Narodila se v Junínu roku 1919 jako jedno z pěti nemanželských dětí Juana Duarteho. Velká chudoba a ponižování, které musela snášet jako nemanželská dcera chudého rolníka, byla pro ni hnacím motorem, aby se ve svých patnácti letech vydala sama na zkušenou do Buenos Aires. Start nového života ve velkoměstě byl pro Evu krušný. Musela se spokojit s nevýraznými rolemi v divadlech, zkoušela se živit jako modelka, ale nakonec se jí díky výraznému hlasu podařilo prosadit jako dramatické herečce v rozhlasových hrách a získat si renomé.

V roce 1944, se poprvé setkává na charitativní akci se svým osudovým mužem, Juanem Domingem Perónem. Tehdy je Perón „jen“ ministrem práce. Během dvou let se však všechno změní a z Evy se stává nejen paní Perónová, ale i první dáma Argentiny.

Eva mluví do politického dění

Eva byla opravdu revoluční první dámou, když si dovolila zasahovat do manželovy politiky. Vystupovala jako bojovnice za ženské volební právo a jako ochránkyně chudých. Založila vlastní nadaci (Fundación Eva Perón), která se starala nejen o potřebné, sirotky a nemocné, ale z financí, které do nadace tekly, a z přebytků hospodaření ministerstev, mohla realizovat stavby škol, nemocnic či letní tábory pro děti a mnohé další.

Díky tomu se velmi brzy Eva Perón stala miláčkem argentinského lidu. Vzhlížely k ní zástupy lidí a její veřejné projevy na mítincích si nenechaly ujít tisíce Argentinců. Vrcholem její politické kariéry bylo její navržení na viceprezidentku Argentiny v roce 1951, nicméně tuto nabídku musela skrze svůj horšící se zdravotní stav odmítnout. O rok později, ve svých třiatřiceti letech podléhá rakovině děložního čípku.

Život v kontrastu

Chudoba a těžké podmínky, ve kterých Eva jako malá dívenka žila, se bezesporu podepsaly i na tom, jak vystupovala po boku Juana Dominga Peróna. Byl to dokonalý kontrast dvou Evit. Jedné mladé, nezkušené Evity ze zapadlé vesničky v Pampas a druhé, dokonale upravené první dámy Evy Perón.

Kostýmky, drahé šperky a šaty od světoznámých návrhářů, které si nechávala dovážet i z Evropy spolu s krásnými účesy a líčením perfektně kombinovala s přesně připravovanými gesty během svých veřejných projevů. Pro argentinský lid se však stala symbolem a ikonou. Na její pohřeb vyšlo do ulic na tři miliony lidí.

Iveta Macík Šimková