Přírodní katastrofa, která z hloubky pouhých 5–7 km pod zemí udeřila dne 24. 8. v 3.36, si vyžádala téměř 300 lidských obětí. 231 z nich pochází z Amatrice, malé obce nyní srovnané se zemí, která je známá tím, že dala světu omáčku amatriciana.
Itálie, bohatá na přírodní, kulturní a historické krásy, má jednu velkou nevýhodu. Africká a euroasijská deska, které se zde střetávají, a Tyrhénské moře, jež se rozšiřuje na úkor Jaderského, z ní dělají jednu ze seismicky nejaktivnějších zemí na světě.
Japonský vzor
K nedávnému zemětřesení, které dosáhlo 6. stupně Richterovy škály, se velmi tvrdě vyjádřil známý italský architekt Renzo Piano. Obvinil Italy, že si nezaslouží tamní velké a bohaté kulturní dědictví, protože je vůbec nechrání. Jak připomíná, v Itálii přitom existují dobré zákony upravující pravidla staveb proti seismické aktivitě, která „je ale nutno aplikovat".
Podle Piana tektonicky neklidná Itálie nepotřebuje dílčí, ale systémové řešení, které ji zabezpečí nejen z hlediska seismického, ale i energetického a hydrogeologického. Jak architekt dodává, to ale potrvá alespoň dvě generace.
Čirá zkáza – zasažené městečko Amatrice při pohledu z výškyAutor: Profimedia
Také japonský expert Yoshiteru Murosaki poukazuje na to, že v Itálii chybí patřičná prevence, která udělala naopak z Japonska technicky nejvyspělejší zemi v boji proti zemětřesení. Například většinu z 15 tisíc obětí zemětřesení z roku 2011 měla na svědomí obrovská tsunami, nikoliv seismické otřesy, na které jsou japonské stavby patřičně připravené. Jak uvedl, „pro šestý stupeň Richterovy stupnice jsou rozsáhlé škody velice vzácné, a to nejen v Japonsku".
Na Japonsko se odkazuje i Dacia Marainiová, jedna z předních současných italských spisovatelek, která během svých let strávených ve vyhnanství v Japonsku (její rodiče byli antifašisté) zažila několik silných zemětřesení, ale neviděla padnout ani jedinou stavbu. Z nedávného neštěstí viní Itálii, kde „soukromý zájem vždy předčí ten veřejný, stavitelé šetří na materiálech a nerespektují protiseismická opatření. A to často za vědomého přehlížení místních činitelů."
Svoji roli hraje i špatná informativnost ze strany státu: 9 Italů z 10, kteří žijí v nejrizikovější oblasti, zcela zanedbávají seismické riziko.
Cynismus odpovědných
Lidem zvenčí se musí zdát nepochopitelné, že se něco takového děje právě v zemi, která je k zemětřesením tak náchylná. Možná jsou to ozvěny antického „carpe diem" nebo zbožnost, co Italy tak láká ponechat budoucnost a svoji ochranu vyšším instancím – po Facebooku kolovaly dokonce příspěvky, podle kterých Bůh projevil zemětřesením svoji nespokojenost s registrovaným partnerstvím.
Ve skutečnosti ale jde o neschopnost státu důkladně kontrolovat své území a to, co se na něm buduje. Svědčí o tom nekonečné množství obludných staveb rozesetých zejména po jižních pobřežích. Jako smutný příklad může sloužit škola Capranica, která dostala v roce 2012 na rekonstrukci 700 000 eur z veřejných fondů a přesto se složila jako domeček z karet.
Státní zastupitelství má podezření, že celá řada certifikátů o kolaudaci staveb, dokládající to, že budovy odpovídají patřičným normám, byla zfalšována. Vyšetřuje mimo jiné Gianlucu Carloniho, místostarostu obce Amatrice, který byl zároveň stavebním technikem a je podepsán pod desítkami projektů v okolí zničeného městečka.
Policie šetří 21 zadaných veřejných zakázek na protiseismické opatření za 2,3 milionu eur, zadaných v oblasti po zemětřesení v roce 1997. V další postižené obci Arquata del Tronto spadly prověřené veřejné budovy jako pošta, škola, radnice či kasárna karabiniérů.
Policie šetří 21 zadaných veřejných zakázek na protiseismické opatření za 2,3 milionu eur, zadaných v oblasti po zemětřesení v roce 1997.
Mnohé obyčejné Italy navíc šokovala necitlivost elit k neštěstí. Například novinář a moderátor Bruno Vespa, známý svými provládními postoji – ať je vláda jakákoliv –, položil během talkshow Porta a Porta otázku: „Dovedete si představit, jaké bohatství toto zemětřesení přinese této zemi při rekonstrukcích?" Přítomný Graziano Delrio, ministr infrastruktury a dopravy, mu přitakal, že „L'Aquila (kde zemětřesení podobné síly zničilo velkou část historického centra v roce 2009) je dnes největším staveništěm Evropy".
Codacons, italská organizace spotřebitelů, hlasitě žádá jeho demisi. Situace připomíná odposlechy z roku 2009, v nichž se několik vyšetřovaných podnikatelů radovalo, kolik si vydělají na veřejných zakázkách na rekonstrukce.
Dvě tváře Itálie
Pokud má taková tragédie nějakou pozitivní stránku, pak je to obrovská vlna solidarity, která se vzedmula po celé Itálii. Červený kříž, Caritas, neziskovky, banky, pojišťovny, média a dokonce i politické strany nebo Klub alpinistů otevřely konta pro sběr peněz, potřebných věcí nebo zprostředkování různých služeb a pomocí. Chybí ale koordinace.
Kromě průhlednosti zde bývá velkým problémem tzv. accountability, tedy schopnost dokázat ex post veřejnosti, jak byly ve skutečnosti peníze použité. Na Sicílii se již objevily dva případy zneužití veřejných sbírek.
Prostřednictvím dárcovských SMS, nejrychlejšího způsobu pomoci, se nasbíralo za týden 16 milionů eur. Italové ovšem doufají, že se nebude opakovat situace po zemětřesení z roku 2009. Tehdy se tímto způsobem vybralo 5 milionů eur, které chtěli spoluobčané darovat potřebným, ale z rozhodnutí kontroverzního a vícekrát vyšetřovaného bývalého šéfa celostátní záchranné služby byly využity bankami jako záruka pro půjčky na rekonstrukce. Půjčky pak dostali jen solventní klienti a za tržních podmínek. Nijak nepomohly těm, kteří po tragédii neměli čím ručit za půjčku, a naopak pomohly rozpočtům bank.
Klavírista Luigi Bonafede hraje na charitativním koncertě v rámci akce Italský jazz pro Amatrice. Koncerty se konaly v Římě, L'Aquile a dalších 20 italských městech.Autor: Profimedia
Tento zjevný rozpor trefně vystihl novinář Gian Antonio Stella z deníku Corriere della Sera: „Je to stále stejný problém – jsou dvě Itálie. Na jedné straně ti, kteří v zápalu solidarity přispějí během týdne více než 16 miliony eur na pomoc postiženým. A na druhé straně ti, kteří neustále nedodržují předpisy, jsou mazaní a podvádějí."
Mimochodem, pomoci se rozhodl i zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, který se v Římě setkal s papežem Františkem a s premiérem Matteem Renzim. Italskému červenému kříži daroval půl milionu eur, nikoli však ve formě hotovosti, nýbrž ve formě kreditů na reklamu potřebných činností, jako je vyhledání dobrovolníků, darování krve či zprostředkování bydlení. Záslužné gesto, jistě. Kritici ovšem poukázali na to, že tímto způsobem vlastně Zuckerberg propaguje Facebook.
Ohlášená tragédie
Všechno ale není úplně beznadějné. Podobně jako to je i u jiných sfér veřejných služeb, také v tomto případě je patrný rozdíl mezi severem a jihem Itálie. V severovýchodním kraji Furlánsko si v roce 1976 vzalo zemětřesení o síle 6 Richterovy stupnice 990 životů za 59 vteřin. Dodnes je to jediný případ v Itálii, kdy byla rekonstrukce poničené oblasti zcela dokončená. Naopak tehdejší zemětřesení paradoxně pomohlo transformovat kraj z převážně zemědělské v průmyslovou oblast založenou na malých a středních podnicích.
Hluboce pravdivá byla proto slova Domenica Pompiliho, biskupa diecéze v Rieti, která vyřkl při veřejném smutečným obřadu za přítomnosti italského prezidenta Sergia Mattarelly a premiéra Mattea Renziho. Připomněl, že „nezabíjí zemětřesení, ale lidé, jejich nezodpovědnost a povrchnost".
Italština má dokonce k takové příležitosti ustálený slovní obrat: una tragedia annunciata čili „ohlášená tragédie".
Na oblasti, postižené zemětřesením, mohou přispět i Češi.Autor: Archiv