Robert Kennedy, často známý pouze jako Bobby, byl vlivný newyorský senátor a bratr dříve zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Vyznamenal se v boji proti organizovanému zločinu i rasismu. Výrazně podporoval zchudlé dělnictvo, což z něj, syna bohatého podnikatele, udělalo hotového miláčka lidu. Naděje na úspěch v nadcházejících prezidentských volbách tak byly víc než slušné.

Primárky jako člen Demokratické strany ovládl, na řadě byla „pouze“ prezidentská kampaň. Všechno směřovalo k tomu, že v čele Spojených států stane po necelých pěti letech další Kennedy. Tentokrát však muž zásadový, navíc člověk bez psychických problémů či jakýchkoliv ostře sledovaných přehmatů.

Jenže osud zvolil jinou cestu. Stejně jako jeho bratři John, zmíněný dřívější prezident, a Joseph, poručík americké armády, zahynul rukou vraha.

Bojovník za lepší zítřky

V době voleb si zuby na celkové prvenství brousili tři kandidáti – Eugene McCarthy, Hubert Humprey a právě Robert Francis Kennedy. Lyndon Johnson, další výrazná politická postava a dosavadní první muž země, se do elitního výběru i kvůli podpoře války ve Vietnamu vůbec nedostal.

V Kalifornii se samotné volby uskutečnily 4. června. Robert zvítězil, načež se ve vyhlášeném hotelu Ambassador v Los Angeles sešel se svými příznivci, kde přednesl přichystanou řeč. „Nyní je to na Chicagu,“ upozorňoval, jakou další oblast touží přesvědčit.

Poté se skrz zástupy odebral k chodbě, která jej přes kuchyň měla dovést k dalším spolupracovníkům. Ještě před ní prohodil pár slov s jedním z pikolíků, mladičkým Mexičanem Juanem Romerem. Ten se s Kennedym toužil setkat už dávno, protože nepocházel ze zrovna zámožných poměrů a díky angažovanosti Roberta věřil v lepší zítřky. Těsně před osudnou chvílí si tak plnil sen – jeho favorit k němu nejen vlídně hovořil, ale rovněž mu i pevně třásl rukou.

Zdroj: Youtube

Poté se však stalo něco, co směr amerických dějin dost výrazně vychýlilo. Z davu přihlížejících vystoupil Sirhán Bišár Sirhán, tehdy čtyřiadvacetiletý přistěhovalec z Palestiny, jenž Kennedyho upřímně nenáviděl. Na jméno mu nemohl přijít zejména proto, že v šestidenní válce proti koalici podpořil opozici z Izraele.

Sirhán z pistole vypálil osm ran, přičemž Roberta zasáhly tři. Nejvážnější zásah mířil do hlavy a mimo jiné rozdrtil několik kůstek a poškodil mozek. A Romero, který stále pořádně netušil, co se kolem něj děje, svého hrdinu podpíral, zatímco mu po rukou tekla jeho krev.

Jako kdyby umírala s ním

Kennedy poté bojoval o život celých 26 hodin. Frank Mankiewicz, tiskový mluvčí Bobbyho kanceláře, mluvil jen několik hodin po osudné střelbě k tisku, přičemž prohlašoval: „Zdá se, že životní funkce pracují dobře. Krevní tlak, dýchání i puls.“

Když Robert později absolvoval více než čtyřhodinovou operaci, vzkázal Frank příznivcům, že stav jejich idola zůstává i nadále extrémně kritický. „Znaky životních funkcí jsou stejné, pouze s výjimkou, že nyní je pan Kennedy schopen dýchat sám. To před operací nemohl,“ řekl, což žíly mnoha jedinců naplnilo optimismem.

Dodal také, že kritických bude především následujících 12 až 36 hodin. Lidé se modlili, Robertova žena Ethel, mimochodem již pojedenácté těhotná, pročítala soustrastné a nadějeplné telegramy. Poslali jí je například i Kennedyho největší političtí protivníci, Lyndona Johnsona nevyjímaje.

Mimochodem, svět v té době obletěla fotografie Billa Eppridgeho, novináře z časopisu Life, jenž měl za úkol sledovat i sumarizovat celou Kennedyho kampaň. Na snímku zachytil postřeleného, který ležel na zemi, a s ním i zmíněného Juana Romera. Nezbývalo mu tehdy nic jiného – na pomoc zraněnému se ve vteřinách seběhl dostatek ošetřujících, a tak by pro další pomoc stejně nebylo místo.

Konečnou zprávu sepsali lékaři během nadcházející noci. Ti optimismus tisku nesdíleli od první chvíle, což o hodiny později potvrdilo i zjištění, že záchrana prezidentského kandidáta bohužel není reálná. „Je pryč,“ hlesl k ostatním sourozencům nejstarší Joseph. Ethel se nicméně od svého muže odmítala odloučit. „Jako kdyby umírala s ním,“ popsal později tíživý moment jeden z tvůrců Kennedyho autobiografie.

K veřejnosti se informace dostala krátce po druhé hodině ranní. „Senátor Robert Francis Kennedy zemřel 6. června 1968 v 1:44 ráno,“ pronesl k novinářům Mankiewicz. „V době úmrtí s ním byli jeho žena Ethel, jeho sestry a jeho švagr. Bylo mu 42 let. Děkuji vám.“

Kdo je iniciátorem vraždy?

Vrah, již zmíněný Sirhán, údajně před zatčením křičel: „Udělal jsem to pro svou zemi!“ K soudu byl přiveden v následujícím roce, ačkoli tvrdil a dodnes tvrdí, že si incident nepamatuje a ve chvíli střelby jednal pod vlivem silné hypnózy. To potvrdil i policejní psycholog, přesto byl Palestinec usvědčen a odsouzen k trestu smrti jako jediný možný pachatel.

Nejvyšší postih byl posléze zmírněn na doživotí, neboť Kalifornie jej v roce 1972 úplně zrušila. Většinu trestu si Sirhán odpykal ve státní věznici Corcoran v Los Angeles, v roce 2013 pak byl přesunut do San Diega. Zajímavostí však zůstávají nejrůznější teorie, podle nichž údajně na vraždu prezidentského kandidáta nemusel být sám.

Jedna z nich, podpořena i filmem z dílny britské BBC, například tvrdí, že zapojeni mohli být agenti tajné služby CIA. Tři z nich byli dokonce na snímcích z místa činu identifikováni, a to David Sanchéz Morales, Gordon Campbell a George Joannides. Tato teorie se však nesetkala s pozitivním ohlasem, a to proto, že Morales byl ve skutečnosti vlastně někdo úplně jiný a Campbell údajně zemřel šest let před tragédií.

Člen ochranky či tajemná žena

Další zase říká, že není možné, aby Sirhán zasáhl Kennedyho do boku hlavy, za ucho, když k němu stál v momentu střelby čelem. Vznikly tak dohady o druhém pachateli, jímž mohl být člen Robertovy osobní ochranky Thane Eugene César. Obvinění přihrávala i vyjádření odborníků, že vystřeleno údajně bylo až 13 nábojů, ačkoli Sirhánova zbraň disponovala místem pouze pro osm. Později však vyšlo najevo, že César revolver, který by jeho vinu potvrdil, prodal už o několik let dříve.

Poslední z podezřelých byla a stále je tajemná žena v tečkovaných šatech. Před vraždou ji prý nezávisle na sobě vidělo hned několik hotelových hostů, podle jednoho z nich se navíc znala i se Sirhánem. Právě ona prý později křičela „střelili jsme ho, ano, zabili jsme Kennedyho“, zatímco utíkala pryč z budovy.

Na toto téma vznikly knihy a další samostatné teorie, protože „ženu v tečkovaných šatech“ se dodnes nikomu nepodařilo identifikovat. Policejní velitelství jen měsíc po vraždě vydalo prohlášení, že „žena snad zmizela z povrchu zemského, takže pravděpodobně ani nikdy neexistovala“. Jeden z detektivů nicméně později prohlásil, že oficiální papíry vyplňoval. Ty se však údajně z kanceláře záhadně vytratily a nikdo po nich dále nepátral.

Vražda, jež se prodává i dnes

Po provedení pitvy se konal pohřeb, jehož se zúčastnily tisíce lidí. Tělo Roberta Kennedyho leží na Airlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu, D.C., kde jeho památku připomíná osamocený kříž na rozlehlé zelené louce.

Prezidentem se po volbách nakonec stal Richard Nixon, o neštěstí, jež jeho zvolení předcházelo, se nicméně mluví dodnes. Existují filmové dokumenty, literatura, pořádaly se diskuse odborníků… Tolik propíraná vražda přitahuje nejen proto, že se jednalo o dalšího nešťastníka z prokletého klanu rodiny Kennedyů, ale také proto, že se udála přesně na den dva měsíce od vraždy mírového aktivisty Martina Luthera Kinga.

Historiky i detektivy navíc dodnes trápí představa, že ačkoli Sirhán 5. června 1968 prokazatelně střílel na jasný cíl, vrahem Roberta Francise Kennedyho je dost možná někdo úplně jiný.

Je však možné, že jméno viníka se veřejnost už nikdy nedozví. Třeba bylo právě ve zmizelých policejních papírech...