Lidé, kteří Miloše Zemana poznali zblízka, si dělají legraci, že jde o asociálního nedemokrata, nikoliv sociálního demokrata, jak se v polistopadovém období snažil prezentovat. A také, že jde o člověka, který vlastně nikdy neměl skutečné přátele a trpí narcismem. Mohlo se na tom výrazně podepsat jeho atypické dětství, kdy vyrůstal jako jedináček, bez otce a kamarádů, bez jediného mužského vzoru, v rodině učitelky a její matky, obklopen jen knihami.

Sám Zeman si je jisté abnormality vědom. „Každý jedináček je svým způsobem deformovaný a učitelský jedináček je deformovaný dvojnásob," napsal současný prezident před lety ve své knize Jak jsem se mýlil v politice.

U Zemana se tak mísí jistý druh geniality – vynikající paměť, encyklopedické znalosti, skvělé rétorické schopnosti – se zcela zřetelnou sociální neinteligencí, absolutní nepraktičností a sklony k alkoholismu, jak o tom hovoří i jeho dlouholetí známí.

„Neumí se omluvit, neumí říct, že má někoho rád. Je schopen si vzít každou botu jinou, ale protože se mu obě budou zdát hezké, obě si ponechá. Je schopen nasednout do jiného auta s jiným řidičem a bude trvat na tom, aby se ti řidiči prohodili. Je to bordelář, který není schopen cokoliv řídit," vykresluje prezidenta jeden z českých podnikatelů ze Zemanova okruhu.

Jeden z mála, kdo to prý se Zemanem doopravdy uměl, byl již zemřelý ministr kultury Pavel Dostál, jenž nynější hlavu státu důvěrně oslovoval Bimbo. Klidně „Bimbovi" přede všemi vynadal a on si to od něj nechal líbit.

Zmíněné povahové rysy mohou potvrdit či vyvrátit i lidé, kteří jsou mu v tuto chvíli nejblíže. Patří k nim třeba Zdeněk Zbytek, bývalý plukovník předlistopadové armády (viz Zemanova spojka na Ural). Ovšem nikde není psáno, že již zítra se nemohou i oni dostat do kategorie Zemanových nepřátel, jak to nedávno potkalo třeba někdejšího svazáckého a komunistického aparátčíka Miroslava Šloufa.

Pokud je totiž současný prezident v něčem odlišný od svého předchůdce Václava Klause – s nímž se jinak v některých povahových charakteristikách shoduje –, tak v tom, že nemá problém se ze dne na den zbavit svých „přátel". Bez slitování, pokud je to v daný moment účelné. Klaus naopak vůči svým věrným zachovává nebývalou loajalitu.

„Ti, kdo Zemana nezažili jako premiéra, si to nedokážou představit, ale i na ně přijde řada," řekl letos v létě týdeníku Dotyk jeden z velmi zkušených zákulisních hráčů české politiky v narážce na tehdejší aktivity rebelů v ČSSD soustředěných kolem Michala Haška, kteří zatoužili ve spolupráci se Zemanem potopit předsedu Bohuslava Sobotku.

S odstupem několika měsíců je jasné, že jeho odhad byl správný. Kdo další ze Zemanových blízkých půjde na popravu?

Spekuluje se už například o tom, kdo bude novým kancléřem, když současný Vratislav Mynář nemá bezpečnostní prověrku a velmi pravděpodobně ji nedostane. Do hry by mohl vstoupit šéf zahraničního odboru Hynek Kmoníček. Podle informací z kruhů kolem prezidenta se mluví i o velvyslanci v Německu Rudolfu Jindrákovi. Jde o podobně respektovaného diplomata, jakým je Kmoníček, ale na druhou stranu také o člověka, který byl spolupracovníkem někdejší komunistické vojenské rozvědky.

Možná by mohl prezident „resuscitovat" i bývalého poslance za ČSSD Petra Hulinského. O něm se již jednou v souvislosti s postem kancléře v zákulisí mluvilo a Zeman měl k němu v minulosti vždy velmi blízko (řešil s ním i otázky bydlení a půjčoval si od něj řidiče).

Každopádně je víc než jisté, že Zeman se stejným ansámblem do konce volebního období nevydrží.

Kdo jsou ti, co dnes mají vliv na prezidenta?

Vratislav Mynář (46)

Rodák z Kyjova, absolvent Vysokého učení technického v Brně. Nyní prezidentův kancléř, dříve byl předsedou SPOZ. Nadále zastupitel a podnikatel v městysu Osvětimany na Slovácku (má tam lyžařský areál, srub a penzion), taktéž bývalý zastupitel ve Zlínském kraji.

V nedávných parlamentních volbách vedl na Zlínsku kandidátku SPOZ, ale strana i tady měla velmi nízkou podporu (2,64 % hlasů), ačkoliv v rámci celé republiky zde dosáhla nejlepšího výsledku.

Do politiky jej přivedl Miroslav Šlouf, jenž se s ním seznámil přes byznys, který dělal s opavským kontroverzním podnikatelem Radimem Masným. „Masný nám dlužil nějaké peníze a Mynář se nabídl, že je z něj pro nás vymůže," vzpomíná Šlouf na začátek spolupráce s Mynářem, který se zabýval i vymáháním dluhů.
Mynář se stal předsedou SPOZ v roce 2010 poté, co rezignoval Miloš Zeman. V prezidentských volbách společně s Martinem Nejedlým Zemanovi výrazně pomáhali (poté, co se „stará struktura" Šlouf stáhl do ústraní) a Zeman si toto duo i v nové roli prezidenta následně vybral za nejbližší spolupracovníky.

Zásadním Mynářovým problémem je, že jako kancléř vrcholného ústavního činitele nemá bezpečnostní prověrku na požadovaný stupeň „Tajné" či „Přísně tajné" a podle odhadů ji ani nedostane, ačkoliv tvrdí, že si o ni požádá. V jeho minulosti je totiž řada škraloupů. Jak uvedl server Aktuálně.cz, Mynářovu prověrku může zkomplikovat skutečnost, že ještě letos v červnu, kdy už byl kancléřem, držel anonymní akcie, které mnohdy slouží i jako „pomůcka" při praní špinavých peněz.

Týkalo se to firmy VV Invest (realitní byznys). V minulosti se Mynář prokazoval i anonymními akciemi brněnské společnosti Credit Management (vymáhání dluhů). Lidé spjatí s těmito firmami se přitom objevili i mezi sponzory SPOZ. Hrozí, že se podíleli na černém stranickém financování.
Sám prezident Zeman řekl, že bez prověrky Mynář na Hradě zůstat nemůže.

Jaroslav Hlinovský (57)

Když se letos v srpnu vypravil Miloš Zeman džípem na Sněžku, zapínal mu bundu. Pokud je třeba, zaváže mu tkaničku. I takové služby poskytuje hlavě státu ředitel jeho sekretariátu Jaroslav Hlinovský. Jinak jde o muže, který se stará o prezidentův program a je s ním v každodenním kontaktu.

Podobnou práci má zřejmě v krvi. Jeho otec, jak zjistil týdeník Dotyk, vedl sekretariát Antonína Kapka, jednoho z nejvyšších komunistických funkcionářů, dlouholetého člena ÚV KSČ a nejvyššího komunisty v Praze. Pro později narozené: Kapek byl v roce 1968 jedním ze signatářů takzvaného zvacího dopisu, jímž žádali sovětského vůdce Leonida Brežněva o pomoc a zásah proti „československé kontrarevoluci".

Hlinovský patří k lidem, které Zemanovi dodal Miroslav Šlouf. V sekretariátu někdejšího Zemanova exporadce Šloufa pracoval Hlinovský už v osmdesátých letech minulého století, kdy byl tento bývalý vysoký svazácký a komunistický funkcionář předsedou ONV na Praze 7. Šlouf mu měl pomáhat i se zvládnutím studia na VŠE.

Od devadesátých let Hlinovský dělal byznys s někdejším králem českých secondhandů Petrem Jachninem, ovšem jejich firma v roce 2006 zkrachovala (kolega Jachnin se dnes snaží na potravinářském trhu uchytit se svou gurmánskou specialitou Jachninovy taštičky). Později se Hlinovský vrátil ke Šloufovi, který jej loni instaloval do Zemanova prezidentského týmu. Tam už zůstal.

Zdeněk Zbytek (61)

Pochází z obce Kunkovice u Kroměříže. Absolvoval Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově (obor motostřelec-tankista), postgraduální studium na vojenské akademii v Brně a posléze i na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě.

Nejprve působil u motostřeleckého pluku v Prachaticích, kde to dotáhl až na zástupce velitele. V té době pod ním jako absolvent VŠ vojančil i současný slovenský premiér Robert Fico. V druhé polovině osmdesátých let velel 1. tankové divizi ve Slaném.

V devadesátých letech, po odchodu z armády, začal podnikat a zúčastnil se kontroverzního projektu, který usiloval o privatizaci někdejšího vojenského prostoru Ralsko (firma Svobodná zóna Severní Čechy). Podnikal s někdejším majorem komunistické rozvědky Petrem Podlešákem. Jejich firma Esculap kupovala nemovitosti v okolí lipenské přehrady.

Podlešák v roce 1993 tragicky zahynul, mnoho let se táhlo dědické řízení a spory o majetek. Nemovitosti z té doby dnes vlastní Zdeněk Zbytek. Jde především o hotel Kilián v Loučovicích u lipenské přehrady, kde byl hostem i Miloš Zeman. V Loučovicích dnes Zbytkovi patří i Porákova vila po někdejších majitelích místních papíren. V Horní Plané má dále hotel Smrčina.

Zbytkovou hlavní doménou je ale byznys s bývalými zeměmi Sovětského svazu. Jak řekl týdeníku Dotyk, živí jej především energetické projekty v Rusku, částečně i v Moldavsku. Na Východě působí skrze sdružení České energetické technologie, dodávající energetické projekty na klíč.

Hlavními firmami, s nimiž Zbytek spolupracuje, jsou stavební společnosti PSG Zlín a PSJ Jihlava. Z Moldavska, kde má Zbytek exkluzivní kontakty na někdejšího komunistického prezidenta Vladimira Voronina, ale i současné představitele, dováží jeho firma Mold-Vin velké objemy vína. Ročně je to asi 600 tisíc lahví. Ve firmě Mold-Vin kdysi pracovala manželka Miloše Zemana Ivana.

Martin Nejedlý (47)

Zemanův poradce pro oblast energetiky, původem z Kunovic u Uherského Hradiště. Někdejší prvoligový volejbalista ze Zbrojovky Brno, který po mistrovském titulu v roce 1990 odešel hrát do Německa a odtud se přestěhoval za byznysem do Ruska.

V polovině devadesátých let navázal v Moskvě úzkou spolupráci s ruským ropným gigantem Lukoil. V Česku s touto firmou v roce 2007 založil společnost Lukoil Aviation Czech, která obchoduje s leteckým benzinem a momentálně také patří mezi velké dlužníky Správy státních hmotných rezerv (týdeník Dotyk se Nejedlému a jeho byznysu podrobně věnoval v čísle 26/2013).

Nejedlý byl společně s Miroslavem Šloufem u zrodu Strany práv občanů Zemanovci. Po letošní prezidentské volbě se od Šloufa, s nímž dříve dělali i byznys, odstřihl, stranu i její financování zcela opanoval, stejně jako vztah k prezidentovi Zemanovi. Měl zásadní vliv na sestavování Rusnokovy vlády.

Po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny, kdy SPOZ získala pouze 1,51 procenta hlasů, jeho vliv na prezidenta údajně výrazně slábne. Je také otázkou, jak se Zemanovci vypořádají s vysokými dluhy z volební kampaně, které podle odhadů činí kolem 30 milionů korun. Papírový šéf partaje Zdeněk Štengl tuto otázku týdeníku Dotyk nezodpověděl.

Marie Benešová (65)

Právnička s bydlištěm v Kladně, nyní ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě. Vstoupila do ní navzdory vedení ČSSD, v níž byla donedávna místopředsedkyní. Pozastavila sice v ČSSD své členství, nakonec ale na kandidátce této strany v Ústeckém kraji získala poslanecký mandát.

Benešová je dnes považována za člověka nejbližšího prezidentu Zemanovi z kategorie „starozemanovců", kam lze počítat příslušníky někdejší Zemanovy administrativy z doby, kdy byl premiérem (1998 až 2002). Patří tam lidé jako bývalí ministři Miroslav Grégr, Jan Fencl či Jaromír Schling. S hlavou státu se ale nyní potkávají jen sporadicky, ačkoliv Zeman dříve sliboval, že obnoví Masarykovskou tradici „pátečníků". Nic takového se nekoná.

Autor tohoto textu s Marií Benešovou v prosinci 2011 rozmlouval o její někdejší spolupráci se Zemanem v době jeho premiérování, kdy ona byla nejvyšší státní zástupkyní. Zeman jí prý v roce 2000 nabídl funkci ministryně vnitra v tehdy rekonstruované vládě. Dostala prý dva týdny na rozmyšlenou.

Pak jsem jednou takhle doma v neděli stála v zástěře u sporáku a v tom mi volá dlouholetý šéf kladenských hasičů Jan Žižka, zda bych prý nepřijela v jednu odpoledne do kladenské hasičárny. Jela jsem tam a přijelo auto s majáčkem. Byl to Stanislav Gross, tehdy šéf sociálnědemokratických poslanců. Nijak na mě sice netlačil, ale naznačoval, jak je ta funkce důležitá, a bylo vidět, že by to nejradši dělal on sám. Přitom Zeman Grosse nechtěl, vadily mu jeho klientelistické vazby," vzpomínala Benešová. Funkci nakonec nevzala a ministrem se skutečně stal „neoblíbený" Gross.

Hynek Kmoníček (51)

Velmi zkušený diplomat, šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře, jeden z nejviditelnějších Zemanových lidí. Pochází z Pardubic. Spekuluje se, že právě on by mohl převzít funkci kancléře, pokud v ní skončí Vratislav Mynář.

Je ovšem otázkou, zda by to sám vzal. Zatímco Zeman Kmoníčkovi podle všeho stoprocentně důvěřuje už z dob, kdy tento diplomat býval náměstkem ministra zahraničí Jana Kavana, v opačném gardu je daleko větší důvod k opatrnosti.

Už během prvních měsíců měl Kmoníček se Zemanem plno problémů. Žehlit mimo jiné musel téměř mezinárodní konflikt, poté co prezident před návštěvou Izraele veřejně prohlásil – aniž to údajně předtím konzultoval –, že by českou ambasádu přemístil z Tel Avivu do Jeruzaléma.

To vyvolalo protesty Ligy arabských států. Fakticky by to totiž znamenalo, že Česko navzdory dosud nedokončeným mírovým rozhovorům mezi Izraelci a Palestinci zcela uznává právo židovského státu na Jeruzalém včetně jeho východní (arabské) části.

Pro diplomata Kmoníčka není lehké hájit prezidenta, který se nijak netají antiislamistickými názory a ještě loni mluvil o potřebě preventivního útoku na Írán. „Miloš Zeman si vůbec neuvědomuje, že v případě teroristického útoku v Česku – což svými výroky může klidně vyvolat – ulpí veškerá krev na jeho rukou," varuje člověk ze Zemanova okolí. Kmoníček, který má za sebou několik diplomatických misí – OSN, Indii a Austrálii – si je těchto rizik nepochybně vědom.

Hynek Kmoníček je také další z lidí, kteří měli v minulosti velmi blízko k Miroslavu Šloufovi (z jejich společné dílny je kontroverzní vládní mise do embargovaného Saddámova Iráku v roce 2000). Na rozdíl od jiných Zemanovců, kteří se od Šloufa odstřihli, tak Kmoníček údajně neučinil a vztahy obou mužů nadále přetrvávají.

František Čuba (77)

Někdejší dlouholetý předseda pověstného zemědělského podniku JZD Agrokombinát Slušovice na Zlínsku, který se v komunistické éře stal jakousi pokusnou laboratoří hledající třetí cestu mezi socialismem a kapitalismem.

Čuba je Zemanovým dvorním poradcem pro oblast zemědělství, letos byl oceněn státním vyznamenáním za zásluhy o stát v hospodářské oblasti. Zeman k slušovickému Čubovi vzhlíží stejně obdivně jako k zlínskému ševci Tomáši Baťovi.

Obecně současný prezident ke Zlínskému kraji výrazně tíhne a není určitě náhoda, že právě tam vedla jeho první domácí cesta. A není určitě náhoda, že silné osobní vazby k tomuto kraji má většina lidí, jimiž se momentálně obklopuje.

Právě v tomto regionu se prý u sklenky alkoholu zrodil nejeden nápad, který posléze převezl Zeman do Prahy. Z kruhů kolem Čuby, do kterých patří i třeba zlínský hejtman Stanislav Mišák, je přiživován plán na gigantickou dopravní stavbu: kanál Dunaj-Odra-Labe, který však nezískal podporu Evropské komise. Ve stejných „vodách" se zrodil i nápad na využití holešovské průmyslové zóny pro výstavbu obřích skleníků.

Zemanovi nepochybně konvenuje i zlínská krajská vláda, v níž se sešla ČSSD se Zemanovci a KSČM. Čuba je v ní radním, má na starost zemědělství a spolupráci s východními trhy. Mnohé nasvědčuje tomu, že právě tento model považoval Zeman za ideální i pro celostátní politiku.

Navzdory Čubově neutuchající popularitě (do krajské rady se dostal z posledního 45. místa kandidátky, i v parlamentních volbách letos získal na Zlínsku nejvíce preferenčních hlasů – téměř dva tisíce), ale zůstává mezi zlínskými Zemanovci osamělým vojákem v poli.