Spekulant

Před listopadem 1989 prodával zeleninu. Tvrdí, že na gymnázium ho vzít nechtěli, protože měl špatný kádrový profil, a střední strojnická škola, kam se dostal, ho zase nebavila, takže z ní utekl. Odmítá, že by někdy veksloval. Po pádu komunismu začal obchodovat s potravinami. Nejdříve v maloobchodu, později rozjel i velkoobchod. V začátcích mu finančně pomohla babička, které v restituci vrátili několik činžáků. Už na samém startu podnikání projevil vzácný talent ke spekulacím. Obchodoval se vším možným i za využití mezer v zákoně. Například s rumem skupovaným ve velkém v Tuzexu, kde za něj nemusel platit spotřební daň, a pak ho přeprodával dál obchodním řetězcům. „Byl jsem na hraně, ale ne za hranou zákona," prohlašoval o svém byznysu. Dnes už ale připouští i přešlapy, kterých se dopustil.

Osudnou se mu stala transakce z roku 1994, kdy uzavřel spornou smlouvu na reklamní kampaň s Čechoameričanem Vratislavem Romanovským. Po 11 letech (!) se případ dostal k soudu, který usoudil, že Pitr ještě s dalšími chtěli podvádět při žádosti o vratku DPH – a napařil mu nejprve osm a půl roku natvrdo.

Následovala odvolání, nové procesy, vyhýbání se nástupu trestu, až se kauza stala součástí dalšího Pitrova procesu. Spolu s nezákonným ovládnutím firem Setuza a Milo mu soud před čtyřmi lety vyměřil souhrnně 6 let, posléze byl trest snížen na tři roky. V jiném procesu za daňové delikty dostal nakonec Pitr předloni čtyři roky. Protože si však část odseděl ve vazbě, v listopadu 2012 vyšel z vězení ven. Byl podmínečně propuštěn za dobré chování (zkušební doba 3 roky). Nesmí ale podnikat a zasedat ve statutárních orgánech firem.

Marila a Seliko

Potravinářský byznys lákal Pitra podobně jako Andreje Babiše. Pitr získal vliv například ve firmě Balírny Marila, k níž patřily balírny kávy, výroba sušenek či minerálka Ondrášovka. Ovládl i konzervárny Seliko. Dlouhou dobu před Agrofertem už Pitr uvažoval o biopalivech, konkrétně o biolihu. Z projektu nakonec vycouval, nicméně jistou dobu ovládal největší potravinářský lihovar v zemi, Moravský lihovar Kojetín.

Mimochodem, Pitr téměř nikdy oficiálně nikde nefiguroval coby majitel firem. Nechal se třeba vést formálně v evidenci jako zaměstnanec – ovšem před novináři připouštěl, že vlastnicky v podnicích „nějaký vliv má", a s úsměvem vytahoval z kapsy balíček tisícikorun. Stejně se prezentuje i nyní: jakožto zaměstnanec ústecké energetické firmy Energy.

Setuza - dárek od Palase

Firmu Setuza, druhdy největšího výrobce jedlých olejů a zároveň suroviny pro výrobu bionafty, částečně ovládl Pitr po pádu IPB, když získal polovinu akcií. Jeho kumpánerm byl tehdy František Mrázek, později – v roce 2006 – zastřelený „boss podsvětí". K zásadnímu ovládnutí Setuzy ale Pitrovi pomohl v roce 2003 tehdejší ministr zemědělství za ČSSD Jaroslav Palas, jenž mu odprodal dalších 38 procent akcií Setuzy ze státního fondu PGRLF bez jakéhokoliv tendru. Pozoruhodné na této transakci bylo i to, že „dárek" dostal Pitr od sociálního demokrata. Jinak totiž mezi jeho kontakty v politických kruzích byli především lidé z ODS, například kdysi vlivný poslanec a chvíli i ministr financí Vlastimil Tlustý.

Nepřítel státu

Mezi lety 2003 a 2005 zažíval Pitr nejlepší období – a také nejtvrdší střety s Andrejem Babišem. Tomu především „vyfoukl" Setuzu. Hlavním bodem sváru se však stal Unipetrol. Majitel Agrofertu se totiž zúčastnil dokonce dvakrát privatizace této klíčové petrochemické firmy. Poprvé ji celou získal, ale nakonec od koupě odstoupil (za premiéra Miloše Zemana). Podruhé Babiš podle vlastních slov „umetal cestu" k prodeji Unipetrolu polskému koncernu PKN Orlen, od něhož měl Agrofert následně některé části Unipetrolu odkoupit.

V druhém případě Pitr rozpoutal silnou kampaň, že privatizaci Unipetrolu provázela korupce. Jednal o tom polský sejm, v Česku vznikaly vyšetřovací komise, objevila se kauza „pět na stole v českých". V té měli být namočeni lidé tehdejšího premiéra za ČSSD Jiřího Paroubka a Pitr si vysloužil přídomek „nepřítel státu". Od té doby, tedy od vyhroceného střetu se zájmy Andreje Babiše, začala Pitrova hvězda hasnout. Následovaly rozsudky v jeho kauzách, Pitrův útěk do Švýcarska a nakonec i pobyt za mřížemi.

Přítel „zločinců"

Tomáš Pitr má smůlu, že v očích Andreje Babiše patří k triumvirátu, na který má tento oligarcha a politik nejvíce spadeno. A to už „historicky". Ještě dávno předtím, než vstoupil do veřejného života, nemohl Babiš přijít na jméno nejen Pitrovi, ale také dvěma dalším lidem, jež častoval přídomkem „zločinci": lobbistovi Ivo Rittigovi a podnikateli Petru Sisákovi, což je Pitrův velmi dobrý známý. \Dnes sice Babiš tímto výrazem označuje leckoho, kdo mu není po chuti politicky či byznysově (což je při jeho dnešním střetu zájmů často totéž) – ale na tuhle trojku má opravdu „žízeň".

V neformálním hovoru šéf Agrofertu dlouhá léta vždy připomínal Rittigův zhoubný vliv zejména na ministerstvo dopravy a také Sisákovo podivné angažmá v nejasných transakcích, v konkurzech ovlivňovaných Sisákovým dvorním právníkem Ivem Halou. Je třeba přiznat, že tažení proti Sisákovi a Rittigovi získává Babišovi i dnes sympatie části veřejnosti včetně lidí z byznysu, kteří nevybíravé praktiky obou jmenovaných pocítili na vlastní kůži. A zároveň to jen potvrzuje Pitrovu vizitku zloducha, který opravdu není v dobré společnosti.

Restart se Sisákem

Petrem Sisákem (známým například z kauzy tunelování CS fondů, odsouzeným v kauze První slezské banky) se dal Pitr do holportu kvůli Setuze, kterou mu údajně odprodal. Když potom Sisák části Setuzy, tehdy už přejmenované na STZ, přeprodal mezinárodnímu koncernu Glencore, nejprve prý „parťákovi" Pitrovi odmítl vyplatit podíl. Proto se na čas rozkmotřili. „Šlo prý zhruba o jednu miliardu korun. Ale Pitr už je vyplacen a oba pánové si zase rozumějí," tvrdí zdroje týdeníku Dotyk.

Sisák podle nich nyní také používá některé Pitrem ovládané firmy v insolvenčních kauzách (například u ViaChem Group, namočené do kauzy Key Investments). Také společnost FAME Ústí na Labem, jež je výrobcem suroviny pro bionaftu, a údajně i samotná obchodní firma s biopalivy Kratolia Trade, jsou podle některých zdrojů ovládány oběma pány společně.

Ani u Sisáka to ovšem není možné ověřit, protože dlouhodobě s médii nekomunikuje. FAME dle rejstříku od loňska formálně patří jisté maďarské společnosti. Zdroje týdeníku Dotyk uvádějí, že se Petr Sisák nyní více než dříve zdržuje v Česku, i když měl rezidenci na Maltě a pobýval rovněž často v Londýně. Podle dalších informací je pak Sisák právě přes Londýn v kontaktu s podnikatelem Františkem Savovem, vyšetřovaným pro údajné daňové delikty.

Savov měl Sisákovi poskytnout akcie společnosti Borsay, jež jednak ovládla rafinerii oleje v bývalé Setuze, jednak držela část majetku stadionu Slavie (přes E-Side Property) a hrála roli také v kauze dluhopisů Key Investments, na nichž hlavně některé pražské radnice prodělaly kalhoty. Ani Savov ovšem s médii nekomunikuje.

Kamarád s Janouškem, Spěvákem i Krejčířem

Již několik měsíců se hovoří o tom, že Tomáš Pitr se po svém návratu z vězení velmi sblížil s Romanem Janouškem, někdejším pražským zákulisním kmotrem, který v časech primátora Pavla Béma (ODS) ovlivňoval chod hlavního města a veškeré veřejné zakázky. Sám Pitr nedávno pro Lidové noviny připustil, že se s Janouškem stali přáteli. Scházeli se i při golfu na Karlštejně. Dnes je pro změnu za mřížemi Janoušek (kvůli autonehodě, při níž před třemi lety pod vlivem alkoholu těžce zranil ženu). Podle některých zpráv ale Pitr spolupráci s Janouškem nepřerušil a pomáhá svému zavřenému příteli pečovat o majetek.

Dalším člověkem, momentálně velmi blízkým Pitrovi, má být Vlastimil Spěvák, nepřehlédnutelný hromotluk navázaný na příbramského bosse Jaroslava Starku (společně byli v minulosti vazebně stíháni kvůli únosu Lamberta Krejčíře, otce uprchlého českotěšínského mafiána Radovana Krejčíře). Spěvák podle zdrojů týdeníku Dotyk chodí často za Pitrem do jeho kanceláře v Pařížské ulici. Má se starat o bezpečnost Janouškova a Pitrova byznysu. Týdeník Dotyk se snažil Spěváka kontaktovat po telefonu, ale neúspěšně.

A Pitrovo sepětí s Radovanem Krejčířem výmluvně dokládá i to, že uprchlíka v Jižní Africe dokonce osobně v roce 2005 navštívil. „Peníze na cestu jsem dostal jako diety od Setuzy," prohlašoval tehdy Pitr výsměšně, protože oficiálně v té době pobíral jen dvacetitisícový plat. Dnes ale staré vazby na Krejčíře bagatelizuje a říká, že se viděli maximálně desetkrát v životě.

Fanda do fotbalu

Jestli lidi kolem Pitra něco spojovalo, pak to byla láska k fotbalu. Stejně jako Pitrův zastřelený kolega František Mrázek podporoval fotbal v Českém Brodě a jim oběma blízký Jan Gottvald (svého času spolumajitel Setuzy) zase někdejší prvoligový klub v Drnovicích u Vyškova, tak Pitrovy Balírny Marila byly před lety hlavním partnerem příbramského fotbalového klubu vedeného Jaroslavem Starkou. Zámeček na pražské Lhotce, kde měl Pitr dříve svou kancelář, byl svého času plný fotografií hráčů příbramského celku.

Kontakt s příbramským fotbalem Pitr neztratil ani dnes (přes prezidenta klubu Jaroslava Starku i viceprezidenta Vlastimila Spěváka), na místním stadionu bývá občas vídán. V minulých měsících se ovšem o Pitrovi hovořilo i v souvislosti s pražskou Slavií. A to jako o jejím možném kupci. Je třeba říct, že Slavia v rukou severočeského exministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka je dnes také doménou lidí točících se kolem ústecké Spolchemie (Petr Sisák, Karel Pražák, Tomáš Hrdlička), kde zase existuje úzká návaznost na Pitrovy ústecké podnikatelské aktivity (Energy a Kratolia). Pitrův svět byznysový a sportovní je tak velmi úzce provázaný.