Už loni došlo ve srovnání s předešlými lety až k trojnásobnému nárůstu případů západonilské horečky v Evropě. Uvádí to Národní referenční laboratoř pro arboviry. Virus se podle ní začal šířit také v nových oblastech, kde dosud nebyly případy onemocnění u lidí zaznamenány. Virem západonilské horečky se loni v Evropě nakazilo 2083 lidí, což je více než celkový počet nemocných za posledních sedm let dohromady. V rámci Evropské unie vir loni infikoval 1503 lidí, z nichž zemřelo 180. V Česku bylo loni nakaženo sedm lidí, zemřel jeden.
Opatrně s plánováním dovolené
Podle Státního zdravotního ústavu začala letošní sezóna sledování výskytu 6. června a potrvá nejméně do konce listopadu. K oblastem s větším rizikem výskytu horečky se řadí například francouzská Provence, Okcitánie nebo Korsika, vnitrozemí Chorvatska, Slovinska a Černé Hory (při pobytu u moře by nebezpečí hrozit nemělo), italské provincie severně od Toskánska a San Marina, ale i země jako Buhalrsko, Rumunsko nebo Řecko.
V Česku by si lidé měli dávat pozor zejména na jihu Moravy, kde se vyskytly případy nákazy západonilskou horečkou v uplynulých letech a kde se i letos objevili komáři, kteří se líhnou v takzvaných periodických tůních, vznikajících po velkých deštích, a mohou patřit mezi přenašeče nemoci. Velké množství komárů je aktuálně v Kančí oboře mezi Břeclaví a Lednicí, u Křivého jezera poblíž Novomlýnské vodní nádrže, podél řeky Moravy před soutokem s Dyjí, v polesí u Tvrdonic a u hodonínské loděnice. V ostatních místech jižní Moravy je podle hygieniků běžný stav tohoto hmyzu.
Momentálně však nejsou případy nákazy v Evropě hlášeny. Jak se v tomto směru vyvíjí situace, se lze přesvědčit v pravidelném týdenním přehledu Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (European Centre for Disease Prevention and Control).
Horečka a lidé
Virus západonilské horečky (WNV) přenášejí komáři rodu Culex. Z krve člověka byl poprvé izolován v roce 1937 na severu Ugandy. Postupně se rozšířil na všechny kontinenty, jeho přítomnost se projevovala lokálními epidemiemi na různých místech, především ve Středomoří, v Africe, Izraeli, v Rusku. V roce 1999 došlo k jeho zavlečení do Spojených států. Kromě člověka jsou k nákaze náchylní i jiní savci, především koně, kromě toho vir často způsobuje hromadné úhyny různých druhů ptáků, které patří mezi jeho nejčastější oběti.
Podle Národní referenční laboratoře pro arboviry dominuje v Evropě v současnosti mezi viry západonilské horečky WNV genotyp 2, který zde byl poprvé nalezen u uhynulých ptáků v Maďarsku v roce 2004 - původně byl nalézán jen v Africe.
Člověk se nakazí západonilskou horečkou nejčastěji prostřednictvím sání infikovaného komára. Inkubační doba trvá obvykle kolem 14 dní. Ve většině případů (kolem 80 procent) probíhá nákaza bezpříznakově. U zhruba 20 procent nakažených se infekce projeví obdobnými příznaky jako třeba chřipka: tedy bolestí hlavy, svalů, kloubů, únavou, malátností, nadměrným pocením, zvětšením lymfatických uzlin, popřípadě zažívacícími obtížemi, jako je nevolnost, zvracení, nechutenství a průjem. Všechny tyto příznaky zpravidla odezní bez následků během tří až pěti dnů.
Pouze u méně než jednoho procenta nakažených virus napadá centrální nervový systém. V těchto případech pak dochází k závažným nervovým onemocněním, z nichž nejmírnější je meningitida (zánět mozkových blan), těžší formou jsou meningoencefalitida (zánět tří membrán, které pokrývají mozek a míchu) či myelitida (zánět míchy s trvalými následky). Smrtí končí tato onemocnění v případě plného rozvinutí zhruba v 10 procentech případů. Těžký průběh a úmrtí jsou častější u starších osob a u lidí se sníženou imunitou.
Jak se bránit?
Proti kousnutí nakaženým komárem by se měli lidé bránit preventivně pomocí repelentu a vhodným oděvem, neponechávajícím hodně odkryté kůže. Do oken je dobré používat moskytiéry nebo síťky proti hmyzu. Také je užitečné vyhýbat se místům, kde se komáři vyskytují ve větším množství, zejména oblastem se stojatou a bahnitou vodou.
Aktivita komárů se zvyšuje při západu slunce, proto je potřeba být v tuto dobu ostražitější.