Rozhovory

Vstávala v pět ráno, pak krmila kozy, vzpomíná zakladatelka neobvyklého e-shopu

8. prosinec 2017 četba na 13 minut
Monika Kopřivová

Monika Kopřivová

Foto: archiv Moniky Kopřivové

Původní profesí farmaceutka Monika Kopřivová vstoupila před časem na trh českých internetových obchodů s e-shopem nabízejícím dost neobvyklý produkt: otevřené knihy pro prarodiče, sloužící pro zaznamenání jejich vzpomínek od jejich dětství až po současnost. Prarodiče ji mohli vyplňovat sami nebo s pomocí dětí, přičemž jim pomáhala i sada vybraných otázek v knize, která je "vedla".

Poučilo vás Babičkářství o něčem ze života rodin nebo ze života seniorů, o čem jste do té doby nevěděla?

Sama pocházím z rodiny, kde bylo hodně babiček a dědečků a vzájemně jsme se hodně navštěvovali, takže v tomto smyslu ani ne. Ale knížky navazovaly na určitý poznatek, známý i ve světě, že je důležité, aby si senioři své vzpomínky uchovávali a třeba i zaznamenávali. Využívají toho i domovy seniorů, protože to koresponduje s modelem biografické péče o jejich klienty.

Mě konkrétně v roce 2014 kontaktovala paní doktorka Procházková, která v Česku provozuje Institut Erwina Böhma, rakouského psychiatra a ošetřovatele razícího teorii psycho-biografické péče o klienty, že moje knížka je v tomhle směru úžasná. Protože její institut se právě snaží o to, aby se o biografii svých klientů dozvěděl co nejvíc, aby jim pak pomohl pomocí jejich vzpomínek reaktivovat jejich schopnosti a znovu je naučil samostatnosti. A prostřednictvím mých knížek se prý mohou k těmto údajům dostat, protože kladu podobné otázky. Třeba odkud člověk pochází.

Když se poučený personál domova pro seniory baví s klienty o jejich vlastní historii, tak jim jednak vrátí obrovskou porci sebevědomí, protože klienti mohou mluvit o něčem, v čem se bezpečně orientují, a zároveň jim udělá radost, že hovoří s někým, kdo o jejich historii něco ví a je aspoň zčásti zasvěceným posluchačem. Jsou na tom založeny reminiscenční terapie, které jsem do té doby neznala a ani nepociťovala potřebu něco takového vědět. Knížky jsem dělala pro rodiny a vůbec mě nenapadlo, že se mohou hodit i k takovémuto účelu.

Byla jsem pak pozvána na dvě terapie, kde při té první z knížek předčítaly různé otázky a lidé, kteří se terapie účastnili, podle nich vyprávěli. Druhá pak byla založena na naší společenské hře, jež vznikla jako nadstavba ke knížkám a jmenuje se Jak to tenkrát bylo?. Lidé v tomto případě vyprávějí příběhy na základě retro fotografií, a to celé je zakomponováno do soutěžní hry, kdy si účastníci tahají otázky k odvyprávěným příběhům. Když je hráčů víc, je víc i příběhů. Pokud to hrají prarodiče se svými ratolestmi, může to být zajímavé v tom, že retro fotografie mohou  babičce nebo dědečkovi asociovat příběh, který jejich potomci do té doby ještě ani neslyšeli a nenapadlo je se na něj zeptat.

Také při terapii bylo hezké sledovat, jak se lidé rozpovídali. Dokonce i jedna paní, která po celou reminiscenci poslouchala a téměř nemluvila (terapeuti věděli, jak na tom kdo je, a nikoho k mluvení nenutili), se ve chvíli, kdy dostala kartičku s loukou, rozpomněla, že přes takovou louku chodívali zamlada na hřiby. A když se jí pak terapeut zeptal, kde ta louka byla, začala vyprávět a já se později  dozvěděla, že takhle souvislý projev od ní slyšeli poprvé.

Přerostl už váš start-up jednoho člověka do firmy, jež zaměstnává další lidi?

Přesně tak, už jsme narostli do objemu, který bych sama nezvládla. Ono už na začátku jsem potřebovala šikovného programátora i grafičku, protože jsem chtěla, aby byl výsledek stejně hezký jako moje představa. Vždy je lepší domluvit se s šikovnými lidmi, ať už jde o programování, grafiku, nebo třeba o tisk – u knížek bylo hodně důležité, aby vyšly na papíru, na který se dobře píše, na druhé straně musel mít papír určitou vyšší gramáž, aby se nekrabatil, když na něj vlepíte fotografii. To byly věci, které jsem musela ponechat odborníkům, aby to dotáhli k dokonalosti.

Potřebovala jsem pomoci i s online marketingem, abych dala najevo, že tu takový obchod je. Finance, které Babičkářství  generuje, tedy zatím investuji do dalších projektů a produktů, a snažím se ho v rozumné míře rozvíjet. Nemohu si dovolit drahé agentury, kde bych navíc ani neměla dosah na člověka, který se mému projektu přímo věnuje, ale spolupracuji třeba se dvěma šikovnými externisty a snažím se nacházet další. A také zaměstnávám celou rodinu (smích). Když třeba potřebuji rychlý převoz, například dnes šlo o to dostat knížky ze skladu k nám, tak využiju služby svého tatínka, který už je v důchodu. Dcery zase pomáhají s vánočními balíčky.

Knížky tisknete ve vlastním nákladu?

Ano, založila jsem si vlastní nakladatelství. Babičkářství jsme v roce 2013 spouštěli s manželem z rodinných financí a hned první vánoční sezónu se podařilo knížky vyprodat, takže jsme měli první peníze, a ty jsme investovali do dotisků a další podpory. Aby vznikl nový produkt, je potřeba dát hodně sil do přípravné fáze, takže ani na tu už dnes nejsem sama. Mám malý tým a další tým najímám podle sezónnosti, například teď před Vánoci je potřeba pomoci s distribucí.

Dnes máme celou řadu dárků pro babičky i dědečky a vedle knížek "Babičko, vyprávěj" a "Dědečku, vyprávěj" jsme vydali Časosběrnou kroniku naší rodiny, která umožňuje zaznamenávat nejdůležitější události v životě celé rodiny, a knížku Babičce s láskou, což je takové vyznání lásky a poděkování babičkám za jejich lásku a péči od celé rodiny. Velmi oblíbená je i originální hra „Jak to tenkrát bylo?“

Měla jsem i nápad na motivační diář pro prarodiče, ale místo toho jsem vytvořila "Nejmilejší kalendář pro babičku a dědu" - stolní kalendář. Zjistila jsem totiž, že prarodiče žádné diáře nemají, ale kalendář má doma na stole každý. A protože babičky i dědečkové mají rádi jakékoli výtvory od dětí, tak jsem hledala možnost, jak by děti do kalendáře mohly dát své obrázky. Nejmilejší kalendář pro babičku a dědu je týdenní stolní kalendář, který je speciálně uzpůsoben, aby do něj mohly děti vytvořit 12 obrázků – jeden na každý měsíc. Prarodiče tak mají celý měsíc před sebou obrázky svých vnoučat, zároveň jim však kalendář bude sloužit jako pomocník po celý rok.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky