V roce 2010 oznámil prezident mezinárodní fotbalové federace FIFA Sepp Blatter, že pro pořádání Světového poháru ve fotbale v roce 2022 zvolila FIFA Katar, malý a bohatý emirát v Perském zálivu s více než dvěma miliony obyvateli. Šlo o zvláštní rozhodnutí: letní teploty v Kataru pravidelně překračují čtyřicítku a v zemi bylo potřeba vybudovat z ničeho devět velkých fotbalových stadionů.

Výběrovou komisi FIFA ale ohromil plán, který vyvinula frankfurtská architektonická kancelář Speer and Partners. Jejím majitelem a zakladatelem byl Albert Speer mladší, syn světoznámého architekta Třetí říše Alberta Speera.

Vážný architekt, citlivý k prostředí

Třiaosmdesátiletý Albert Speer junior, jehož média popisují jako muže s trvale vážným výrazem ve tváři, ale s živou gestikulací rukou, se stal během svého života jedním z nejznámějších německých urbanistů. Během padesáti let aktivní tvorby se dostal na špičku v oblasti německého městského plánování a získal si tu nejlepší pověst urbanisty navrhujícího trvale udržitelná a "lidská" architektonická řešení, často v přímém protikladu k tvorbě svého otce.

Svou architektonickou kancelář založil v roce 1964 a už tehdy se řadil mezi stavitele, kteří při plánování městské výstavby spolupracují se sociology a navrhují nízkoenergetické stavby s ohledem na životní prostředí.

Speerova se podílela na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru či na projektování nového sídla Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, kde měla sama své sídlo. Speer mladší pracoval i jako poradce alžírské vlády a působil na projektech v Saúdské Arábii. Jeho společnost zaměstnává v současnosti po celém světě zhruba 200 lidí.

Neměl vždycky štěstí

Navzdory Speerově snaze i jeho mnohaletého úsilí neměly všechny jeho inovátorské projekty štěstí. Týká se to například satelitního městečka Anting nedaleko Šanghaje, kde navrhl budovy ve stylu známé architektonické školy Bauhaus a kde centrální náměstí zdobily sochy Goethea a Schillera.

Anting patřil mezi šest měst vytvořených evropskými architekty, která měla vstřebat rostoucí šanghajskou populaci. Během deseti let od jejich vzniku však došlo k útlumu dříve razantně rostoucí čínské ekonomiky, a "evropská městečka" se tak stala spíš městy duchů.

Také v Anting dnes zejí dokončené ulice prázdnotou. Podle německého Spiegelu za to nemůže jen zpomalení ekonomického růstu, ale také nedostatečná infrastruktura, špatná dopravní obslužnost a především fakt, že Číňané o moderní architekturu vlastně ani nestáli - místo Bauhausu chtěli spíš kopii malebných hrázděných domů, které znají z německých pohlednic.

Smůla se přilepila i na Speerův fotbalový majstrštyk v Kataru, kde navrhl moderní koncepci "modulárních" stadionů, které se daly po skončení šampionátu rozebrat a dodat například do rozvojových zemí k dalšímu použití. Web The New Yorker svého času napsal, že když bylo slavnostně vyhlášeno vítězství Speerovy architektonické kanceláře, zvolal šejk Mohamed bin Hamad bin Khalifa al-Thani (šestý syn bývalého katarského emíra, blízký královské rodině): "Miluju Němce!"

Pak ale vzala celá věc jiný obrat. Televize BBC v roce 2015 oznámila, že při stavebních pracech na přípravě šampionátu mohlo v letech 2011 až 2013 zemřít víc než 1200 indických a nepálských dělníků, kteří se na nich podíleli. Organizace pro lidská práva hlásily z Kataru neustálé porušování práv zaměstnanců, včetně špatných životních podmínek a konfiskace jejich pasů.

Speer junior fandil tomu, aby se katarské události vyšetřily. Ve svém rozhovoru pro Der Spiegel v roce 2015 uvedl, že jako pozitvní věc shledává na skandálu to, že ukázal na problémy lidských práv v zemi. Katar musel na základě úmrtí dělníků slíbit, že změní své pracovní zákony, a Mezinárodní organizace práce OSN mu dala ultimátum, aby věci napravil.

"Stále jsem opravdově přesvědčen, že pro tu zemi i pro její lidi děláme něco pozitivního. To je pro nás rozhodující," řekl v roce 2015 Speer mladší.

Syn architekta Třetí říše

Albert Speer mladší se narodil v roce 1934 v Berlívě jako nejstarší ze šesti dětí. Profese architekta měla v rodině dlouholetou tradici. Jeho otec působil nejdříve jako Hitlerův dvorní architekt, od roku 1942 pak díky svým manažerským schopnostem jako ministr zbrojní výroby. Mezi jeho architektonická díla patří například sjezdový areál pro nacistickou stranu na Zeppelinově pláni v Norimberku, o jehož existenci a dalším využití se dodnes diskutuje.

Po válce byl Speer starší odsouzen v norimberském procesu s válečnými zločinci na dvacet let do vězení. Zemřel v roce 1981.