Přesněji řečeno: do archivu bylo předáno čtyři a půl metru stranických archiválií, když ODA čtvrt roku předtím rozhodla o sebezrušení. „Kdo ví, třeba za padesát let bude někdo psát o mechanismu privatizace nebo restituce a klíčové budou zápisy z různých interních jednání koaličních stran," dodával k tomu po aktu expolitik ODA Oldřich Kužílek.

Koho by tehdy napadlo, že už necelých devět let poté dojde k alianční exhumaci! Jak vyšlo před pár dny najevo, už loni v září si miliardář a majitel investiční a developerské skupiny SPGroup Pavel Sehnal nechal na ministerstvu vnitra zaregistrovat politickou stranu s názvem – Občanská demokratická aliance.

Střet myšlenek? Spíš byznysů

Že se další český oligarcha pustil do budování vlastní politické partaje, už asi nikoho nepřekvapuje. Měli jsme tu Věci veřejné bezpečnostního gurua Víta Bárty, který se později angažoval i v konvičkovsko-okamurovském Bloku proti islámu. Vládne nám hnutí ANO majitele Agrofertu Andreje Babiše. O výraznější roli v politice se pokouší i Strana soukromníků, opřená o vlastníka hazardní společnosti Iva Valentu, či nejnověji Realisté politologa Petra Robejška, podporováni developerem Radimem Passerem a Markem Dospivou, spoluvlastníkem skupiny Penta, které patří i společnost Vltava Labe Media vydávající magazín Dotyk.

Střet myšlenek a názorových skupin byl v ideově vytunelované české kotlině nahrazen soubojem autorit vyzbrojených majetkem.

Chuť založit partaj před časem ventiloval i pražský boss Tomáš Hrdlička, o neúspěšných politických projektech Viktora „Harvarda" Koženého nebo Vladimíra „Poldi" Stehlíka ani nemluvě.

Taková je zkrátka naše nová realita. Střet myšlenek a názorových skupin byl v ideově vytunelované české kotlině nahrazen soubojem autorit vyzbrojených majetkem. Jeden z důsledků ovšem překvapivý přece jenom je. Kdo by se pachtil s vymýšlením nových programů nebo názvů, když se dají jednoduše vzít a oprášit ty staré!

Resuscitace na klíč

Logicky se jako první nabízejí značky sice opuštěné, ale ne úplně znehodnocené. Jako třeba ODA. Ale pozor, už Robejškovi Realisté odkazují jistě ne náhodou na minulost, totiž na dávnou skupinu Realistů, založenou renomovanými intelektuály Tomášem Garriguem Masarykem, Janem Herbenem a Jaroslavem Gollem.

Pokud jde o ODA, stranu na přelomu milénia zlikvidoval její pověstný šestapadesátimilionový dluh z roku 1992 (28 milionů korun zůstalo pomocí řady finančních transakcí nezaplaceno). Propracovaný program, disidentsko-konzervativní kredit zakladatelů a plejáda výrazných osobnosti však dodnes činí z aliance legendu, která pohromu přežila takřka bez úhony.

Představme si na chvíli nepředstavitelné. Sehnalovi se povede přemluvit ke comebacku veličiny, jakými jsou Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Oldřich Kužílek, Roman Češka, Michael Žantovský, Tomáš Ježek, Libor Kudláček či Jan Kalvoda nebo Vladimír Dlouhý. Takový výsledek exhumačního experimentu by nebyl úplně bez šance. Sehnalova ODA by se rychle stala ideově jasně čitelnou skupinou, což je dnes vzácné a vyhledávané zboží.

„Ti lidé byli nepřizpůsobiví, ideově vyhranění," vzpomínal na svou partaj někdejší šéf Fondu národního majetku Roman Češka. „A proto, když došlo na lámání chleba a rozhodovalo se, jestli politika bude pragmatičtější, nebo ne, poslali stranu raději ke dnu, než by dovolili odklon či rozmělnění programu," vysvětloval. Že by se teď někdo z výše jmenovaných chtěl stát marionetou v režii byznysmena?

Malinko reálněji zní jiný scénář. Kdyby se do Sehnalovy ODA přihlásili „exodisté" Jiří Pospíšil, Daniel Korte, Ivan Mašek nebo Vlasta Parkanová, kteří dnes působí v chřadnoucí TOP 09, mohli by nastartovat přestup i dalších „topáků" třeba v regionech. Sám Sehnal přitom tvrdí, že chce s Aliancí prorazit především tam. Má snad tohle být finesa miliardářova výstředního plánu?

Propadliště plné značek

Pokud ne, pak samotné oživení značky, kterou by do voleb vedli jen manažeři SPGroup, stačit nebude. Tradiční konzervativní a liberální voliče ODA tento krok k další oligarchizaci politiky téměř jistě odpudí. A levicoví nebo populisticky ladění voliči už v časech staré Aliance sázeli na docela jiné koně.

V takovém případě je však jen otázkou času, kdy do propadliště politické historie hrábnou i zbývající čeští oligarchové a vytáhnou na světlo něco ostřejšího, pikantnějšího.

Je jen otázkou času, kdy do propadliště politické historie hrábnou i zbývající čeští oligarchové a vytáhnou na světlo něco ostřejšího, pikantnějšího.

Ladem ležící značky Občanské fórum, Občanské hnutí nebo Unie svobody jsou na dnešní vkus moc salonní, pražskokavárenské. Svého času opuštěný název KSČ si zase už dávno uzmuli stalinističtí štěpánovci. Ale třeba Národní fronta by mohla voličům lahodit módním šikováním národa proti nepřátelům nebo aspoň zavonět starou představou českého mostu mezi Západem a Východem. Volní jsou i agrárníci, což by se mohlo hodit Andreji Babišovi, kdyby chtěl ANO vyhranit jako pravici.

Pánbůh ovšem s námi, až někoho z ostrých hochů na Ústecku nebo Karlovarsku napadne resuscitovat značku Sudetoněmecká strana...