Zdroj: volné dílo
Rada Evropy slaví 70. Strážce lidských práv však pochybuje o smyslu existence
Je starší než Evropská unie, spojuje 47 zemí a dosahuje daleko za hranice EU. Pankontinentální strážce lidských práv oslavil v neděli 5. května své sedmdesátiny. V současnosti musí čelit narůstajícímu populismu, patové situaci s Ruskem i pochybnostem o smyslu vlastní existence v moderním světě.
Ačkoli bývá zaměňována s Radou Evropské unie, je Rada Evropy na EU nezávislá a založená na mezivládním principu diskuse a hledání společných řešení. Jejími členy je celkem 47 zemí, což široce překračuje počet členů unie (28) a zahrnuje i Rusko, Turecko, Švýcarsko, Arménii a Ázerbájdžán.
Vymyslel ji Churchill
Za duchovního otce Rady Evropy bývá považován britský druhoválečný premiér Winston Churchill, který jako první navrhl vytvoření takové instituce už v roce 1942. Tedy uprostřed zuřící války, když vyjádřil naději, že "evropská rodina by mohla postupovat jednotně jako jeden pod Radou Evropy". Po druhé světové válce prosazoval Churchill politiku francouzsko-německého smíření a v projevu na univerzitě v Curychu navrhl kromě federace nekomunistických států i evropské sjednocení.
Churchillova snaha vyústila v květnu roku 1948 v konferenci v Haagu, na které byly položené základy Rady Evropy prostřednictvím takzvané londýnské smlouvy, kterou podepsalo deset prvních signatářů: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Spojené království. Jejich deklarovaným posláním bylo hájit lidská práva, demokracii a právní stát prostřednictvím mezinárodních dohod a smluv.
"Hlavním úspěchem Rady Evropy je to, že jejích 47 členských států představuje zónu, v níž neexistuje trest smrti. Pokud by ho chtěl některý z členských států zavést, musel by radu okamžitě opustit. Tyto tři články - ne trestům smrti, ne mučení, ne nuceným pracem - představovaly cestu, jak vytvořit novou civilizovanou Evropu," sdělil francouzské agentuře AFP k současnému výročí generální tajemník Rady Evropy Nor Thorbjorn Jagland.
Štrasburk jako symbol smíření
Známější než samotná rada je spíš její soudní složka, Evropský soud pro lidská práva, který rovněž slaví v letošním roce kulaté výročí - existuje 60 let. Je to tribunál konečného rozhodnutí pro ty, kdo se domnívají, že jim některý z členských států Rady Evropy upřel jejich základní práva.
Soud, podobně jako celá Rada Evropy, sídlí ve Štrasburku, což není náhoda. Alsaské město na hranici mezi Německem a Francií bylo vybráno za sídlo obou institucí právě jako symbol evropského smíření. Už od dob třicetileté války v 17. století totiž bylo neustálým centrem konfliktů, jež vyvrcholily hrůzami druhé světové války, a jeho volba měla naznačit, že se od nynějška stává domovem organizace usilující o harmonii, ochranu právního státu a ochranu lidských práv.
"Po druhé světové válce jsme našli cestu, jak vytvořit novou civilizovanou Evropu s tím, že Evropská úmluva o lidských právech jde mnohem dál než všeobecná Deklarace lidských práv," uvedl pro AFP Jagland. Ten by se měl během pondělí 6. května setkat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, jehož země se v polovině května ujímá rotujícího předsednictví Rady Evropy.
Červen bude rozhodující
Francii přitom čeká v čele Rady Evropy nelehké období. Rada je v dlouhodobém konfliktu s Ruskem coby svým členským státem, jemuž po anexi Krymu v roce 2014 její Parlamentní shromáždění odňalo hlasovací i jiná práva. Rusko v odplatě přestalo platit svůj roční příspěvek ve výši 33 milionů euro do rozpočtu rady (představující asi sedm procent jejího celkového rozpočtu) a jednání Parlamentního shromáždění, sdružujícího 324 delegátů 47 členských zemí, se neúčastní.
Moskva přitom hrozí, že z rady úplně vystoupí, pokud její práva nebudou obnovena včas na to, aby se mohla účastnit volby nového generálního tajemníka, jež by se měla uskutečnit letos v červnu. Následující měsíc tedy bude pro další budoucnost Rady Evropy neobyčejně významný.
Pokud by k odchodu Ruska došlo, objevila by se v Evropě podle Jaglanda znovu dělící čára, kde na jedné straně by byla většina evropských zemí, jejichž občané se mohou obrátit na Evropský soud pro lidská práva, a na druhé Rusko. Ale přestože je scénář takzvaného "Ruxitu", tedy vystoupení Ruska z Rady Evropy, jednou z reálných možností, zůstává současný generální tajemník podle svých slov nadále optimistou. V rozhovoru pro AFP to zdůvodnil "velmi dobrými rozhovory" z poslední doby, které mu podle něj dodávají naději, že se rada vymaní ze současné krize a čeká ji dalších úspěšných 70 let.
