Žijeme dobu plastovou

Foto: Shutterstock

Po době kamenné, bronzové a železné lidstvo vstoupilo do etapy, kdy se dominantním materiálem staly plasty.

Bohužel, znečištění světových moří a oceánů plasty se neomezuje jen na jinak idylickou havajskou pláž. Od hladiny až po dno, od ledu nad severním pólem po písek u břehů Antarktidy, všude nacházejí vědci plasty. Jiné materiály produkované člověkem se poměrně rychle rozkládají, hnijí či rezaví. Plasty jsou však trvanlivé a přežívají v prostředí dlouhé roky. Tvoří 50 až 80 % veškerého odpadu, jenž končí v mořích.

Velkou popularitu si vydobyla místa, kde se zásluhou mořských proudů koncentruje plovoucí plastový odpad na hladině. Známá je například „velká pacifická odpadková skvrna" v centrální oblasti Tichého oceánu.

Nejen moře, ale i jezera a řeky jsou zanesené plastem.Zdroj: Rich Carey/Shutterstock

Stále však nevíme, kolik plastů v mořích je, kde všude a v jakém množství se tu vyskytují a jaké škody tu páchají. Zkoumat mikroskopické částice plastů v nedozírných prostorách světových moří je nadlidský úkol a jen málokterý vědec se s ním zkusil popasovat. První počiny už jsou ale tu.

Kde se berou?

V roce 2014 narazili správci havajské rezervace Papahanaumokuakea na pláži na obří rybářskou síť ze syntetických vláken. Vážila 11,5 tuny, tedy zhruba stejně jako běžný autobus městské hromadné dopravy. Materiál ztracený či vyhozený rybáři činí odhadem asi desetinu všeho odpadu, jenž lidským přičiněním skončí v moři.

Do moře však plasty putují i mnohem nenápadnějšími cestičkami. Z pneumatik ze syntetického kaučuku se během jízdy odírají mikroskopické částice, které následně déšť spláchne do vodních toků a významná část doputuje až do moře. Plasty v moři zdánlivě mizí, protože velké kusy se postupem času lámou a rozpadají na částice neviditelné pouhým okem.

Plasty v moři zdánlivě mizí, protože velké kusy se postupem času lámou a rozpadají na částice neviditelné pouhým okem.

Jiné plasty mají podobu mikroskopických částic už od začátku. To je příklad „mikrokorálků" používaných v kosmetických přípravcích například pro vyhlazování pleti nebo v zubních pastách pro lepší odstraňování plaku ze skloviny.

Plastové mikročástice hltají nejrůznější mořské organismy. Mnohé je polykají nechtěně s jinou potravou. Jiné však mají pro maličké zlomky plastů překvapivě silnou slabost. Plasty jsou lákavé dokonce i ve větších kusech. Ty často polykají mořští ptáci. Vzácné nejsou případy, kdy zbytky PET lahví, mikrotenových sáčků nebo umělohmotných tašek ucpou ptákům žaludek a ti uhynou.

Proč chutnají ptákům?

Častou obětí konzumace plastů se stávají mořští buřňáci nebo albatrosi. Příčiny jejich náklonnosti k plastům odhalili teprve nedávno vědci v čele s Gabrielle Nevittovou z University of California v Davisu. Albatrosi a buřňáci mají výborný čich. Loví korýše a ryby, které vyhledávají podle „vůně" chemikálie zvané dimetylsulfid. Tuto látku vylučují do okolí mořské řasy požírané korýši. Z vody uniká chemikálie do ovzduší a tam ji zachytí ptáci čichem.

Čiré polyetylénové sáčky mohou mořským ptákům připomínat průsvitné medúzy. Častou obětí konzumace plastů se stávají buřňáci nebo albatrosi.Zdroj: Rich Carey/Shutterstock

Plovoucí plast nabízí mořským řasám podklad, na kterém dobře rostou. Plast se pohupuje na hladině, částečně osychá a opět se máčí. Přitom část řas hyne a uvolňuje se z nich dimetylsulfid. Moře znečištěné plastem voní ptákům jako hejna korýšů popásajících se na řasách. Když tady „po čichu" zaloví, snadno polknou plovoucí kusy plastu.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/4
DALŠÍ ČÁST ▶

Akční letáky