Historie

Vidím UFO, ohlásil pilot a zmizel. Od australské letecké záhady uběhlo už 40 let

21. říjen 2018 četba na 16 minut
Poslední okamžiky Fredericka Valenticha v malířské fantazii

Poslední okamžiky Fredericka Valenticha v malířské fantazii

Foto: Profimedia

Byla sobota večer 21. října 1978. Dvacetiletý australský pilot Frederick Valentich prolétával v lehkém vrtulovém letadle Cessna 182L nad Bassovým průlivem v Tasmanově moři. Náhle se ozval řídící věži v Melbourne a ohlásil, že asi 300 metrů nad sebou vidí něco, co popsal jako světélkující neidentifikovatelný létající objekt. Pak zmizel a už ho nikdy nikdo nespatřil.

Za UFO byl označován například onen záhadný letoun, který měl přistávat u mysu Otway. Jeden farmář z města Adelaide dokonce tvrdil, že viděl na nebi talíř o minimálně třicetimetrovém průměru. Trup Cessny byl prý zaklesnutý do jeho boku a unikal z něj olej. Australské ministerstvo dopravy ale bylo k této verzi od začátku skeptické (zmínka o oleji totiž napovídala, že farmář spíš reaguje na to, co si o zmizelém letadle načetl).

Stal se Valentich obětí leteckých pašeráků drog, kteří ho sestřelili, když se ocitl poblíž jejich letadla s kontrabandem? Teorií se objevilo hodně, žádná z nich ale nevysvětlovala beze zbytku ani zmizení, ani záhadný světélkující objekt.

McGaha a Nickell, jejichž teorie je zatím zřejmě poslední, jež se pokouší tuto záhadu rozluštit, se proto po prostudování přepisu záznamu zaměřili hlouběji na Valentichovu osobnost. "Abychom pochopili, co se stalo, museli jsme se nejdřív blíž podívat na to, co byl Fred Valentich zač," uvedli oba badatelé. 

Neukázněný a s vírou v UFO

Fred Valentich byl dvacetiletý nezkušený začátečník. Nalétáno měl pouhých 150 hodin a v letu podle přístrojů absolvoval dokonce jen čtyři hodiny výcviku. Létat v noci tedy směl, ale jen za takové viditelnosti a za takových podmínek, aby se mohl orientovat výhledem z kokpitu. K letu čistě podle přístrojů ho jeho zkoušky neopravňovaly.

Navíc nebyl právě vzorný pilot: dvakrát se ucházel o přijetí do Královského australského letectva (RAAF), ale neuspěl z důvodu nedostatečné kvalifikace. Poté, co získal licenci pro soukromé létání, se snažil dálkově absolvovat kursy pro získání licence obchodního pilota, ale měl špatný prospěch. Celkem pět zkoušek se mu nepodařilo složit ani na podruhé, z toho tři pouhý měsíc před osudovým letem.

Také byl několikrát trestán kvůli mimořádným leteckým událostem, které ve vzduchu způsobil. Jednou vlétl do bezletové zóny nad Sydney a dvakrát úmyslně vletěl naslepo do mraků, za což mu hrozilo trestní stíhání. Dá se tak říci, že si o nějakou nehodu už dlouho koledoval.

Aby toho nebylo málo, byl mladý pilot hluboce zaujat fenoménem UFO a doma si schovával spoustu novinových i časopisových článků na toto téma. Jeho otec později uvedl, že se mu syn začátkem roku 1978 svěřil s vlastním pozorováním neidentifikovaných létajících objektů a uvedl, že létají velmi rychle. Také se prý strachoval o to, co by se mohlo stát, kdyby na nás takové domnělé mimozemské těleso někdy zaútočilo.

"Jak uvidíme, k Valentichově smrti mohla přispět právě jeho hluboká víra v létající talíře - ale úplně jinak, než jak si to fanoušci UFO představují," uvedli McGaha s Nickellem.

Co ve skutečnosti viděl?

Oba badatelé pak připomněli, že Valentich lhal o důvodech svého letu: žádní přátelé na něj na King Islandu nečekali a langusty tam také neměl nakládat. Proč si ale vymýšlel? Možným vysvětlením je podle McGahy s Nickellem to, že se rozhodl znovu pátrat po UFO, ale aby nepřipadal svému okolí divný, vymluvil se na věrohodnější záminku. 

Snaha objevit UFO se mohla promítnout do jeho psychiky: Jako "pravý věřící" měl zřejmě sklony k tomu považovat za UFO každou neobvyklost, s jakou se při letu setká.

Takže co mladý pilot vlastně viděl? Čtyři jasná světla, která (jak sám později připustil, mylně) považoval za "přistávací světla letadla". Byla nad ním a až na jeho vlastní pohyb se zdálo, že se "jen vznášejí". Potom Valentich dvakrát - a podle obou badatelů zcela správně - prohlásil, že to není letadlo.

K objasnění záhady si McGaha a Nickell vzali na pomoc počítačový program, který jim ukázal postavení hvězd na noční obloze, jak byly vidět v danou dobu onoho dne na místě Valentichova letu. A podle tohoto programu představovaly ony čtyři jasně zářící body následující planety: Venuše (která v té době zářila nejjasněji), Merkur, Mars a jasně zářící hvězda Antares. Tato čtyři světla vytvářela na noční obloze obrazec ve tvaru protáhlého kosočtverce a při známém sklonu opticky propojovat výrazné body mohla být snadno považována za letadlo nebo UFO. Podlouhlý tvar připomínající diamant odpovídal i Valentichovým poznámkám o tom, že právě takový tvar vidí. 

Pokud jde o jeho další popis údajného letícího objektu, který se mu jevil jako "kovový" nebo "lesklý", tady mladého pilota podle obou badatelů ošálila psychika. Podobně, jako si podvědomě propojil body, vyplnil také oblast mezi nimi, takže se mu jevila jako pevná, možná dokonce "kovová". "Musíme si uvědomit, že byl zmatený z toho, co vidí," uvádějí oba autoři. 

A co ono "zelené světlo", jímž záhadný objekt podle Valenticha disponoval? I to prý souviselo s pilotovým zmatením. "Připomeňme si, že při prvním popisu záhadného objektu mluvil jen o čtyřech jasných bílých světlech, o zeleném se v tu chvíli nezmiňoval. Ve skutečnosti nešlo o nic jiného, než o vlastní navigační světlo Cessny na jejím pravoboku. Jeho odraz na čelním skle nebo i světlo samo si mohl pilot snadno promítnout do neidentifikovaného tělesa, které pozoroval," tvrdí McGaha a Nickell.

Propojení světel Valentichova letadla s jasně zářící čtveřicí hvězd mohlo zmást i pozorovatele na zemi a vést k pozdějším svědectvím o tom, že Cessna byla zanořená do létajícího objektu.

Pilota zmýlil horizont

Zbývá vysvětlit ony záhadné pohyby objektu, které pilot údajně pozoroval. Podle obou autorů je to jednoduché: pokud šlo skutečně o čtveřici nebeských těles, nepohybovala se ve vztahu k letadlu ani k rovině, ale naopak - letadlo se pohybovalo ve vztahu k nim. 

"V přepisu jsou skutečně důkazy, že tomu tak je. Poté, co nad ním UFO zdánlivě opakovaně proletělo, Valentich uvedl: ´Teď právě letím souběžně se zemí, a ta věc souběžně se mnou.´ Na tom vidíme, co se s nezkušeným pilotem opravdu dělo. Rozptýlilo ho UFO, a proto se nechal zmást iluzí šikmého horizontu. Ta může nastat, když slunce zapadne, ale stále ještě osvětluje spodní část obzoru, zatímco zbytek přirozeně postupně potemní. Toto nerovnovážné osvětlení někdy způsobí, že pilot vnímá jako horizont šikmou plochu vytvořenou rozhraním světla a tmy, popřípadě šikmou oblačností - takže při snaze vyrovnat křídla souběžně se zemí letadlo nevědomky nakloní, a tím ho uvede do spirálovitého klesání, zpočátku pomalého, ale postupně se zvyšující se rychlostí," jsou přesvědčeni Mcgaha a Nickell. 

"V té nejkritičtější chvíli, kdy měl být plně soustředěný a věnovat maximální pozornost přístrojům, zaměstnal bohužel mysl mladého muže nesmírně rušivý podnět. Místo, aby se věnoval pilotáži, vzrušeně sledoval údajné UFO a referoval o něm. Tím bylo okamžitě zaděláno na katastrofu. Podlehl prostorové dezorientaci a svedl letadlo do smrtelné vývrtky," dodávají.

Podle obou badatelů to potvrzují i pilotova další slova o tom, že se mu těžce zasekává motor. Odstředivá síla ve zužující se vývrtce totiž vedla k nárůstu přetížení, což mělo za následek snížení průtoku paliva - a tedy zadrhávání motoru. 

"UFO, které viděl Fred Valentich, můžeme tímto považovat za odhalené. A s hrůzou sledovat, jak se mladý muž - dezorientovaný a zmatený - neočekávaně propadl do spirály, která ho dovedla až k jeho smrti," uzavřeli oba výzkumníci své pátrání.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky