Zapomenutá bitva. Povstalci v Chabrech udrželi 19 hodin esesáky před Prahou

7. květen 2019 četba na 10 minut
Povstalci v Dolních Chabrech

Povstalci v Dolních Chabrech

Foto: archiv Občanského sdružení na ochranu památek v Dolních Chabrech

V souvislosti s pražským povstáním se nejčastěji zmiňuje boj na barikádách v jednotlivých pražských čtvrtích. Trochu se však zapomíná na statečnost povstalců v obcích kolem Prahy, kteří - často za cenu nesmírného úsilí a velkých obětí - zadržovali esesácké jednotky mířící do města. Obránci Dolních Chaber je dokázali v mimořádné bitvě zastavit na celých 19 hodin. A zaplatili za to víc než dvaceti životy.

FOTOGALERIE

Už 6. května 1945 vyrazily směrem na Prahu jednotky SS s cílem zlomit pražské povstání a utopit ho v krvi. Z cvičiště SS na Benešovsku mířily do Prahy ve dvou proudech bojový svazek SS "Wallenstein", bojová skupina "Millowitz" z milovického vojenského prostoru, bojová skupina generála Reimanna z Českého Brodu a bojová skupina 4. pluku SS "Der Führer" od Litoměřic. Byl to právě Der Führer, kdo se střetl s obránci Chaber.

Sežeňte zbraně!

Podzemní odbojová organizace vznikla v Dolních Chabrech hned po okupaci, tedy po 15. březnu 1939. U jejího zrodu stáli dva bývalí českoslovenští legionáři v Rusku, Ferdinand Schütz a Karel Zákora (ten byl později zatčen). Odbojová organizace se během války několikrát významně rozrostla, měla ale také opakované těžké ztráty spojené se zásahy gestapa. Přes zatčené z Chaber se však Němci nedostali dál.

V dubnu roku 1945 se místní odboj, organizovaný zejména v Dolních Chabrech a nedalekých Klecanech, začal připravovat na ozbrojené vystoupení proti okupantům. Velitelé odbojových buněk v Chabrech, Klecanech a Zdibech začali sestavovat družstva pro obsluhu jednoho těžkého a jednoho lehkého kulometu, zdravotní službu pro případ ozbrojeného střetu a připravovali se i na to, že sál místního hostince pana Klikorky promění v polní ošetřovnu. Současně sledovali německé jednotky, které se soustředily v Klecanech. Tyto přípravy sehrály velkou roli v tom, že pozdější německý postup na Prahu nezastihl chaberské obránce nepřipravené.

"Na 5. května dopoledne byla svolána narychlo schůze důvěrníků v Klecanech, kde byly ustanoveny čtyři čety v Chabrech. Nejtěžší úkol nastal při zaopatřování potřebných zbraní," zaznamenal chaberský rodák Karel Dvořák přípravy ozbrojeného vystoupení v publikaci "Chabry – Čimice, jejich minulost a další vývoj", kterou v roce 1948 vydal vlastním nákladem místní národní výbor v Dolních Chabrech.

Ferdinand Schütz se ještě týž den kolem jedenácté dopoledne vydal spolu s s poručíkem Uettlem, s vrchním četnickým strážmistrem Hořejším a dvěma dalšími četníky vyjednávat s velitelem místní německé posádky o síle 450 mužů, umístěné v budově nové školy, aby se vzdala a složila zbraně.

Německý velitel v hodnosti kapitána kapitulaci odmítl, ale mezitím už Češi odzbrojili bez odporu většinu malých německých oddílů, rozptýlených po obci. Kapitán se ještě pokusil spojit s německým vojenským velitelstvím v Kobylisích, ale protože telefonní spojení povstalci už předtím přerušili, nikam se nedovolal. Nakonec se tedy podvolil i on. Odevzdané zbraně, mezi nimi tři kulomety, odvezla Schützova delegace na obecní úřad, kde je rozdala mezi místní, zejména mladší muže. Chabry tak získaly k obraně 72 pušek, dva kulomety, čtrnáct pistolí, 60 ručních granátů, asi 22 pancéřových pěstí a větší počet střeliva. Zbylou část zbraní si odvezli lidé ze sousedních obcí. 

To už nějakou dobu volal o pomoc Český rozhlas, což byl signál k všeobecnému povstání. V Chabrech si však volání ani neposlechli do konce - se zničením německého telefonního spojení byl totiž přerušen i elektrický proud. Napětí narůstalo.

Ještě týž den v podvečer došlo k jedné z prvních přestřelek, když němečtí vojáci, kteří přijeli od Klecan, napadli v sousední obci Zdiby povstalecké jednotky. Zdibským vyrazila na pomoc posila z Chaber, která pomohla Němce odrazit. Jeden z bojovníků, Rudolf Řepa, byl ale zasažen a později zranění podlehl. Na žádost Zdib pak byli němečtí zajatci odesláni na předem určené zajatecké shromaždiště v Libni.

Pět barikád

V noci z 5. na 6. května vyrostlo na hlavní státní silnici ve směru na Prahu od Zdib až ke Kobylisům pět barikád. Jejich úkolem bylo zadržet německé vojsko, jehož nástup povstalci očekávali na základě telefonických a rozhlasových zpráv i podle chování německé posádky v Klecanech. Jako stavební materiál pro barikády posloužilo především těžší dřevo od místního koláře i ze dvou tesařských ohrad stavebních živnostníků.

Od rána 6. května už všude stály povstalecké hlídky. Deset minut po třetí odpoledne přišla zpráva ze Zdib, že se německé vojenské oddíly z Klecan vydaly na pochod po klecanské silnici směrem ku Praze. Ve čtyři odpoledne se proto všechny hlídky stáhly za barikády. Pět minut na to se objevil na obzoru první tank blížící se k barikádám. Povstalci proti němu začali pálit z kulometu, ale za prvním tankem se vynořil druhý. 

"Palba pokračuje, tanky ustupují, čekají na posilu. Jeden se pokouší odbočit ze silnice do pole. Je na něj prudce páleno, ustupuje zpět na silnici," píše dobrovolný kronikář Karel Dvořák.

Jeden povstalecký kulomet pálil od kapličky u silnice, druhý od chaberské záložny. Němce to zhruba na hodinu přibrzdilo, radili se o dalším postupu. Pak ale znovu vyrazili, tentokrát s novou taktikou. Namísto tankového útoku rozvinuli pěchotní střeleckou rojnici, postupující směrem k barikádám. Také tu zastavil kulomet obránců, jenže Němci mezitím dostali na dostřel od obce i děla a spustili proti Chabrům strašlivou kanonádu.

Po dvaceti minutách zběsilé dělostřelecké palby vyrazila německá pěchota znovu vpřed po obou stranách silnice. Přestože ji kosila povstalecká střelba, propracovávala se zvolna blíž a blíž. Tanky jí zatím pomoci nemohly, protože je brzdily barikády, za to dělostřelectvo tisklo obránce Chaber k zemi.

Velitel chaberské posádky se spojil s kobyliským velitelstvím a naléhavě žádal posilu. Jenže neuspěl - dostal zprávu, že v Kobylisích žádné zálohy ani zbraně nejsou. Jen Čimelice vyslaly dvě ozbrojená družstva na pomoc. "Obránci-Chaberáci se statečně drží. Každou píď půdy, které nepřítel dosáhne, musí draze zaplatit. Nepřítel silně útočí, obchvacuje Chabry od východu. První četa ustupuje, druhá a třetí s lehkým kulometem hájí statečně své opěrné body," uvádí Zpráva o organizaci místního odboje v letech 1939 až 1945, sepsaná Ferdinandem Schützem v roce 1947. 

V 19:20 se však situace stala pro obránce neudržitelnou. "Děla, tanky, kulomety, řada vojska — co zmůže proti nim hrstka našich bojovníků se třemi nevalnými kulomety!" popsal tyto okamžiky Karel Dvořák. V půl osmé večer proto chaberský velitel vydal rozkaz k ústupu bojem směrem do Kobylis. Stahující se obránci pak až do jedenadvaceti hodin sváděli na trase Chabry - Kobylisy neustálé ústupové boje s dotírajícím nepřítelem, během nichž se stáhli do města a do ďáblického háje. Většina z nich pak byla ve dnech 7. a 8. května nasazena při obraně barikád u trojského mostu. Ti, kteří boje u mostu přežili, se vrátili 9. května do Chaber, kde se velitel místního odboje Ferdinand Schütz ujal vedení obce.  

Krvavá německá pomsta

Mezitím však Chabry krutě platily za svůj statečný odpor. Běsnící esesáci si až do půlnoci 6. května vybíjeli vztek na obyvatelích obce, vnikali do sklepů, a pokud mezi schovanými obyvateli narazili na mladé muže, které podezřívali z účasti na bojích, okamžitě je vyváděli ven a stříleli. Kde našli u bytu nebo u sklepa pohozenou zbraň, zastřelili všechny muže. Když nastalo pondělní ráno 7. května, bylo na různých místech místech obce nalezeno celkem 23 zastřelených mužů. Jedenáct dalších bylo raněno. Dva muži navíc v tutéž dobu skonali nešťastnou náhodou. 

"Počet obětí odboje v Chabrech byl 25 mrtvých a 11 raněných. Ztráty nepřítele se odhadují na 35 mrtvých a větší počet raněných," uvádí Ferdinand Schütz ve své zprávě. Celkovou nepřátelskou sílu přitom odhadl na 700 mužů a asi 123 tanků, obrněných aut a jiných dopravních prostředků.  

Podle pozdějších výpovědí zadržených esesáků se měly oddíly SS táhnoucí přes Chabry dostat do Prahy ještě 6. května odpoledne. Z Chaber se přitom pohnuli směrem ku Praze až 7. května kolem 11 dopoledne. Statečný odpor chaberských bojovníků tak zdržel jejich postup na Prahu nejméně o 19 hodin.

"Na cestě ku Praze zvlášť jednotky SS brutálně zasahovaly proti všem pokusům zbrzdit jejich postup. Přesto je čeští bojovníci – například u Psár, Lahovic či Dolních Chabrů – za cenu mnoha obětí dokázali zdržet o řadu cenných hodin, které měly obrovský význam pro dokončení organizace pražských povstaleckých jednotek a posílení obranných postavení. Místa jako Psáry, Dolní Chabry, Lahovice a řada dalších, kde nacisté brutálně vraždili bezbranné civilisty jako mstu za to, že jejich postup na českou metropoli zpomalovaly místní povstalecké skupiny, nesmí být zapomenuta," napsal výstižně o bojích kolem hlavního města historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.

Ve středu 9. května před pátou ráno konečně dosáhla Chaber sovětská armáda postupující na Prahu. V obci vyložila jednu četu za účelem rozehnání zbylých esesáckých tlup, shromážděných v nedalekém lese Drahaň (dnes přírodní park Drahaň-Troja). Podle Dvořáka byli esesáci v Drahani z větší části pobiti. Správu obce ještě týž den přejal prozatímní Národní výbor.

Akční letáky