Je podle tebe při online podnikání nebo podnikání celkově mít nějakou dlouhodobou strategii, mít skutečně plán, jak to všechno bude probíhat, nebo to nechat jenom plynout? Protože já se přiznám, já jsem ten člověk, který to nechá plynout. Já si vlastně nedávám plány, protože mi většinou nevychází a potom jsem z toho nervózní. Takže pro mě to úplně vhodné není. Ale dovedu si představit, že někdo by zase bez dlouhodobé strategie nedokázal fungovat. Tak co si o tom myslíš?
Já myslím, že to je opět o člověku. Pokud budu muž nebo budu žena s takovou tou hodně mužskou energií, který/která jde za svým cílem, tak pak je určitě dobré mít plán. Já jsem to tak možná kdysi měla, ale teď to mám tak, že v tom spíše plynu. Je v tom i určitá nějaká moje potřeba svobody. Ta svoboda je pro mě takový úplně klíčový element mého života. Takže mít nějaký plán pro mě znamená vzdát se té svobody, protože pak už musím dodržovat ten plán.
A já jsem zkušenostmi v online podnikání za ty roky zjistila, že je dobré mít třeba načrtnutou tu cestu, ale nelpět striktně na tom, že to musí být přesně podle toho, protože ten život nám často do toho začne přihazovat lepší příležitosti, i když my je hned nevidíme, my si myslíme, že je to překážka, ale když využijeme ty příležitosti, které nám vlastně jakoby narušují ten plán, tak díky tomu to podnikání dokáže vyrůst mnohem lépe.
Navíc spoustu věcí bychom vůbec nenaplánovali. Já bych nikdy nenaplánovala svoje podnikání tak, jak vypadá dnes, tohle nebyl můj plán ani cíl. Ani bych si to nedokázala představit. Ono se to prostě postupně stalo, postupně to dorostlo tady do toho stavu.
Tak já mám radši takové plynutí, podobně jak říkáš ty, jakože se ty věcí dějí a já je sleduju. To neznamená, že bych nedržela směr nebo ty hranice toho, kam to plyne, ale spíše se tak raději nechávám překvapit životem.
Ty jsi zde zmiňovala to, že to podnikání může růst. Myslíš si, že je potřeba mířit stále výš a výš, to znamená stále růst a růst? Protože třeba když jsem já od 18 brigádně pracovala v obchodě s oblečením, každý den jsme museli zapisovat obraty, košík a tak dál a vždycky to muselo být lepší než ten rok předtím. Když to bylo stejné nebo horší, tak jsme dostali strašně vynadáno, a vždycky to každý rok muselo být lepší. Ale samozřejmě takhle to nešlo donekonečna a myslím, že ty obchody tady ani už nejsou nebo nejsem si jistá. Co si myslíš o tom nebo o té potřebě stále za každou cenu donekonečna růst?
Já si myslím, že to je takové trošku zbytečné vydávání energie. Samozřejmě pokud by člověk měl nějaký cíl, ke kterému musí dorůst, a bude to trvat 20 let, já nevím, chceš mít na účtě 100 milionů a chceš ten bod dosáhnout skrze tady tohle svoje podnikání, tak pak budeš muset asi růst.
Ale pokud chceš žít nějakým svým vysněným stylem života, tak pak je fakt potřeba si v určitém momentě říct, hele, tohle už je ono, já už to žiji a já už nepotřebuju, aby to podnikání mělo o 50 % větší obrat než před dvěma lety nebo nepotřebuju věnovat všechnu energii tady.
Samozřejmě na začátku to budeš dělat. Někomu to bude trvat rok, někomu to bude trvat třeba tři roky nebo pět let. Ale je dobré včas rozpoznat: áá, teď už je ten bod, kdy se v tom cítím dobře a nepotřebuju do nekonečna vymýšlet nové a nové a nové věci, pokud mě to nebaví. Pokud mě baví pořád růst a vymýšlet ty nové a nové a nové věci, pokud je tohle ta moje seberealizace, tak ano, ale myslím si, že není to úplně pořád potřeba.
Já jsem ze začátku podnikání měla v hlavě jakousi takovou past, že jsem byla naučená makat, že jsem měla pocit, že musím pořád makat, a i když už jsem viděla, že vlastně nemusím, tak jsem neuměla zastavit. Já jsem si neuměla jenom tak sednout a dát si kafe a koukat na zahradu, já jsem potřebovala mít pořád nějakou akci a měla jsem pocit viny, že nemakám na tom svém podnikání, i když už to nebylo potřeba.
Takže mě muselo pak zastavit tělo, abych si uvědomila, že to přece funguje i bez toho, abych nemakala pořád, že přece takhle jsem to vždycky chtěla, a že jenom ta moje hlava jela na nějakou setrvačnost a neuměla z toho vystoupit.
Takže abych shrnula to, na co ses ptala. Růst je fajn za předpokladu, že si to užíváme a že nás to baví, ale v okamžiku, kdy už je to takový workoholismus nebo pracujeme na nějakou jako setrvačnost nebo protože jsme se to takhle naučili a musíme, tak pak je fajn si to trošku zrevidovat.
Když se vrátím ještě zpátky k reklamě, k propagaci různých služeb a produktů na internetu, tak máš třeba i zkušenost s pomocí influencerů? A pokud ano, nebo i třeba z pozice pozorovatele, myslíš si, že například když je produkt a služba vidět u velkého množství influencerů, což často ty firmy chtějí, tak to není naopak třeba na obtíž, protože tam se ztrácí ta autenticita?
Já myslím, že to záleží na cílové skupině, protože jsou nějaké mainstreamové produkty, které chce ta masa, a pak je samozřejmě žádoucí, aby to vidělo co nejvíce lidí a aby to bylo u většího množství influencerů, kteří cílí na tu masu. Ale pokud jsi influencer, který cílí nebo kterého sleduje řekněme nějaká velmi specifická cílová skupina, tak pravděpodobně nebudeš propagovat třeba Ikeu, protože to se neprotíná.
A myslím si, že není na škodu nebo určitě cesta růstu na Instagramu i na Facebooku je skrze influencery, ale v tom smyslu, že oni sami chtějí a mají s tím tvým produktem zkušenost. A když mají tu zkušenost, tak samozřejmě řeknou, hele, tohle je super, a sdíleli by to i tak, sdíleli by to, i kdyby jsi jim za to nic nedala.
Já mám pár kamarádek dnes už, původně klientek, které mi každoročně, když je kurz Podnikání z pláže, pomáhají s propagací, sdílejí svoji zkušenost, sdílejí to ve stories, mívám je jako hosty na webináři, a ty ženy se určitě dají považovat za influencery. Zjistily jak napsat e-book, vytvořit online kurz, web a ono jim to změnilo život a jsou z toho nadšené a prostě chtějí to sdílet a já jsem samozřejmě ráda, protože tím rozšíří to portfolio lidí, kteří se potom dozví o podnikání z pláže, a protože samozřejmě věřím tomu člověku, a tak ta důvěra z člověka, z toho infuencera se přenese na mě.
A takhle by to mělo fungovat. A myslím si, že možná si tohle někteří influenceři úplně neuvědomují, že oni vlastně mají nějaký vztah s tím svým sledujícím, s tím svým fanouškem, a tím, že něco sdílí, tak přenáší svoji důvěru v tu věc na toho člověka. Ale pokud s tou věcí nemají osobní zkušenost a dělají to jenom pro peníze, tak můžou velice snadno o tu důvěru u toho člověka přijít. A až pak opravdu budou chtít něco prodat, až to bude něco jejich, za čím si stojí, tak ten člověk už jim nebude věřit.
Takže myslím si, že v tomhle smyslu je velmi důležité vybírat si, co budu propagovat, jestli si zatím absolutně stojím, jestli tohle je něco, čemu věřím, a pak ano, pak to budu sdílet, ale pokud ne, tak bych si poškodila svoje vlastní jméno.
Já myslím, že spousta lidí má takové zkreslené představy o tom, co to vlastně podnikání je. A ještě kór podnikání z pláže. Nejspíš si asi myslí, že skutečně třeba měsíc budou pracovat, potom odjedou na tu pláž a tam budou kontrolovat ty objednávky. Ale jak je to ve skutečnosti? Jak vypadá takový normální den podnikatelky z pláže?
Asi záleží na fázi podnikání. Já už to mám dneska, že v období, kdy nám běží ten hlavní kurz, řekněme od ledna do března, tak pracuju pár hodin denně, tři čtyři hodiny denně, a po zbytek roku se věnuji hlavně tomu, že teda vytvářím příspěvky na sociální sítě, dělám živá vysílání a tak dále.
No a dříve to tak samozřejmě nebylo. Takže prvních pár let jsem pracovala více. Nebo ta fáze, kdy třeba tvořím online kurz, tak zabere klidně deset hodin denně, několik měsíců, protože do toho musíš dát opravdu hodně energie, do toho to všechno vymyslet, napsat, natočit. Takže záleží, v jaké fázi toho podnikání jsi. To stejné platí, když chceš napsat a vydat knihu. Taky to není ze dne na den.
Takže ano, může to vypadat tak, že na pár měsíců odjedeš někam na pláž a neděláš nic moc, ale určitě bych si tohle nepředstavovala v prvních letech online podnikání. Co je na online podnikání hezké, že si můžeš volit ten čas. Takže ty můžeš jít na tu pláž a tam být celý den s dětmi, pak je dát spát, a potom třeba od osmi do půlnoci psát článek nebo dělat mailing nebo si nastavovat facebookovou reklamu. A prostě tvořit v tenhle čas, protože ti to takhle vyhovuje.
Nebo si prostě můžeš celý týden užívat, že je hezké počasí, pak o víkendu prší, tak dát děti k babičce a dva dny makáš od rána do večera. Takže tohle je na tom hezké, ta svoboda.
A myslím si, že každý online podnikatel bude mít ten režim dne trošku jiný. Já většinou, když jsme doma a když jedeme v takové naší každodenní rutině, tak pracuju tak tři hodiny, tři až čtyři hodiny, pokud je něco, co mám v plánu zrovna vytvářet, a většinou je to tak tři až čtyři dny v týdnu. A když cestujeme, tak většinou tvořím jenom příspěvky na sociální sítě a stories a to mi zabere, to si možná taky hodně lidí myslí, no jo, tady nějaký příspěvek a tady je pár vět. Ale já ten příspěvek píšu třeba půl hodiny, že jo, nebo když nahrávám stories, tak to, co si někdo prokliká za pár sekund, tak samozřejmě neví, že za tím je třeba hodina toho, že vybereš ty fotky, napíšeš ty popisky a uděláš ten příběh. Takže tohle by se dalo taky považovat za práci. Já to dělám tak nějak v pohybu.
Myslím si, že to je teda o tom, jak si to každý nastaví. Můžeš pracovat a mít svoje online podnikání nastaveno tak, že budeš každý den pracovat osm hodin, můžeš to mít nastaveno tak, že budeš pracovat tři dny v týdnu čtyři hodiny. Je to taková cesta.
Podívejte se na projekty absolventů kurzu Podnikání z pláže na www.plazovnici.cz
Podnikání z pláže sledujte na Facebooku, Instagramu a YouTube:
https://www.facebook.com/PodnikaniZPlaze/
https://www.instagram.com/podnikanizplaze/
https://www.youtube.com/channel/UCVcyaDjn1S-xkJqc0yrA6HA