Platí spíš lidové úsloví „vrána k vráně sedá“, nebo naopak „protiklady se přitahují“? Je nějaký rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními partnerskými svazky? A ovlivňuje tyto preference kultura, v níž žijeme?

Tyto otázky se pokusila zodpovědět nová studie provedená výzkumníky z Národního ústavu duševního zdraví, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a University of São Paulo v Brazílii. "Výzkumy dosud ukazovaly spíš na to, že si lidé hledají spíše partnera, který je jim podobný. Většina studií se ale zabývala jen heterosexuálními svazky a také chybělo srovnání odlišných kultur," tvrdí jedna z autorek nové studie, Zuzana Štěrbová z Národního ústavu duševního zdraví.

Nový výzkum se proto podle ní zaměřil na to, zda osobnostně podobné partnery preferují a zda s nimi skutečně žijí heterosexuální a homosexuální muži z Česka a z Brazílie.

První studie se zúčastnilo 522 mužů, druhé oba partneři z 89 dlouhodobých vztahů. Muži byli požádáni, aby uvedli pět nejdůležitějších osobnostních rysů z modelu takzvané Velké pětky (extraverze, přívětivost, svědomitost, otevřenost a emoční stabilita), které přisuzují jednak sobě samým, jednak svým ideálním a skutečným partnerům či partnerkám.

"Výsledky ukázaly, že heterosexuální i homosexuální muži dávají přednost partnerům a partnerkám, kteří se jim podobají ve všech osobnostních charakteristikách kromě emoční stability. Co se týče ideálních partnerů, nenašli jsme žádné rozdíly ani mezi heterosexuály a homosexuály, ani mezi muži z Česka republiky i z Brazílie," uvedla Štěrbová.

Tyto výsledky podle ní mohou naznačovat, že upřednostnit podobný protějšek je přirozenost, která se projevuje u všech jedinců, nehledě na kulturní prostředí či sexuální orientaci.

Na druhé straně, vzájemná podobnost skutečných párů byla proti preferencím výrazně nižší, a to jak u heterosexuálů, tak u druhé sexuální orientace. Podle výzkumnice tomu tak může být proto, že při skutečné volbě partnera hraje roli i řada dalších faktorů, které mohou být ve výsledku důležitější. "Navíc jsou lidé nuceni dělat při reálném výběru oproti svým preferencím kompromisy, což vede k rozdílu mezi ideálními a skutečnými partnery," zmiňuje Štěrbová.

V tomto ohledu stojí za zmínku, že partneři homosexuálů se od vysněné podoby odlišovali často víc, než partnerky heterosexuálů. "Vysvětlení může být hned několik. Jedním je například to , že homosexuálové mají menší partnerský trh než heterosexuálové, a proto pro ně může být obtížnější nalézt partnera podobného jejich ideálu. U heterosexuálů navíc ovlivňují výběr i ženy, které jsou v průměru vybíravější než muži, a proto u nich bývá menší rozdíl mezi ideálním a skutečným partnerem než u mužů," uvedla výzkumnice.

V čem se skuteční partneři podle ní shodli nejčastěji, byl přístup ke společenskému životu. "Extraverti tvoří vztahy s extraverty a introverti s introverty,“ uzavřela Štěrbová.