Je tomu 40 let, kdy se v kinech objevil Čarodějův učeň Karla Zemana, na tvůrce hravých příběhů nebývale ponurý animovaný snímek o zápasu nevinného mládí s černou magií a zvůlí moci. Režisér slavných trikových filmů se inspiroval lužickosrbskou legendou, kterou literárně zpracoval Otfried Preussler. Poprvé vyšla kniha pod názvem Krabat roku 1971 v Německu. V češtině se objevila naposledy před čtrnácti lety v překladu Radovana Charváta (Argo).

Příběh čtrnáctiletého Krabata se odehrává v druhé polovině 17. století v Lužici. Bída jej přivede do Černého mlýna, kde se stává s jedenácti dalšími chlapci pomocníkem Mistra. Učí se černé magii, ale uvědomuje si také, že se kolem něj dějí podivné věci. Podle úmluvy Mistra a ďábla totiž vždy na Nový rok o půlnoci jeden z pomocníků zemře... Karel Zeman ve filmu kombinuje animaci loutek s plošnými papírovými těly a 3D modelovanými hlavami až po prostorové víceplánové scény.

Téma černé magie, nacházející spřízněné motivy s faustovským příběhem, je dráždivé napříč literaturou, filmem i divadlem. O adaptaci Preusslerovy knihy se pokusil roku 2008 i německý režisér Marco Kreuzpaintner ve filmu Krabat: Čarodějův učeň. Sirotka přicházejícího do Černého mlýna si tu zahrál tehdy ještě neznámý, dnes populární německý herec Daniel Brühl.

Téma boje mistra s učedníkem, jenž balancuje na hraně zkázy, variují i další filmy. Například americký snímek Dáblův advokát z roku 1997 z dílny Taylora Hackforda. Hrdinou je právník Kevin Lomax, sebevědomý muž, který zatím neprohrál jediný případ, neboť etika je mu cizí. Jeho kariéru a osobní život ale rozvrátí práce pro neznámého, ale vlivného muže, který si lidi podmaňuje pomocí temných praktik. Za vidění stojí kvůli Al Pacinovi, jehož herecký rejstřík a temné charisma jsou pro podobné role jako stvořené.

Nicholsonovy učnice

Zábavně si s magií a jejími limity pohrál i George Miller, který pro své Čarodějky z Eastwicku (1987) využil knižní předlohu Johna Updikea. Do kouzel a čar jsou tu v přepychovém sídle nově příchozího zaučovány tři ženy a tvůrci se skrze výchozí čarodějný moment zamýšlejí i nad rozdílnými přístupy mužů a žen ke vztahům. Sešla se tu excelentní herecká sestava: Jack Nicholson, Cher, Michelle Pfeiffer a Susan Sarandon.

Spíše matoucí je kvůli svému názvu jiný americký snímek, Čarodějův učeň, který nemá s lužickosrbským příběhem zhola nic společného. Natočil jej Jon Turteltaub a vypráví o podivínském chlapci, jenž po iniciačním setkání v zapadlém krámku s kouzelníkem propadne magii. Majitele krámku Balthazara si zahrál Nicolas Cage. „Film je jakýmsi love songem našim učitelům a učitelkám,“ řekl herec při premiéře roku 2010. „A všem, kteří nás v životě něco naučili. Jako můj otec, který pro mě objevil Picassa, Felliniho, Orsona Wellese. V mých dětských vzpomínkách měl hodně bláznivý účes něco mezi dirigentem a šíleným vědcem, proto má podobné vlasy i moje postava v Čarodějově učni.“

Boj dobra se zlem a černou magií tematizuje v posledních letech samozřejmě i série o Harrym Potterovi.

Krabat na scéně

A ještě pro úplnost několik adaptací divadelních. V 80. letech vznikl rakouský muzikál Krabat, Národní divadlo v Manheimu uvedlo roku 2008 stejnojmennou operu. Na české scéně se v posledních letech objevil učeň třikrát: soubor Nepřijatelní představil Čarodějova učně jako hororovou performanci, od roku 2013 uvádí pod stejným titulem baletní zpracování Balet Národního divadla v Praze v režii dvojice SKUTR a k vidění je i nápadité komorní představení skupiny Geiss-lers Hofcomoedianten Já jsem Krabat ve Vile Štvanice.

Dráždivá moc černé magie je zkrátka věčná. Stejně jako pokušení, kterému se tak těžko odolává...