První světovou válku charakterizují zákopy, symbolem té druhé může být letecká válka o Anglii či atomové bomby svržené v jejím úplném závěru na Japonsko. Dnes již vedení válek mění nezadržitelný vývoj nových technologií. Střetnutí na bojištích vedou k rozsáhlému zavádění robotů, bezpilotních prostředků a supermoderních technologií řízených počítači s umělou inteligencí.
Stále více budou vojáci vybaveni zařízeními, která jim umožní mít přehled o situaci kdekoli na bojišti. Omezená lidská síla se (dnes dokonce již existují funkční prototypy) zvětší pomocí speciálních konstrukcí, jaké známe ze sci-fi filmů. Ruční zbraně svou výkonností daleko předčí ty dnešní.
Hvězdné války
Budoucí válka bude ještě více neosobní. Bojová střetnutí povedou zbraně řízené na dálku operátory, kteří budou mimo dosah smrtících účinků zbraní. V případě bojových bezpilotních prostředků je to realitou již dnes. Není daleko doba, kdy zbraně budou střílet munici nové generace nebo dokonce laserové střely či používat munici vystřelovanou elektromagnetickým impulzem. Ještě více než dnes budou létat bezpilotní prostředky vzdušného průzkumu a nepřetržitého sledování, satelity budou monitorovat veškeré zájmové prostory.
Možná, že dojde ke střetnutí v kosmu. Ani to není již dnes vyloučeno. V podstatě to ovšem znamená, že cokoli se na bojišti odehraje, se okamžitě zaznamená, vyhodnotí a předá k rozhodnutí, jak na zjištěnou činnost reagovat. Vývoj se ubírá tím směrem, aby místo pilotovaných stíhaček a letadel pro podporu boje pozemních jednotek létaly bezpilotní stíhačky a bitevníky.Jejich manévrovací schopnosti daleko převýší limity lidského organismu.
Těsně nad zem
Hledá se nová generace tanků. Budou mnohem lehčí než současné tanky, ale s pancíři mnohem vyšší tvrdosti. Uvnitř samozřejmě bez vojáků, ale plné senzorů, počítačů a příslušných spojovacích prostředků. Bojovou sestavu doplní lehčí bojová vozidla ovládaná na dálku, přepravující vojáky vybavené technologiemi 21. století, a další, která budou mít specifické určení.
Co bude bezesporu pro moderní armády podstatné, je, že bude pokračovat trend přenášení mnohem větší části aktivit do vzduchu – lépe řečeno těsně nad zem. Řádově se zvýší počet létajících aparátů umožňujících rychlý manévr jak bojových jednotek, tak jednotek logistického a zdravotnického zabezpečení.
Logistickým problémem se stává obrovská spotřeba energií, ve finále především energie elektrická. Nemenším úkolem bude přenos obrovského množství dat a informací, což přinese nutnost dělení a sdílení kmitočtů, aby nedošlo k zahlcení prostoru, a třídění informací, aby se k nim dostávali ti, kteří je skutečně mají dostat, a takové, které skutečně potřebují. Nanotechnologie jsou realitou již dnes.
Kybernetická rovina
Druhá úroveň válek se bude odehrávat v rovině kybernetické. Kdo ovládne kybernetický prostor protivníka, získá obrovskou převahu, nikoli však absolutní. Přesto to v mnohem více digitalizovaném prostředí moderních společností bude cesta, jak ovládat téměř všechny segmenty společnosti včetně veřejného mínění. V určitých fázích války dokonce může být tento boj významnější než boj na reálném bojišti. Tyto trendy jsou již dnes patrné.
Téměř vše by mohlo být pravda již dnes. Ve vývojových laboratořích se většina z uvedených technologií již testuje nebo dokonce fungují jako bojové systémy. Jen cena a spolehlivost je v této fázi problematická.
Krajní řešení
Vidím však jeden zásadní problém – v tomto vývoji stále více chybí to hlavní: člověk. Vedle tohoto aspektu pak i nepochopení nebo nechuť technokratů vysvětlit, proč se války vedou a co je jejich cílem. Válka je vždy krajní řešení a vždy je pokračováním politiky. To je Clausewitzova poučka, kterou akceptovali i komunisté. Pokud už k válce dojde, není to jen proto, aby si obě strany poměřovaly síly, ale proto, aby byla zlomena vůle protivníka klást odpor záměrům druhé strany. V počátku se může jednat jen o pohrůžku použitím vojenské síly, pokud selhaly všechny předcházející nástroje – politické či ekonomické tlaky. Pak dojde na reálné užití síly.
I když v počátečních fázích dojde k použití těch prostředků, které budou mít obě strany k dispozici, a těch technologií, které budou představovat to nejlepší, co bude v jejich výzbroji, prohrávající strana postupně přijde o schopnost technicky složité a energeticky náročné zbraně používat.
Na bojišti to přinese ztráty na lidských životech, jako je tomu dnes. Nejenom to, ztráta schopnosti bránit se kybernetickým útokům způsobí obrovské materiální ztráty na území protivníka, neschopnost řídit ekonomiku, výrobní provozy, komunikaci, informační systémy, systémy zásobování obyvatelstva. Šíření dezinformací naruší soudržnost společností, přinese v tom lepším případě pokojné demonstrace, v tom horším způsobí násilnosti vedoucí až k občanské válce. Kybernetický útok na Estonsko v roce 2007 je jen předzvěstí toho, jak může takový útok ochromit stát (viz Kyberútok na Estonsko).
O výsledcích rozhoduje člověk
Válku vždy vedou lidé a také v ní umírají. Na konci o výsledcích rozhoduje člověk. Je v zásadě jedno, zda na bojišti, nebo v týlu. Sebesofistikovanější zbraně nepřekonají schopnost lidského mozku. A to v tom dobrém i zlém. Špatně naprogramovaná zbraň nesplní úkol. Fyzicky i psychicky vyčerpaný operátor bezpilotního prostředku dělá chyby stejně, jako je dělal pilot stíhačky v době druhé světové války. Ten zaplatil životem bezprostředně, operátor bezpilotního prostředku zaplatí životem o něco později, o to to bude krutější.
V blížící se době válek nové generace nebude méně mrtvých, ale právě naopak. Nové generace zbraní jakéhokoli typu jsou vyvíjeny, aby zabíjely nebo ničily s co největším efektem.