Celkem sedm chlapů se snažilo s nasazením života zastavit Iana Balla, nezaměstnaného dělníka ze severního Londýna, když se pokoušel unést britskou princeznu. Jeden bývalý boxer, jeden bulvární novinář, dva řidiči a tři policisté. Ale významnou roli v tom, že se únosci jeho plán nezdařil, sehrála i osobnost samotné princezny.

"Na to sakra zapomeň!"

Tehdy třiadvacetiletá Anna se ten večer vracela spolu se svým prvním manželem, šestadvacetiletým kapitánem Markem Phillipsem (vzali se čtyři měsíce před událostí), z návštěvy charitativní filmové projekce. Do Buckinghamského paláce je vezla limuzína Rolls-Royce s královským znakem.

Druhorozená dcera britské královny seděla v zadní části proti svému muži, auto řídil jeden z královniných řidičů Alexander Callendar a na sedadle spolujezdce seděl inspektor James Wallace Beaton, člen speciální jednotky Scotland Yardu SO14 zaměřené na ochranu královské rodiny, který byl ten večer přidělen vznešenému páru jako tělesná stráž.

Když řidič projížděl ulicí Mall, vedoucí od londýnského Trafalgalského náměstí k Buckinghamskému paláci, předjel limuzínu bílý Ford Escort a zhruba 200 metrů od paláce donutil Callendara zastavit. Z Fordu vyskočil vousatý zrzek, který měl v každé ruce pistoli. Ve večerní tmě si ale zbraní v první chvíli nikdo nevšiml. Beaton coby tělesný strážce předpokládal, že jde jen o obyčejného naštvaného řidiče, a vystoupil, aby s ním věc vyřídil. Útočník se přiblížil, vypálil a z necelých dvou metrů zasáhl jedenatřicetiletého inspektora do ramene.

Jako člen oddílu královské ochranky disponoval Beaton automatem, takže se okamžitě pokusil střelce zneškodnit. Jenže ho zradilo prostřelené rameno, netrefil, a zbraň se navíc po prvním výstřelu zasekla.

Chlap s pistolemi, jímž byl šestadvacetiletý Ian Ball, se tak dostal až k zadním dveřím limuzíny za sedadlem řidiče a začal jimi cloumat. "Otevřete, nebo budu střílet," zařval.

Princezna i její muž se zevnitř snažili udržet dveře zavřené. Téhle chvíle využil Beaton, skočil zpátky do vozu a navzdory svému zranění se snažil dostat mezi oba manžele a útočníka. Ball skutečně začal znovu pálit. Jednu střelu vychýlila Beatonova ruka, další výstřel ho už ale zranil tak, že vypadl ze dveří ven a zůstal ležet.

Z limuzíny vyskočil také Callendar, který se pokusil střelce napadnout z druhé strany, ale Ball ho zasáhl do hrudníku a zraněný řidič se zhroutil zpátky do vozu.

Teď už rozlícenému střelci nic nestálo v cestě. Doširoka otevřel zadní dveře, chytil princeznu Annu za předloktí a snažil se vytáhnout ji z vozu. Kapitán Phillips naproti tomu uchopil svou ženu za pas, aby ji udržel uvnitř. Princezniny šaty se začaly trhat.

"Prosím, vystupte," křikl Ball na Annu. "Musíte ven."

Anna nezpanikařila a pustila se s ním do rozčilené diskuse. "Opakovala jsem, že z auta vystoupit nechci a nevystoupím," sdělila později policii. Útočník na ni namířil zbraň. "Chci, abyste šla na jeden nebo na dva dny se mnou, protože chci dva miliony. Vypadnete už z toho vozu?"

Ani teď se princezna nelekla: "Na to sakra zapomeň!" odsekla tváří v tvář hlavni pistole.

Větší strach než sama princezna v tu chvíli možná prožíval její manžel, který se bál o svou mladou ženu. "Byl jsem vyděšený, nebráním se to přiznat," citoval před pěti lety jeho slova časopis The Smithonian, který připomněl celou událost v obsáhlém materiálu. Nejděsivější chvíle podle Phillipse přišla, když si v pozadí za útočníkem všiml prvních policistů. V tu chvíli se prý cítil jako zvíře v kleci. "Záchrana byla tak blízko, ale současně tak daleko," poznamenal Phillips.

Zasahuje okolí, teče krev

Jako vůbec první policista se dostal na místo dvaadvacetiletý pochůzkář, konstábl Michael Hills. Hlídkoval poblíž, když uslyšel zvuky boje, ale podobně jako ze začátku Beaton situaci nejspíš podcenil a předpokládal, že jde toliko o rvačku kvůli dopravní nehodě. Nebezpečného Balla proto jen chytil rukou za rameno. Střelec se v mžiku otočil a střelil mladého policistu do žaludku. Hills se zhroutil, ale než zkolaboval, stačil vysílačkou nahlásit, co se děje.

To už se k místu blížil Ronald Russell, šéf úklidové firmy a bývalý boxer, který se vracel pěšky z práce a zdálky viděl, jak Ball Hillse postřelil. "Musím ho vyřídit," pomyslel si, a třebaže nebyl ozbrojený, vyrazil k útočníkovi.

Mezitím si situace všiml i kolemjedoucí řidič osobního vozu Glenmore Martin a také se rozhodl zasáhnout: zablokoval Ballův bílý Ford, aby střelec nemohl odjet, vyskočil z vozu a snažil se únosce slovně zastavit. Když na něj ale Ball namířil jednu ze svých zbraní, obrátil svou pozornost raději ke zraněnému Hillsovi a snažil se mu pomoci.

A ještě třetí obránce byl - bohužel pro něj - trochu blíž než boxer Russell. Byl to bulvární novinář John Brian McConnell, který si všiml znaku na limuzíně a uvědomil si, že člen královské rodiny je v nebezpečí. A třebaže se bulvární tisk s královskou rodinou normálně příliš nemiluje, v tu chvíli se jako pravý Brit okamžitě rozhodl panovnický rod chránit.

"Nebuď blbej, chlape," křikl na útočníka. "Schovej tu bouchačku!"

Ball ho místo odpovědi opět okamžitě beze slova střelil. McConnell se zhroutil na silnici. Už čtvrtý muž ležel v krvi, protože se bez ohledu na vlastní nebezpečí rozhodl dělat, co bylo třeba...

Po vyřízení novináře se útočník znovu zaměřil na princeznu v autě. K vlastní škodě, protože díky tomu přehlédl Russella, který konečně doběhl a rovnou ho trefil cvičeným úderem zezadu do hlavy. Ball se zapotácel a znovu vypálil, střela minula boxera jen o několik milimetrů. Potyčky mezi oběma muži ale využila Anna, aby se dostala ke klice dveří na druhé straně auta a vyskočila z vozu.

"Řekla jsem si, že když budu mimo auto, mohla bych s ním pohnout," uvedla později. Měla pravdu. Její manévr odpoutal stále ozbrojeného Balla od Russella a útočník se rozběhl kolem vozu, aby ji chytil. Princezna však poté, co přilákala jeho pozornost na sebe, skočila zpátky do limuzíny a zabouchla dveře. Bývalý boxer Russell skvěle využil další příležitosti, kterou tímhle dostal, znovu se přiblížil k střelci a natáhl mu další ránu do obličeje.

V té chvíli se už na místo sbíhali další policisté a přibližovali se z různých stran. Princezna Anna si všimla, že jejich přítomnost střelce znervóznila. Znovu se rozhodla jednat.

"Tak běž už!" zavelela pevným hlasem útočníkovi. "Teď máš ještě šanci!"

Zabralo to. Ball začal konečně utíkat.

Jak a proč to udělal?

Útočník se daleko nedostal. Jeho úprk z místa činu už v té chvíli sledoval policista Peter Edmonds, který zaslechl Hillsovu vysílačku a na místo dorazil vlastním vozem právě ve chvíli, kdy Ball, stále držící pistoli, zabočil do Parku Svatého Jakuba. Edmonds se rozběhl za ním, a když se mu dostal za záda, přehodil mu přes hlavu kabát, povalil ho na zem a konečně zatkl.

Při vyšetřování vyšlo najevo, že pachatel si už předem pronajal dům ve slepé uličce v Hampshire, pět mil od Královské vojenské akademie v Sandhurstu, kde sloužil Annin manžel a kde také oba žili.

Únos Ball od začátku plánoval tak, aby se jeho cílem stala celebrita z královské rodiny. Princezna Anna pravděpodobně přilákala jeho pozornost svou okázalou svatbou s Phillipsem, byť ten byl na rozdíl od ní jen obyčejným kapitánem britské armády. Oba se setkali díky společnému zájmu o jezdecký sport - princeznu Annu označila BBC v roce 1971 díky jejím jezdeckým úspěchům za Osobnost sportu roku 1971 a Phillips byl členem jezdeckého týmu, který o rok později vybojoval zlato na olympijských hrách v Mnichově.

Jejich svatební obřad přilákal dva tisíce hostů a dalších pět set milionů ho shlédlo v přímém přenosu na televizních obrazovkách, což byla podle amerického deníku The New York Times do té doby největší televizní sledovanost nějaké svatby vůbec.

Akci samu pak pachateli zjednodušil fakt, že o účasti princezny Anny na charitativní akci Buckinghamský palác předem veřejně informoval. Třebaže tedy nevěděl, kudy se bude limuzína s princeznou vracet, věděl, odkud a kdy bude odjíždět - a nebyl pro něj problém ji jiným vozem sledovat.

Auto použité k únosu si najal pod jménem John Williams, v němž policie později našla dvoje pouta, lék na uklidnění Valium tranquilizers (s rizikem vzniku závislosti) a dopis s žádostí o výkupné, který Ball adresoval britské královně. V nesouvislém a zmateném textu kritizoval královskou rodinu a žádal, aby mu vyplatila dva miliony liber v pětilibrových bankovkách, které měla královna uložit do dvaceti odemknutých kufrů na palubu letadla mířícího do Švýcarska. V opačném případě hrozil zastřelením Anny. Peníze prý chtěl věnovat Národní zdravotní službě, tedy veřejně financovanému systému britského zdravotnictví.

Také vyšlo najevo, že Ball neměl práci a trpěl duševní chorobou, což bylo zřejmě hlavní příčinou jeho jednání. Tisk začal samozřejmě okamžitě spekulovat, jak mohl nezaměstnaný, duševně nemocný člověk provést na vlastní pěst docela dobře naplánovaný pokus o únos, a navíc do něj nemálo investovat. Uvažovalo se proto, že zřejmě nebyl sám a někdo v pozadí akci řídil.

To nahrálo různým teroristickým bojůvkám, jež v tu dobu ve světě působily. Dva dny po incidentu dostala redakce listu The Times of London dopis, v němž se k odpovědnosti přihlásila skupina, která si říkala Marxisticko-leninské aktivistické revoluční hnutí. Scotland Yard ale jakékoli spojení mezi ní a Ballem odmítl.

Další novináři zase poukázali na podobnost slibovaného Ballova "donátorství" britských zdravotnických služeb s případem americké levicové teroristické organizace Symbionese Liberation Army, která o měsíc dřív unesla dceru tiskového magnáta Hearsta Patricii Hearstovou a požadovala, aby její rodina složila "miliony dolarů na potraviny určené hladovějícím Kaliforňanům". Ani zde se však neprokázala žádná souvislost.

"Neexistuje žádný náznak, že šlo o něco jiného než o osamocený čin jednotlivce," uvedl v britském parlamentu závěr vyšetřování tajemník královské rodiny Roy Jenkins. Parlament poté odsouhlasil, že všechny podrobnosti zjištěné šetřením zůstanou důvěrné. Na veřejnost se tak dostaly až 1. ledna 2005, kdy je vydal Britský národní archív na základě takzvaného "pravidla 30 let", podle nějž mohou být třicet let staré vládní dokumenty zveřejněny.

Buckinghamský palác vydal navíc krátce po události prohlášení, že královská rodina "nehodlá žít v kleci odolné kulkám". Jedním z jeho iniciátorů byla zřejmě sama princezna Anna, jež si nadále cenila svého soukromí, i když uznala, jaké měla štěstí, a osobně poděkovala všem mužům, kteří se podíleli na její záchraně.

"Byl to jeden útočník, být jich tam víc, mohlo to celé dopadnout jinak," uvedla pak v jednom z pozdějších rozhovorů, kde se zmínila i o tom, že největší nebezpečí představují právě takoví osamělí vlci, kteří mají dost finančních zdrojů na to, aby podobný zločin připravili.

Další osudy únosce i hrdinů

Po víc než roce od svého činu, 4. dubna 1975, stanul Ian Ball před soudem. Přiznal se k obvinění z pokusu o únos i z opakovaného pokusu o vraždu - všichni čtyři zranění muži naštěstí jeho střelbu přežili. Jeho právník argumentoval klientovou duševní nemocí a sám Ball znovu přečetl u soudu prohlášení, že svým činem "chtěl upozornit na nedostatek zařízení pro léčbu duševních nemocí v rámci systému Národní zdravotní služby".

Byl odsouzen k doživotní internaci v psychiatrickém zařízení Broadmoor. V roce 1983 napsal jednomu z britských poslanců, že celý pokus o únos byl podvod, který vedl k jeho nespravedlivému uvěznění, ale na svobodu se nedostal. V roce 2016 se pak za jeho propuštění opětovně přimluvili signatáři petice "Spravedlnost, ne pomstu", podle nichž byla celá Ballova akce "jen zoufalým voláním o pomoc" duševně nemocného člověka, a jeho další držení v ústavu i po 41 letech léčení označili za "státní pomstu". Také však bezvýsledně.

Princezna Anna si i se svým manželem vrátili hned druhý den po útoku ke svému každodennímu životnímu stylu: Phillips dál cvičil kadety akademie a oba nadále excelovali v jezdeckém sportu. Žili spolu dalších 18 let a narodily se jim dvě děti, Peter a Zara. V dubnu roku 1992 však Anna opět překvapila britskou veřejnost (a nepříjemně zaskočila královskou rodinu), když se se svým prvním mužem rozvedla a ještě koncem téhož roku se znovu vdala: vzala si o pět let mladšího kapitána námořnictva Timothyho Laurence.

Všechny muže, kteří při snaze zabránit Anninu únosu nasadili své životy, vyznamenala osobně britská královna Alžběta II. Inspektor Beaton obdržel Jiřího kříž, nejvyšší britské civilní vyznamenání za odvahu, policejní konstábl Michael Hills a boxer Ronald Russell dostali Jiřího medaili, druhé nejvyšší britské vyznamenání za statečnost, řidič Annina vozu Alexander Callender, novinář John Brian McConnell a policista Peter Edmonds byli dekorováni Medailí za udatnost a Glenmore Martin Královniným čestným uznáním za odvážné jednání.

V roce 2006 se Ronald Russell v jednom rozhovoru o tomto okamžiku zmínil a připomněl osobní královnina slova, která uslyšel při předávání: "Medaile je od královny Anglie. Děkuje vám matka Anny."