Za posledních čtyřicet let vyhynulo podle Světového fondu na ochranu přírody WWF zhruba 60 procent divokých zvířat. Někteří ekologové dokonce tato nedávno publikovaná data komentují tvrzením, že jde o největší vymírání v historii naší planety od vyhynutí dinosaurů. Příčinou je tentokrát podle expertů především činnost člověka.

Brouk roháč obecný je v řadě zemí Evropy chráněný druh. Přesto ale mizí – staré stromy a pařezy, v nichž se vyvíjí, jsou likvidovány.Autor: Shutterstock

„Kolaps společenství divokých zvířat ve spojení s klimatickými změnami je největším projevem éry člověka," tvrdí například švédský profesor Johan Rockström.

„Jsme zcela závislí na přírodě. Lidé potřebují čistý vzduch, vodu, jídlo a příroda jim slouží coby zdroj inspirace a štěstí. Když přijdeme o biodiverzitu, přírodní společenství a život, jak jsme je dosud znali, zkolabují," varuje také ředitel WWF Marco Lambertini.

Na tom, že v současnosti zvířat rapidně ubývá a že na vině je člověk, se shoduje drtivá většina expertů. Jsme ale skutečně svědky tak masově probíhající „zoologické genocidy", jakou Země nepamatuje od vymření veleještěrů? Umíme vůbec dobře měřit, kolik zvířat, kde a z jakých příčin hyne? Na tyhle a podobné otázky už se názory různí.

Dinosauři na tom byli hůř

První problém je v tom, že především média míchají dohromady vymírání populací živočichů s vymíráním druhů.

Úvodem zmíněná společná studie WWF a Londýnské zoologické společnosti analyzovala 14 000 živočišných populací 3700 druhů obratlovců. Experti pak stanovili určitý index, z něhož vypočítávali celkový úbytek počtu jedinců v populacích.

Ani velký bílý žralok se člověku neubrání.Autor: Shutterstock

Nejhůře jsou na tom podle analýzy živočichové v řekách a jezerech, těch vymizelo za období sledovaných let 1972 až 2012 dokonce 81 procent. Ale špatně jsou na tom i zvířata žijící na pouštích, v mořích, na horách, ve stepích – působení člověka prakticky nic neunikne...

Výsledky analýzy ovšem hovoří „pouze" o tom, kolik ubylo jedinců. Mizení celých živočišných druhů (tedy všech jedinců toho kterého druhu) naštěstí postupuje mnohem pomaleji. I proto jsou podle řady expertů výsledky studie a následné palcové titulky médií o „druhém největším vymírání" scestné.

„Existují indicie, že v současné době skutečně dochází k bezprecedentním a nevratným změnám biosféry. Posoudit jejich rozsah ve srovnání s různými minulými obdobími je ale velmi obtížné. O předchozích změnách máme totiž zatím velmi neúplnou představu, takže například to, co víme o vymíráních z fosilního záznamu, nelze srovnávat s tím, co se teď děje kolem nás," zdůrazňuje pro Dotyk přední český ekolog David Storch, ředitel Centra teoretických studií Akademie věd.

Bílí nosorožci v jižní Africe už také mají na kahánku.Autor: Shutterstock

„Každopádně zatímco před 65 miliony let vymřely – z geologického hlediska náhle – přibližně tři čtvrtiny všech druhů včetně těch známých dinosaurů, během posledních pár stovek let vymřely pouhé zlomky procent živočišných a rostlinných druhů. Z toho plyne, že zatím nežijeme v době srovnatelné s vymíráním dinosaurů a stejně tak je naprostý nesmysl tvrdit, že jde o druhé největší vymírání po těch dinosaurech. Od té doby došlo k řadě dalších vymírání, větších, než je to současné," vysvětluje profesor Storch, který je ke zprávě WWF stejně skeptický jako řada zahraničních odborníků.

„Potíž je, že dnes jsou změny hodně rychlé, takže kdyby současné tempo vymírání pokračovalo ještě stovky nebo tisíce let, skutečně bychom tu měli epochu srovnatelnou s masovými vymíráními, která známe z minulosti. Vymírání tu byla vždy, ale to dnešní skutečně převyšuje jejich běžnou míru vlivem růstu lidské populace a stále intenzivnějšího využívání přírodních zdrojů," dodává David Storch.

Jak změřit vymírání?

Shoda expertů panuje v tom, že největším problémem je destrukce přírody, která musí ustoupit hlavně těžbě a farmaření. Většina zemské plochy je nyní zcela pod nadvládou člověka, jen 15 procent planety podle studie WWF „patří přírodě".

Část odborníků však pochybuje také o tom, že na veškeré populace zvířat je možné jednoduše použít nějaký paušální index a z něho vypočítat, kolik zvířat vymřelo celkově.

Ničení pralesů likviduje i obojživelníky, jako tuto drobnou žabku, z jejíhož jedu domorodci vyráběli jed na šipky do svých smrtících foukaček.Autor: Shutterstock

Profesor David Storch se právě tomuto tématu věnoval s mezinárodním týmem kolegů a upozorňuje, že klíčové je znát poměry v konkrétním prostředí, které je člověkem devastováno. „Příkladem je způsob rozšiřování plantáží v oblastech, kde se vyskytují původní deštné pralesy. Pokud se plantáže rozšiřují od okraje lesa směrem do středu, vymírá více druhů zvířat, než když se plantáže začnou zakládat ve středu lesa a budou se šířit ke kraji," dokládá vědec.

Společná studie badatelů z Centra pro teoretická studia, katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a americké Yaleovy univerzity má i poučení pro praxi: „Úbytku počtu druhů nejefektivněji zamezíme, pokud se soustředíme na ochranu specifických oblastí určité plochy, a to zvláště jejích okrajů."

Paradox: Přibývá nových druhů

Přes různé názory v diskusi o míře úbytku živočichů nelze devastační vliv civilizace na přírodu zpochybnit. Jen v ojedinělých případech se totiž populace ohrožených zvířat zvětšují, jak to vidíme například u tygra, pandy velké nebo třeba v případě Česka u rysa. Ale celkový trend je bohužel naprosto opačný.

Varování navíc platí i pro rostlinnou říši.

Letos poprvé zveřejnila renomovaná britská Královská botanická zahrada v Kew studii nazvanou State of the World's Plants (Stav rostlin ve světě), podle níž hrozí zánik asi dvaceti procentům druhů rostlin. Zprávu chtějí vědci vydávat každý rok.

Lední medvěd je ohrožen táním arktických ledovců.Autor: Shutterstock

Paradoxní je přitom fakt, že pokud bychom se na počet druhů dívali jen očima statistiky, pak jich přibývá. Například spoluautorka uvedené studie o stavu rostlin Kathy Willisová připomněla, že ročně je objeveno na dva tisíce nových druhů rostlin.

Podobně odborníci každý rok popisují desítky nových druhů ryb, občas i nového savce. Bezobratlých živočichů – hlavně hmyzu – jsou každoročně popisovány tisíce nových druhů.

Tyto příspěvky, obohacující druhovou diverzitu na Zemi, jsou ovšem výsledkem lepší a podrobnější znalosti přírody. V žádném případě neznamenají, že by se stav životního prostředí na planetě obecně zlepšoval.

Příspěvky, obohacující druhovou diverzitu na Zemi, jsou výsledkem lepší a podrobnější znalosti přírody.

Zároveň však platí, že ani dnes se nezastavil přirozený proces vzniku nových druhů, tak jak v přírodě probíhá už několik miliard let. Tenhle proces je ale většinou tak pomalý, že ho ani nestačíme zaznamenat. A navíc, jak už to ve světě vědy bývá, ani tady se odborníci vždy neshodnou, co to vlastně nový druh je...

„Záleží na definici druhu. K vytvoření takzvané reprodukční bariéry – čímž dojde ke genetickému oddělení populací, které se mezi sebou nekříží, což je často považováno za dostatečné k vymezení druhů – stačí někdy pár generací, tedy pár let. Známe to u hmyzu, ale i třeba u ryb", říká profesor David Storch.

„Na druhou stranu ze studia druhů ptáků nebo savců víme, že k řádnému vzniku a stabilizaci druhů je třeba až milionů let. Je to tedy zdlouhavý proces – vymření druhu je určitě nesrovnatelně rychlejší než vznik nového," uzavírá vědec.