Erbílu a že nikdo nepřežil. Zprávu rychle zachytila a rozšířila média včetně CNN. Během několika hodin se o ní dozvěděl tehdejší americký prezident Bill Clinton. V emotivním vystoupení na tiskové konferenci pak kromě vyjádření soucitu obětem oznámil, že nařídil ministerstvu obrany vyšetřit celý incident. Výsledky pátrání slíbil zveřejnit. "Získáme fakta a zpřístupníme je lidu Spojených států, Británie, Francie a Turecka, našim partnerům v operaci Provide Comfort," uvedl Clinton.

Chyběl pořádek, chyběla disciplína

Velitel vzdušných sil Spojených států v Evropě generál Robert C. Oaks jmenoval vyšetřovací komisi, jejímž členy se stali kromě zástupců americké armády i specialisté z Francie, Turecka i Británie. Komisi vedl generálmajor James G. Andrus. Konečná vyšetřovací zpráva byla zveřejněna 13. července 1994, byť některé podrobnosti o ní unikly do médií už o dva týdny dřív. Zpráva došla k sedmi obecným zjištěním, jak ke katastrofě došlo.

První zjištěním bylo, že Wickson při vizuálním kontaktu vrtulníky špatně identifikoval a May mu nedokázal jasně sdělit, že není schopen jeho identifikaci potvrdit.

Druhým, že transpondéry IFF na stíhačkách nebo na vrtulnících z neznámých příčin nefungovaly, jak měly.

Třetím, že v rámci operace Provide Comfort docházelo k nedorozuměním ohledně toho, jak se uplatňované postupy, týkající se koaličních letů v bezletové zóně, vztahují na operace vrtulníků mezinárodního koordinačního centra. 

Čtvrtý bod zněl, že velitel posádky AWACSu Lawrence Tracy neměl pro tuto funkci řádnou kvalifikaci v souladu s předpisy americké armády a že on i ostatní členové posádky AWACSu se dopustili chyb.

Také pracovníci zajišťující operaci Provide Comfort nebyli řádně vyškoleni, pokud jde o pravidla pohybu v bezletové zóně nad severním Irákem.

Jako šestou příčinu označila komise fakt, že Černé jestřáby nebyly vybaveny modernějším radiovým spojením, které by jim umožnilo komunikovat s F-15.

Sedmé a konečné zjištění komise tedy uvádělo, že k incidentu vedl řetězec událostí, jenž začal tím, že selhalo řízení operace, protože nedokázalo předat jejím jednotlivým složkám jasné a jednoznačné pokyny.

Další postup americké armády v souvislosti s vyšetřováním incidentu však vyvolal kritiku, neboť se zdálo, že ani přes vysoký počet obětí nechce nikoho výrazně postihnout. Několik důstojníků čelilo administrativnímu řízení, ale před vojenským soudem stanul nakonec jediný, člen posádky AWACSu Jim Wang - a soud ho osvobodil.

To vedlo k mnoha protestům ze strany rodinných příslušníků obětí, jimž se zdálo, že armáda se snaží zamést problém pod koberec. Jejich stížnosti nakonec vyslyšel nový náčelník štábu generál Ronald R. Fogleman, který nařídil nový přezkum katastrofy a zaměřil se na odpovědnost jednotlivých mužů zapojených do incidentu. Vlastní vyšetřování spustil v září 1995 také americký Senát. Tato pátrání pak vedla k odhalení dalších pochybení a problémů v americké armádě - například toho, že existovala rivalita mezi piloty létajícími na F-15 a na levnějších mnohoúčelových stíhačkách F-16, která mohla přispět k naléhavosti, s jakou Wickson trval na odpálení raket. Dalším odhalením bylo, že piloti na stíhačkách obecně vykazují nedostatek disciplíny. Vyšetřování také zjistilo, že výcvik stíhačů, týkající se identifikace vrtulníků, nebyl dostatečný. Siluety helikoptér byly jen na pěti procentech výcvikových slidů a na všech byly zachyceny pouze ze země. 

Třiapadesátá stíhací peruť, k níž obě F-15 patřily, získala kvůli incidentu špatnou pověst, kterou už nikdy nedokázala smýt - byť tato tragédie zůstala v její historii jedinou. Dne 10. března 1999 americká armáda činnost této eskadry definitivně ukončila.

Akční letáky