Bezmála šestiletý soudní spor se týká otevřeného dopisu, který Simar zveřejnil 31. října 2011. Sdružení v tomto dopisu vyzvalo agenturu Sanep, aby prokázala, že její výzkumná šetření mají vypovídací hodnotu a že jsou založena na standardech kvality uznávaných místní i mezinárodní odbornou veřejností, a aby je podrobila podobně jako další agentury nezávislé kontrole.

Simar dlouhodobě vytýkal Sanepu zejména to, že vydává názory lidí ochotných odpovídat v internetových výzkumech za názory celé populace, aniž by zohlednil specifika internetové populace a to, že určité skupiny obyvatel internet nepoužívají.

Sanep reagoval na otevřený dopis žalobou s tím, že jde o zásah do jeho dobré pověsti a o narušení hospodářské soutěže. Vrchní soud v Praze ale loni v létě jeho žalobu zamítl. "Protože ani v soutěžním prostředí nelze bránit veřejné debatě o veřejných záležitostech, nelze než jednání žalovaného považovat za přípustnou kritiku v rámci garantované svobody projevu," uvedl Vrchní soud.

Výzkumná agentura podala proti tomuto verdiktu dovolání k Nejvyššímu soudu. Podle jejího ředitele Oldřicha Zajíce je Siar soukromým zájmovým sdružením, které "nemá ze zákona jakékoli oprávnění či zmocnění posuzovat kvalitu práce svých konkurentů, ani oprávnění určovat, co je a co není ve veřejném zájmu."

Nejvyšší soud nyní toto dovolání zamítl, na což upozornilo sdružení Simar v tiskové zprávě. "Právní zástupkyně agentury Sanep nezformulovala žádnou právní otázku, která by mohla založit přípustnost odvolání a ani z obsahu jejího podání nelze přípustnost odvolání dovodit," citoval Simar rozhodnutí Nejvyššího soudu.