Každého formuje prostředí, v němž vyrůstá. Proto neměl rodák z Buffala moc šťastné vyhlídky. Na svět přišel 9. května 1860. Jeho rodiče pocházeli z Německa, a jako miliony dalších přistěhovalců doufali, že se jim v Americe povede lépe.

Změna k lepšímu ale nepřicházela, a tak začali pít. William do školy příliš nechodil a docházku ukončil v deseti letech, aniž se naučil pořádně číst a psát. Raději pracoval v řeznickém obchodě svého otce. Ten však při jedné opilecké rvačce utrpěl zranění, do kterého se mu dostala infekce a muž mu podlehl. Zanedlouho zemřela i chlapcova matka.

William se živil jako podomní prodavač a časem si koupil koně a malý vozík, na němž vozil zboží. Po vzoru rodičů byl častěji opilý než střízlivý a pod vlivem alkoholu vyváděl nejrůznější alotria. Brzy se stal ve všech salonech v okolí nechvalně známou postavičkou. Jednou se třeba vsadil, že se svým koněm a vozem přeskočí plot o výšce téměř dva a půl metru. Samozřejmě se mu to nepovedlo, navíc si při komickém sportovním výkonu poničil vůz i náklad.

Vědecký spor

Jeho trudná životní cesta vyvrcholila koncem března 1889, kdy sekerou zavraždil svou družku Matildu Ziegler. V květnu byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti ve věznici Auburn. Za normálních okolností by jej popravili na šibenici, ale do případu se vložil technický pokrok.

Už od roku 1881 vyvíjel Alfred P. Southwick, zubař z Buffala, vynález v podobě elektrického křesla, které mělo zaručit humánnější způsob popravy. Krátce před Williamovým odsouzením byly schváleny potřebné zákony, takže použití nového smrtícího zařízení nic nebránilo.

Na zcela tuctového vraha se najednou upřely zraky celé země. Měl být prvním člověkem, kterého popraví elektrický proud. Williamovi obhájci marně poukazovali na fakt, že jde o krutý a neobvyklý trest.

Událost byla o to sledovanější, že se do ní promítl boj mezi dvěma konkurenčními firmami. Jednu reprezentoval Thomas Alva Edison, který prosazoval stejnosměrný proud, tu druhou George Westinghouse, jenž věřil proudu střídavému.

Elektrické křeslo poháněl Westinghousův generátor, který tam bez jeho vědomí nainstaloval elektrotechnik Harold Pitney Brown, známý aktivista, který vystupoval proti střídavému proudu. Chtěl tím podpořit myšlenku, že Westinghouseův střídavý proud je smrtící a nebezpečný. Když se to Westinghouse dozvěděl, snažil se vykonání rozsudku všemožně zabránit. Najal Williamovi armádu nejlepších právníků a kauzu dohnal až k nejvyššímu soudu, ale marně.

Děsivé divadlo

Odsouzencův poslední den nadešel 6. srpna 1890. Vstal v pět hodin ráno, rychle se nasnídal, pomodlil a dozorci mu částečně vyholili hlavu. Když usedal na elektrické křeslo, byl klidný, vyrovnaný, nekřičel. „Přeji vám hodně štěstí. Věřím, že odcházím na dobré místo, a jsem připraven jít,“ pronesl k sedmnácti svědkům.

Po zapnutí generátoru proudilo do jeho těla 1000 voltů po dobu 17 sekund. Poté měl být mrtvý, jenže lékař zjistil, že stále dýchá. „Honem, pusťte to znovu!“ volal doktor. Chvíli ale trvalo, než se generátor znovu nabil. Podruhé dostal William zásah o síle 2000 voltů.

Noviny popravu líčily jako děsivé divadlo, při němž vězňovo tělo začalo částečně hořet a místností se linul odporný zápach spáleného masa. Někteří přihlížející se dokonce v panice snažili utéct. Než byl William po smrti, uběhlo osm minut.

Westinghouse později řekl, že by dozorci udělali lépe, kdyby vězně popravili sekerou. Přesto se elektrické křeslo v dalších desetiletích hojně používalo a v některých amerických státech je dodnes jedním z možných způsobů popravy.