Časopis MIT Technology Review je odborný titul a zmíněný titulek uváděl studii profesora matematiky Jonathana D. Touboula z Brandeis University, který na základě nově zveřejněné matematické teorie vysvětloval, proč se "hipsteři" nebo obecně nekonformní lidé, kteří se snaží vzdorovat převládajícím módním i společenským trendům, nakonec sami jednomu dominujícímu trendu přizpůsobí. "Všichni nakonec vypadají stejně," zněl Touboulův závěr.

Jak pozoruhodně bude tento závěr vzápětí potvrzen, však asi nikdo nečekal.

Zneužili jste mou fotku! To nejste vy

Časopis potřeboval k článku snímek, proto použil fotobanku Getty Images a vybral v ní jeden snímek charakteristického "hipstera" (tedy muže s plnovousem mezi dvacítkou a třicítkou, oblečeného volně ve flanelové košili a s kulichem na hlavě) od fotografa Yuri Arcurse.

Záhy poté, co text vyšel, dostal šéfredaktor titulu Gideon Lichfield e-mail od rozzlobeného čtenáře: "Použili jste mou silně upravenou fotku z Getty, abyste ji mohli dát ke clickbaitovému titulku o tom, proč všichni hipsteři vypadají stejně. Článek je špatně napsaný a urážlivý a navíc - což je poněkud ironie - přichází asi tak o pět let později na to, aby byl tak významný, jak se snaží být. Zkouší jen nablýskat nudnou kulturní pózu novou studií."

V e-mailu pak ještě pohrozil žalobou za hanobení a pomluvu, jestli časopis neuvede věc na pravou míru.

Jak informuje americký deník Washington Post, Lichfield zahájil okamžitě pátrání, zda na straně jeho týmu opravdu nedošlo k nějakému pochybení - vážně by si někdo z jeho časopisu dovolil to, aby bez souhlasu muže na snímku a bez licence Getty Images upravil a zneužil jejich fotografii?

"To je nesmysl - tohle by naše kreativní oddělení nikdy neudělalo," řekl šéfredaktor MIT Technology Review deníku Washington Post.

Pak následovala druhá otázka, kterou si položil - opravdu je na tom snímku člověk, který poslal e-mail? A konečně - vážně získalo slovo "hipster" už tak špatný zvuk, že vám kvůli jeho použití hrozí žalobou?

"Moje první reakce byla: Udělali jsme něco špatně? A druhá: přece vás nemůže někdo žalovat za hanobení jen proto, že uvedete, že připomíná hipstera," řekl Lichfield listu Washington Post.

Když se zaměstnanci MIT podívali na Facebook a našli profil muže, co si stěžoval, opravdu vypadal jako model na snímku. A protože ve vzduchu visela hrozba žaloby, rozhodl se časopis kontaktovat nejen své právníky, ale i společnost Getty Images.

A právě stanovisko fotobanky, která zapátrala po původu snímku, bylo rozhodující - na fotce není stěžovatel, ale jednoznačně její model, tedy jiný muž, pouze nosící "hipsterský plnovous a čepici".

"Wow, já se spletl," připustil nakonec rozzlobený čtenář poté, co ho časopis seznámil se svým technologickým přezkoumáním celé věci. Zdůraznil ale přitom, že i členové jeho rodiny a kamarád z dětství si mysleli, že je to on, jen na lehce pozměněné fotce.

"Dokonce jsem měl velmi podobnou čepici a košili," řekl. Po bližším prozkoumání snímku v plné barvě si prý ale uvědomil, že se zmýlil.

"Jinými slovy člověk, který nám hrozil, že nás zažaluje za zneužití své fotografie, nebyl člověkem, který na ní byl zachycen," napsal Lichfield minulý týden v tweetu, který se rychle rozšířil. "Nesprávně se identifikoval. Vlastně tak dokonale potvrdil to, co jsme napsali: Hipsteři vypadají natolik stejně, že se ani nerozeznají jeden od druhého."

Proč vzpoura proti mainstreamu vede k mainstreamu?

Podle Lichfielda šlo vážně o mimořádnou shodu náhod, že k takové záměně došlo právě u Touboulovy studie, která se zabývala "hipster efektem". Ta si kladla několik základních otázek: Jak víte, že to, co máte na sobě, je módní? Co to znamená, že si uvědomujete, že to už není módní, a kde berete jistotu?

Matematik ve svém výzkumu rozdělil lidi hypoteticky do dvou skupin: jedněch vyznávajících "mainstream", tedy hlavní či převládající proud (konformistů), a druhých, co se naopak snaží držet stranou hlavního proudu (hipsterů či antikonformistů).

Lidé cítící sounáležitost s hlavním proudem mají podle něj "silnou potřebu" neustále měnit svůj styl podle toho, co právě považují za dominující módu - chtějí cítit zřejmý "konsenzus". "Naproti tomu hipsteři, co se mainstreamu programově vyhýbají, mají pocit, že musí bránit svou originalitu. Proto svůj styl změní teprve tehdy, když ucítí, že už ´nakazil´ až moc následovníků," napsal Touboul.

Vnímání módních změn samozřejmě závisí i na tom, kolik pozornosti věnujete faktorům, které ji ovlivňují - módním časopisům, vlivným osobnostem na Instagramu, popřípadě módním vlogům. Možná vás nic z toho nezajímá, nicméně právě to, jak často jste vystaveni těmto "trendům", rozhoduje o tom, jak rychle či pomalu se rozhodujete přejít na nový styl.

Na základě těchto a dalších proměnných pak Touboul sestavil počítačový model, jak se různé činitele vzájemně ovlivňují a jaký mají dopad jednak na ty, co chtějí být součástí hlavního proudu, jednak na ty, co se staví proti němu.

A došel k ironickému závěru, že obě skupiny se chovají vlastně synchronizovaně - když se mění dominující móda, mění se i způsob, jakým se proti ní jiná skupina snaží vymezit.

"Když se vrátíme k případů hipsterů - pokud je právě móda, že se muži holí, většina hipsterů si nechá plnovous. Jenže právě to pak vede k tomu, že tenhle trend bere za svůj víc a víc lidí, takže se naopak rozšíří plnovousy - a hipsteři přejdou k holení," vysvětluje Touboul.

"Výsledkem je, že v jejich nekonformitě je vlastně konformnost. Ve skutečnosti sami vytvářejí trendy, jimž se pak snaží uniknout," uzavírá matematik.