Boj s korupcí a nepotismem se Česku nedaří. Klasičtí „hlídací psi" – média – selhávají. Veřejnoprávní televize i rozhlas jsou sterilní, pod rouškou jakési pseudokorektnosti a „politické vyváženosti" svoji roli nezvládají. Soukromá média přebírají do rukou více či méně kontroverzní byznysmeni, nejzářnějším příkladem je právě lídr hnutí ANO Andrej Babiš (po vydavatelství Mafra už kupuje i nejposlouchanější rádio Impuls a jeho mediální apetit prý není ještě nasycen).
Policie i soudy pracují, řekněme – zvláštně, když si připomeneme takřka nulové výsledky akce proti údajně uplaceným exposlancům ODS nebo nekonečně se táhnoucí proces Davida Ratha. Za této konstelace je nezávislých organizací typu Transparency International (TI) potřeba jako soli. Jenže jde právě o tu nezávislost, již nyní David Ondráčka totálně popřel svým příklonem k Babišovi.
Konflikt zájmu
Sporné jsou přitom už některé předchozí kroky TI. Na jaře roku 2011 se například organizace nechala vlákat do politických sítí tehdy ještě vlivného člena ODS a ministra zemědělství Ivana Fuksy. Transparency uzavřela s ministerstvem dohodu, v jejímž rámci měla podle tehdejšího Ondráčkova vyjádření kontrolovat činnost obří státní firmy Lesy ČR, uzavírání jejích smluv a celé hospodaření. De facto tím ovšem TI „posvětila" Fuksovu koncepci lesní politiky, jež byla předmětem sporů politiků i ekonomů.
Nyní David Ondráčka stejně tak posvěcuje politiku celé Babišovy strany, když přijímá její nominaci. Zas tak velké překvapení to asi není – šéf TI se už před volbami aktivně účastnil projektu Rekonstrukce státu, na jehož ideách i lidech Babiš hodně staví.
Ovšem tím, že se nyní Ondráčka jasně postavil na Babišovu stranu, zcela ztrácí nezávislé postavení, pro činnost TI klíčové. Jako by to bylo málo, celá česká TI se ve vyjádření na své webové stránce hlásí k tomu, že její ředitel by byl dobrým ministrem vnitra. Osobními schopnostmi na to Ondráčka klidně může mít – ale jaká teď bude česká Transparency, když se tak aktivně zapojila do politiky? Co si o ní lidé mají myslet – jde ve skutečnosti o aktivistickou kryptopolitickou buňku, dokonce líheň budoucích vládních úředníků, proti nimž má TI ale přece bojovat?
Příklad nehodný následování
Druhou otázkou je, co by znamenal nástup ředitele TI pro samotné vnitro. Sám nominovaný se nechal slyšet, že si dá pozor, „aby nebyl jen stafáží". Silnou pozici si lze ale ve stále ještě parlamentním systému vydobýt jen dvěma způsoby. Buď je ministr – ovšem jako výjimka ze systému – skutečně jaksi „nezávislý", ale pak za sebou musí mít nějaký obrovský morální kredit podpořený výraznými silami v celé společnosti. To ve vší úctě není případ TI. Nebo potřebuje silnou stranickou podporu, což se ale také Ondráčky netýká – zvlášť když se sám stylizuje do role víceméně nezávislého protikorupčního bijce.
Jakou sílu tedy bude šéf TI na vnitru mít? Jen takovou, jakou mu povolí velkopodnikatel a lídr ANO. Krok Davida Ondráčky se tak jeví jako nanejvýš nešťastný – oslabil už tak nabouranou nezávislost národní pobočky Transparency a hrozí mu diskreditace vlastní osoby jako stafáže na vnitru. Jeho podporovatel Babiš tvrdí, že stát chce řídit jako firmu. Na vnitru se už však jeden nešťastník – Radek John – coby reprezentant firmy ABL objevil... Skončil tak, jak bych to Davidu Ondráčkovi se srdce nepřál.