Historie

Výbuch bude v pět: kyštymskou jadernou katastrofu Rusko dlouho tajilo

29. září 2017 četba na 10 minut
Řeka Teča a její okolí bylo silně zasažené radiací

Řeka Teča a její okolí bylo silně zasažené radiací

Foto: Wikimedia.org

Dnešek je šedesátým výročím třetí největší jaderné havárie v dějinách. V předposlední zářijový den roku 1957 před pátou odpoledne explodovala v jaderném zařízení Majak na východním Urale nádrž s jaderným odpadem, který v následujících hodinách a dnech zamořil území o rozloze čtvrtiny Česka. Sovětské Rusko havárii dlouho tajilo nejen před světem, ale její důsledky i před svými obyvateli.  

Pamětnice události, která vystupuje v dokumentárním filmu Metamorfózy vzpomíná, že v onen den sbírali na poli brambory. Bylo před půl pátou, když uslyšeli silný výbuch a země se jim zatřásla pod nohama. Děti si v úleku lehly na zem, starší lidé si mysleli, že začala další válka. Někteří vylezli na stromy, aby viděli, kde a co vybuchlo.

FOTOGALERIE

Dispozice jaderného komplexu Majak na satelitní mapě Znázornění Východouralské radiační stopy Řeka Teča a její okolí bylo silně zasažené radiací

K nebi stoupal černý mrak, jako kouř, co vychází z pece. Nikdo nevěděl, o co jde, jaderný komplex Majak poblíž měst Kyštym a Ozjorsk byl přísně utajený. Po týdnu od výbuchu dětem ve škole řekli, že mají vypomoci se zakopáváním zeleniny. Něco ji prý zničilo a nemohou ji jíst…

Teprve týden po výbuchu také začaly první evakuace. Lidem bylo prostě řečeno, že musejí neprodleně odejít. První obyvatelé vesnic v okolí Majaku odešli během prvních čtrnácti dnů, pak ale evakuace, kterou lidem nikdo nevysvětlil, nadlouho ustala, další vlny přišly po tři čtvrtě roce a téměř po roce. Poslední lidé byli odsunuti skoro dva roky po havárii. Evakuace nakonec vylidnila 22 vesnic a čítala okolo 10 tisíc obyvatel.

Pamětnice z filmu Metamorfózy, které v době události bylo 11 let, vzpomínala, že po výbuchu onemocněla. Trpěla velkými bolestmi břicha a hlavy a strávila týden v kómatu. Její matka byla v tom čase těhotná. V březnu porodila holčičku. Dítě bylo celé zčernalé a po třech dnech se udusilo.

V souvislosti s podobnými haváriemi se dají jen těžko přesně uvést počty obětí a zdravotní dopady. Rozšířená kohorta sledovaných po kyštymské havárii čítala na 30 tisíc lidí, kteří žili v nejhůře postižené oblasti – podél břehů řeky Teča (šlo o narozené před rokem 1950 a v letech 1950-60). K většině z nich už byla dokumentace o zdravotním stavu a příčině úmrtí.

Ze statistiky vyplynulo, že 1842 sledovaných zemřelo na nádorová onemocnění a 61 na leukémii. Je však třeba připomenout, že rakovinu vyvolanou ozářením nelze od jiných typů rakoviny odlišit. Podle studie ruského Institutu biofyziky z roku 1992 však v důsledku kyštymské jaderné havárie zemřelo v předešlých 32 letech 8015 lidí.

Bezpečnost šla stranou
Sovětský svaz byl po válce v jaderném programu dost pozadu za Spojenými státy a náskok chtěl dohnat stůj co stůj. Jaderný komplex spolu s městem Ozjorsk, které vyrostlo 80 kilometrů severně od Čeljabinsku na místě původního gulagu, režim vybudoval horečnou rychlostí mezi roky 1945-48. Stavěli ho vězni a v té době prý soudy kladly rovnítko mezi pětadvaceti lety nucených prací na Sibiři a pěti roky v Majaku.

Politický tlak, nedostatek znalostí v počátcích využívání atomové energie a zřejmě i specifický ruský přístup – to všechno upozadilo bezpečnost, která musí být v jaderné energetice prioritní. Závod začal vyrábět a obohacovat jaderné palivo z uranu pro jaderné elektrárny nebo plutonium pro jaderné hlavice. Majak vyrobil i palivo pro první ruskou atomovou bombu.

Všech šest reaktorů bylo umístěno přímo na jezeře Kyzyltaš a používaly otevřený chladící systém, jinými slovy – vysoce kontaminovaná voda se vypouštěla přímo do jezera. Jaderný odpad pak končil v blízké řece Teča. Kolem roku 1953 bylo v Majaku přistavěno skladiště pro kapalný jaderný odpad. Zařízení pro monitorování provozu chladiče a obsahu nádrže ale bylo nedostatečné.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST