Rada Evropy slaví 70. Strážce lidských práv však pochybuje o smyslu existence

Francie, Štrasburk

Francie, Štrasburk

Foto: volné dílo

Je starší než Evropská unie, spojuje 47 zemí a dosahuje daleko za hranice EU. Pankontinentální strážce lidských práv oslavil v neděli 5. května své sedmdesátiny. V současnosti musí čelit narůstajícímu populismu, patové situaci s Ruskem i pochybnostem o smyslu vlastní existence v moderním světě.

Ačkoli bývá zaměňována s Radou Evropské unie, je Rada Evropy na EU nezávislá a založená na mezivládním principu diskuse a hledání společných řešení. Jejími členy je celkem 47 zemí, což široce překračuje počet členů unie (28) a zahrnuje i Rusko, Turecko, Švýcarsko, Arménii a Ázerbájdžán.

Vymyslel ji Churchill

Za duchovního otce Rady Evropy bývá považován britský druhoválečný premiér Winston Churchill, který jako první navrhl vytvoření takové instituce už v roce 1942. Tedy uprostřed zuřící války, když vyjádřil naději, že "evropská rodina by mohla postupovat jednotně jako jeden pod Radou Evropy". Po druhé světové válce prosazoval Churchill politiku francouzsko-německého smíření a v projevu na univerzitě v Curychu navrhl kromě federace nekomunistických států i evropské sjednocení. 

Leonardo da Vinci na slavném autoportrétu

Pět set let mrtvý Leonardo da Vinci pomáhá usmířit Francii s Itálií

Churchillova snaha vyústila v květnu roku 1948 v konferenci v Haagu, na které byly položené základy Rady Evropy prostřednictvím takzvané londýnské smlouvy, kterou podepsalo deset prvních signatářů: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Spojené království. Jejich deklarovaným posláním bylo hájit lidská práva, demokracii a právní stát prostřednictvím mezinárodních dohod a smluv. 

"Hlavním úspěchem Rady Evropy je to, že jejích 47 členských států představuje zónu, v níž neexistuje trest smrti. Pokud by ho chtěl některý z členských států zavést, musel by radu okamžitě opustit. Tyto tři články - ne trestům smrti, ne mučení, ne nuceným pracem - představovaly cestu, jak vytvořit novou civilizovanou Evropu," sdělil francouzské agentuře AFP k současnému výročí generální tajemník Rady Evropy Nor Thorbjorn Jagland. 

Štrasburk jako symbol smíření 

Známější než samotná rada je spíš její soudní složka, Evropský soud pro lidská práva, který rovněž slaví v letošním roce kulaté výročí - existuje 60 let. Je to tribunál konečného rozhodnutí pro ty, kdo se domnívají, že jim některý z členských států Rady Evropy upřel jejich základní práva. 

Senátorka Jelena Mizulinová

Největší lidskou svobodou je zákaz, řekla ruská senátorka, zvaná "koště na gaye"

Soud, podobně jako celá Rada Evropy, sídlí ve Štrasburku, což není náhoda. Alsaské město na hranici mezi Německem a Francií bylo vybráno za sídlo obou institucí právě jako symbol evropského smíření. Už od dob třicetileté války v 17. století totiž bylo neustálým centrem konfliktů, jež vyvrcholily hrůzami druhé světové války, a jeho volba měla naznačit, že se od nynějška stává domovem organizace usilující o harmonii, ochranu právního státu a ochranu lidských práv.

"Po druhé světové válce jsme našli cestu, jak vytvořit novou civilizovanou Evropu s tím, že Evropská úmluva o lidských právech jde mnohem dál než všeobecná Deklarace lidských práv," uvedl pro AFP Jagland. Ten by se měl během pondělí 6. května setkat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, jehož země se v polovině května ujímá rotujícího předsednictví Rady Evropy.

Červen bude rozhodující

Francii přitom čeká v čele Rady Evropy nelehké období. Rada je v dlouhodobém konfliktu s Ruskem coby svým členským státem, jemuž po anexi Krymu v roce 2014 její Parlamentní shromáždění odňalo hlasovací i jiná práva. Rusko v odplatě přestalo platit svůj roční příspěvek ve výši 33 milionů euro do rozpočtu rady (představující asi sedm procent jejího celkového rozpočtu) a jednání Parlamentního shromáždění, sdružujícího 324 delegátů 47 členských zemí, se neúčastní.

V Paříži hořela katedrála Notre-Dame

Remeš, Vídeň či Varšava. Z ohně a ruin se znovu rodila řada významných katedrál

Moskva přitom hrozí, že z rady úplně vystoupí, pokud její práva nebudou obnovena včas na to, aby se mohla účastnit volby nového generálního tajemníka, jež by se měla uskutečnit letos v červnu. Následující měsíc tedy bude pro další budoucnost Rady Evropy neobyčejně významný.

Pokud by k odchodu Ruska došlo, objevila by se v Evropě podle Jaglanda znovu dělící čára, kde na jedné straně by byla většina evropských zemí, jejichž občané se mohou obrátit na Evropský soud pro lidská práva, a na druhé Rusko. Ale přestože je scénář takzvaného "Ruxitu", tedy vystoupení Ruska z Rady Evropy, jednou z reálných možností, zůstává současný generální tajemník podle svých slov nadále optimistou. V rozhovoru pro AFP to zdůvodnil "velmi dobrými rozhovory" z poslední doby, které mu podle něj dodávají naději, že se rada vymaní ze současné krize a čeká ji dalších úspěšných 70 let.

Akční letáky