Intersexuálové: Tajemství třetího pohlaví. Jak se k němu staví legislativa?

20. červenec 2019 četba na 19 minut
Intersexuální lidé vycházejí v posledních letech z anonymity a pořádají svá veřejná setkání

Intersexuální lidé vycházejí v posledních letech z anonymity a pořádají svá veřejná setkání

Foto: Wikimedia Commons

Rodičů, kteří nemohou jednoznačně odpovědět na otázku o pohlaví novorozeného potomka, není málo. Svět donedávna existenci lidí s neurčitým pohlavím ignoroval. Teprve v poslední době padají bariéry oddělující světy mužů a žen a vytváří se prostor pro uznání intersexů.

Ženy a muži, to je věčné téma. Točí se kolem nich Shakespearova dramata, televizní reklamy i příběhy z prvních stránek bulvárních novin.

Někteří se vymykají

Žijeme v binárním světě rozděleném na muže a ženy. Často si tuto dvoupólovost společnosti ani neuvědomujeme, i když se promítá do našeho každodenního života i v tak přízemních věcech, jako jsou pánské či dámské toalety. O oděvním, obuvnickém či kosmetickém průmyslu nemluvě.

Kromě chlapů a kluků, žen a děvčat však s námi žije nezanedbatelná skupina lidí, které nelze jednoduše vtlačit do jedné ze dvou kolonek, jež nabízejí úřední dokumenty pro údaje o pohlaví.

O tom, zda se narodí chlapec, nebo děvče, se rozhoduje už v okamžiku oplození vajíčka spermií. Zhruba polovina spermií nese ve své dědičné informaci pohlavní chromozom X. Zbývající spermie jsou vybavené pohlavním chromozomem Y. Vajíčka mají v dědičné informaci pouze chromozom X. Pokud se v dědičné informaci vajíčka oplozeného spermií sejdou dva chromozomy X, bude se vyvíjet jako děvče. Když se v dědičné informaci zárodku zkombinují pohlavní chromozomy X a Y, bude z něj vyrůstat chlapec.

Biologické zákonitosti určení pohlaví se zdají jednoduché a na první pohled nepřipouštějí k narození muže nebo ženy mnoho alternativ. Přesto se organismus některých lidí z těchto pravidel vymyká. Mnozí to vůbec netuší.

To byl případ šestačtyřicetileté australské nastávající matky, která si zašla do Královské melbournské nemocnice pro výsledky genetického vyšetření dosud nenarozeného dítěte. Vzhledem k vyššímu věku matky byla na místě notná dávka opatrnosti, protože dětem starších žen hrozí se zvýšenou pravděpodobností například Downův syndrom. V tomto případě bylo ale všechno v pořádku a plod měl dědičnou informaci bez zjevných defektů. Lékařům ale zamotala hlavy dědičná informace matky. Značnou část jejího organismu tvořily mužské buňky s pohlavním chromozomem Y. Žena už měla doma dvě zdravé děti. Ani ve snu ji nenapadlo, že s ní něco "není v pořádku" a že z čistě biologického hlediska je napůl muž.

Odhaduje se, že různé problémy vyvěrající z poruch vývoje pohlaví se nějakou měrou týkají jednoho ze sta novorozenců.

Každý muž je z malé části žena. A podobně je zčásti mužem každá matka syna. Je to důsledek fenoménu označovaného jako mikrochimérismus.

Běžnější, než se zdá

Během těhotenství si plod a jeho matka navzájem vyměňují buňky, které procházejí placentou. Narozené dítě si tak přináší na svět buňky své matky a synové získávají touto cestou ženské buňky. Do těla matek pronikají z organismu jejich synů naopak buňky s mužskou dědičnou informací. Také dcery a matky si vyměňují buňky, ale ty se neliší dědičnou informaci pro určení pohlaví.

Cizí buňky vyměňované přes placentu přežívají v organismu po zbytek života. Příměs buněk matky nebo plodu je sice velmi malá, ale rozhodně ne nevýznamná. Lékaři tyto buňky podezírají ze spouštění některých onemocnění, nebo naopak ze schopnosti bránit rozvoji určitých chorob včetně rakoviny.

Žena a muž se mohou sejít v jednom těle například v situaci, kdy se v lůně nastávající matky vyvíjejí embrya dvojvaječných dvojčat odlišného pohlaví. Rané zárodky nemají jasně vymezené hranice vlastního organismu, a pokud v těle matky náhodou splynou, vytvoří se jediný zárodek, který se dál vyvíjí a vytváří normálně formované, plně fungující tělo. To však v sobě skrývá bratra a sestru.

Soužití obou sourozenců v jednom organismu bývá obvykle patrné jen z výsledků genetických vyšetření. Odborně se takoví lidé označují jako chiméry a vyskytují se zřejmě běžněji, než se na první pohled zdá.

V přechodné zóně

Hranice mezi mužským světem narýsovaným pohlavními chromozomy XY a ženským světem vytyčeným dvojicí pohlavních chromozomů X nejsou neprůstupné. V "přechodné zóně" se pohybují lidé, kterým pohlavní žlázy – varlata nebo vaječníky – "narostly" v rozporu s genetickým určením pohlaví. Jindy odporuje genetickému určení celá tělesná stavba (viz Široké spektrum vývoje pohlaví).

A někdy přichází novorozenec na svět se směsicí tělesných znaků, na jejichž základě není jednoduché rozhodnout, jaké pohlaví lékaři v jeho rodném listu zaškrtnou. V podobných případech zdaleka nejde jen o to, zda dítěti zapíšou do rodného listu dívčí nebo chlapecké jméno a maminka si je odveze z porodnice v růžovém nebo v modrém oblečení. Škrt pera v kolonce pohlaví zařadí malého človíčka do jedné z "polovin lidstva" se vším všudy.

Lékaři se někdy snaží anatomické "anomálie" chirurgicky korigovat a operacemi posunout dítě blíže jednomu či druhému pohlaví. Výjimkou nejsou ale případy, kdy se ve svém úsudku zmýlí a dítě se v pozdějším věku se svým pohlavím nedokáže ztotožnit. Vzácné nejsou ani případy, kdy má člověk problém přijmout jak mužské, tak i ženské pohlaví a nejvíce mu vyhovuje pozice "uprostřed" obou možností.

Tisíce intersexů

Podíl buněk pocházejících ze dvou různých jedinců se může v jednotlivých tkáních a orgánech významně lišit. Někde jsou namíchány oba typy buněk, v jiné části těla se mohou vyskytovat výhradně buňky jen jednoho či druhého jedince. Výskyt směsi buněk v krvi může komplikovat dárcovství krve.

Při takzvaném krevním dopingu si někteří sportovci ve vytrvalostních sportech vypomáhali transfuzemi krve. Zvyšovali si tak množství červených krvinek v krevním oběhu, a tím i zásobování organismu kyslíkem. Když byly před více než deseti lety zavedeny nové testy, které jsou s to odhalit transfuzi cizí krve, nachytali antidopingoví komisaři při krevním dopingu řadu hvězd světového sportu.

Z tohoto typu nedovolené podpory byl usvědčen například vítěz aténské olympiády americký profesionální cyklista Tyler Hamilton. Ten se hájil tvrzením, že je chiméra. Cizí krvinky se prý do jeho těla nedostaly transfuzí a jejich původ je zcela přirozený.

Každý den se na světě rodí 360 tisíc dětí. Ročně tak přichází na svět 1,3 milionu lidí, kteří se nějakým způsobem vymykají z binárního pojetí světa rozděleného na muže a ženy. S výraznějšími znaky obou pohlaví se rodí jedno ze dvou tisíc dětí. Takový člověk je označován jako intersex. Ročně jich přichází na svět kolem 66 tisíc.

Zemí, jejichž právní systém tento stav zohledňuje, je jako šafránu a lidé uvízlí "mezi pohlavími" čelí celé řadě problémů. Mnozí cítí jako stigma už skutečnost, že medicína popisuje jejich stav jako "poruchu vývoje pohlaví". Někteří intersexové jsou s "třetím pohlavím" spokojení, necítí ho jako újmu a už vůbec netouží po jakékoli "nápravě". Řada odborníků tento stav respektuje.

"Jsem toho názoru, že v rámci mužského i ženského pohlaví existuje značná variabilita a zcela jistě existuje pásmo, kde se projevy obou pohlaví překrývají natolik, že pro daného člověka pak není vůbec jednoduché ztotožnit se s jedním či druhým," řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature na téma intersexů britský endokrinolog John Achermann z londýnské University College.

Pro širokou veřejnost však někdy představuje existence intersexů těžko stravitelné sousto.

Pět týdnů čekání

I když je „program“ pro vývoj pohlaví přítomný v embryu už od okamžiku oplození vajíčka spermií, trvá to poměrně dlouho, než se "rozběhne".

Během prvních pěti týdnů po oplození si embryo vytváří pohlavní žlázy, z kterých mohou narůst jak varlata, tak i vaječníky.

Vzácné nejsou ani případy, kdy má člověk problém přijmout jak mužské, tak i ženské pohlaví.

K tomu si zárodek paralelně buduje základy pro vnitřní pohlavní orgány obou pohlaví. Najdeme tu vedle sebe struktury předurčené v proměnu na dělohu a vejcovody se základy nadvarlete a chámovodu. Teprve šestý týden vývoje se začnou dosud nerozlišené pohlavní žlázy měnit buď na varlata, nebo na vaječníky, a následně spustí produkci pohlavních hormonů.

Varlata uvolňují do zárodku testosteron, a ten nasměřuje vývoj v muže. Připravené základy dělohy a vaječníků zanikají. Naopak vaječníky produkují hormony estrogeny, a ty vývoj dělohy a vejcovodů posílí. Pohlavní žlázy nastávajícího děvčete však nevyrábějí testosteron, a to vede k zániku základů nadvarlete a chámovodu.

Pod vlivem hormonů se vyvíjejí i vnější pohlavní orgány, jako je penis a šourek mužů nebo vagina žen. Výrazně zamávají hormony s celým organismem v pubertě, kdy rozběhnou pohlavní cyklus žen a tvorbu spermií u mužů. Zároveň pubertální „bouře hormonů“ dotvoří i vnější podobu ženského a mužského těla.

Jakákoli porucha v tomto složitém mechanismu může mít pro určení a vývoj pohlaví člověka nepřehlédnutelné následky. Mutace některých genů na mužském chromozomu Y mají za následek, že se jedinec vyvíjí jako žena, i když dostal do vínku pohlavní chromozomy X a Y. Naopak odchylky v působení hormonů mohou vytvarovat tělo s ženskými pohlavními chromozomy XX v muže.

Jedou ženy „s kopce“?

Dlouho přetrvával názor, že vývoj v muže je "jízda do kopce", na které musí být vyvíjející se embryo tlačeno celou řadou signálů. Mezi nimi zaujímá výsadní postavení gen SRY sídlící na mužském pohlavním chromozomu Y. Vývoj v ženu byl chápán naopak jako "jízda s kopce", která nepotřebuje žádný pohon. Stačí, když embryo není tlačeno do kopce mužskými stimuly, které byly často mylně redukovány jen na efekty genu SRY. Situace je však mnohem složitější.

V šestém týdnu se embryo ocitá na rozcestí, a ať už "zahne" směrem k mužům, nebo k ženám, v obou případech se musí pohánět aktivní signály, aby udrželo nabraný kurz.

Názorný příklad sjetí z cesty nabízejí případy lidí s poškozeným genem RSPO1. Nositelky dvojice pohlavních chromozomů X s touto poruchou nedokážou zajistit vývoj vaječníků. V jejich pohlavních žlázách, takzvaných ovotestes, jsou namíchány buňky typické pro vaječníky a pro varlata. Ovotestes jedou třetí cestou, kterou jen těžko můžeme označit za "zlatou střední", protože lidé s tímto typem pohlavních žláz jsou v drtivé většině neplodní.

Někteří intersexové jsou s třetím pohlavím spokojení, necítí ho jako újmu a už vůbec netouží po jakékoli "nápravě".

Dokonce i v případě, že se embryo vydalo po správné cestě a narodil se chlapec či děvčátko, není ztráta kurzu na vývojové cestě vyloučená. Poruchy některých genů vedou k tomu, že se plně funkční vaječníky dospělé ženy začnou plnit buňkami typickými pro varle.

A naopak, jiné geny mají zjevně v popisu práce údržbu varlat, protože jejich selhání vede k tomu, že se ve varleti dospělého muže tvoří buňky typické pro vaječníky.

Muž s dělohou

Příležitostí k tomu, aby se lidský organismus dostal do "šedé zóny" mezi oběma pohlavími, se nabízí hodně.

Příkladem kontrastního nesouladu genetického základu, jím určeného typu pohlavních žláz a formováním organismu je porucha genu, která znecitliví buňky k účinku hormonů produkovaných pohlavními žlázami.

Pokud má embryo s takto poškozeným genem pohlavní chromozomy X a Y, vyvinou se u něj varlata, a ta vyrábějí hormon testosteron.

Buňky těla jsou však k tomuto hormonu v důsledku poruchy genu hluché a slepé a geneticky předurčenému muži naroste ženské tělo. Varlata zůstávají v břišní dutině a jsou nefunkční. Muž vypadá jako žena a je také tak vychováván. Často se o svém "pravém" pohlaví vůbec nedozví.

Naše představa o světě rozděleném na muže a ženy a názor, že "být mezi" je zrůdný defekt, neobstojí v konfrontaci s reálnými případy popsanými v lékařské literatuře. Tělo intersexů může fungovat bez zjevných problémů navzdory bizarním konstelacím. Při operaci sedmdesátiletého muže například chirurgové zjistili, že tento otec čtyř dětí má v těle normálně vyvinutou dělohu.

Třetí kolonka pro pohlaví

Společnost si pomalu zvyká na homosexuály a bisexuály. Podobně narůstá tolerance i k lidem, kteří pomocí chirurgických zákroků a hormonální terapie změnili pohlaví. V řadě zemí se to promítlo do legislativy například povolením registrovaného partnerství homosexuálů. Postavení intersexů – tedy lidí,

které nelze jednoznačně zařadit do jedné ze dvou kolonek pro pohlaví a kteří o takové zařazení v nejednom případě ani nestojí – je mnohem složitější.

Německý právní řád nabízí od roku 2013 rodičům možnost nevyplnit při narození dítěte rubriku pohlaví v případech, kdy dítě vykazuje znaky obou pohlaví. Z rodičů i lékařů je tak sejmut tlak rozhodnout rychle a za každou cenu o pohlaví dítěte.

Příležitostí k tomu, aby se lidský organismus dostal do "šedé zóny" mezi oběma pohlavími, se nabízí hodně.

Vytváří se tak prostor pro lidi, kteří se nebudou chtít identifikovat ani s jedním pohlavím. Například německý cestovní pas nabízí vedle tradičních pohlaví – žena nebo muž – i třetí možnost pro intersexy.

Německo bylo sice první evropskou zemí, jejíž právní řád zohlednil existenci intersexů, ale ve světě ho řada zemí předběhla. První vlaštovkou bylo uvedení "třetího pohlaví" při sběru dat pro sčítání lidí v Nepálu v roce 2007.

O dva roky později povolila Indie uvádění třetího pohlaví ve voličských seznamech. Austrálie a Bangladéš zavedly možnost vyznačit třetí pohlaví do pasu v roce 2011.

V roce 2012 zavedli podobnou právní úpravu na Novém Zélandu. Nepál povolil údaj pro třetí pohlaví v pasech v roce 2015.

Hidžry, kaddary a ladyboys

Aktivita zemí jižní Asie při zohledňování "třetího pohlaví" neudivuje, protože v této geografické oblasti má dlouhou tradici sociální skupina mužů, kteří většinou nejsou biologičtí intersexové, ale kulturně se neztotožňují se svým pohlavím a vystupují jako ženy. Ve společnosti jim je vymezeno postavení mezi oběma pohlavími.

V Indii jsou označováni jako hidžry a jejich historie sahá daleko do minulosti. Zmiňuje se o nich už Kámasútra sepsaná mezi roky 400 a 200 před naším letopočtem. V Pákistánu se podobnému typu "třetího pohlaví" říká kaddara, v Thajsku se pro ně používá termín kathoey, i když anglicky mluvící turisté je znají spíše jako "ladyboys". Podobnou skupinu nazývanou "muxy" najdeme i v Mexiku.

Zatímco především mezi bezobratlými živočichy je hermafroditismus celkem hojný, mezi lidmi jsou praví hermafroditi vzácní. V jejich těle se vyvinuly obojí pohlavní žlázy – vaječníky i varlata. Hermafroditičtí živočichové, například hlemýžď zahradní, jsou s to využívat k rozmnožování obojí pohlavní žlázy. U člověka bývá hermafrodit obvykle neplodný.

Jako pseudohermafrodit bývá označován jedinec, jehož pohlavní orgány neodpovídají typu pohlavních žláz. Jde tedy o případy, kdy se jedinci s varlaty vyvinuly ženské pohlavní orgány a naopak, jedinec s vaječníky má pohlavní orgány mužské.

Thajští ladyboys mají od roku 2015 právo na třetí pohlaví garantováno ústavou. Navzdory tomu, že hrají významnou roli v zábavním průmyslu a turistickém ruchu, čelí dlouhodobě silné diskriminaci. Jinde na tom nejsou skupiny lidí s třetím pohlavím o mnoho lépe.

Historicky fungovaly hidžry a jim podobné skupiny jako určitá brzda populačního růstu. Měly i sociální funkce, protože se ujímaly sirotků a dětí bez domova. Dnes často živoří na okraji společnosti, žebrají nebo si vydělávají na živobytí prostitucí.

Maltézský průlom

Rok 2015 byl pro třetí pohlaví přelomový novým zákonem přijatým na Maltě. I když je ostrovní středomořský státeček přísně katolický a rozvody povolili tamější zákonodárci až v roce 2011, má jednu z nejlepších legislativ týkajících se problematiky intersexů.

Malta jako první země na světě zakázala zásahy do pohlaví intersexů bez jejich souhlasu. Není tedy možné, aby se lékaři s rodiči po narození dítěte s neurčitým pohlavím dohodli, na jaké pohlaví dítě upraví. O tom si rozhodne intersex v dospělosti sám.

K zákazu zákroků na dětských intersexech vyzval zvláštní zpravodaj OSN Juan Mendéz už v roce 2013. V drtivé většině zemí nepadl jeho apel na úrodnou půdu, a to navzdory případům, kdy "korekce" provedené v útlém dětství vyvolaly v pozdějším věku vážné problémy.

"Nejsem ani muž, ani žena. Do konce života už budu jen slátanina vytvořená doktory, znetvořená a zjizvená," vylíčila své pocity jedna z německých obětí chirurgické korekce.

První vlaštovkou bylo uvedení třetího pohlaví při sběru dat pro sčítání lidí v Nepálu v roce 2007.

Malta jako první země na světě zakázala zásahy do pohlaví intersexů bez jejich souhlasu.

V jednoduché situaci nejsou ani dětští intersexové, kteří neprodělali korekci a nemají právně určené pohlaví. V každodenním životě jsou v řadě situací i tak stavěni do rolí odpovídajících jednomu či druhému pohlaví. Je totiž velmi těžké vychovávat dítě v třetím pohlaví ve světě, kde se takoví lidé prakticky nevyskytují, nemluví se o nich a muži a ženy se tváří, jako kdyby ti ostatní vůbec neexistovali.

Ve Spojených státech probíhá v současné době soudní proces, v kterém se rozhoduje o případu osmiletého M. C. Dítě se narodilo jako intersex a vyrůstalo v sirotčinci. Jeho pohlavní žlázy obsahovaly jak buňky vaječníků, tak i varlat. Když bylo M. C. šestnáct měsíců, došli lékaři k závěru, že by měl vyrůstat jako děvče, a provedli příslušné chirurgické zákroky. V adoptivní rodině ale začalo dítě samo sebe vnímat jako chlapce. Rodiče proto žalují lékaře za to, že hocha zmrzačili. Stát Kalifornii viní z toho, že tomu nezabránil.

Profesor Jaroslav Petr je výzkumný pracovník zabývající se reprodukční biologií a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší na několika vysokých školách. Je autorem knihy Klonování – hrozba, nebo naděje? a řady povídek.

Akční letáky