Tři roky, patnáct stanic, dvacet pět zemětřesení a tisíc seismických záznamů. To je skóre vědců z Alabamské univerzity, kterým se poprvé v historii podařilo pomocí metody hloubkové techniky, jež sleduje ozvěny zvukových vln na rozhraní jádra a pláště, prozkoumat ve vysokém rozlišení velkou část jižní polokoule a vytvořit její podzemní mapu.
Data potvrdila, že zhruba 5000 kilometrů pod našima nohama se nachází oblast, jež seismické vlny extrémně zpomaluje. „O této zóně, pojmenované jako ultranízkorychlostní, neboli ULVZ, víme již od roku 1996,” říká Dr. Samantha Hansen, profesorka geologických věd. „Až nyní jsme ale zjistili, že je mnohem komplikovanější, než jsme si mysleli.”
Hory v nitru Země
Mezi roztaveným zemským jádrem a tekutějším pláštěm je vrstva připomínající pohoří. Jednotlivé části mají stovky kilometrů v průměru. Výškové rozdíly hor se pohybují v rozmezí od 4,8 kilometru do 40 kilometrů. Některé jsou tedy až pětkrát vyšší, než je Mount Everest.
Skládají se z tak hustého materiálu, že procházející vlny zpomalily až o 30 %. Z čeho konkrétně jsou složené, je stále záhadou. S největší pravděpodobností ale obsahují železo, které uniklo z jádra, případně pochází z vyvřelého magmatu.
Vědci předpokládají, že se jedná o pozůstatky starověkého oceánského dna, jež kleslo do nitra planety, do oblasti, kde se setkaly dvě tektonické desky a jedna se nořila pod druhou. Postupem času se naakumulovalo na hranici jádra a pláště.
Velehory pod nohama
Tyto podzemní hory tak mohou hrát významnou roli při uvolňování tepla z hlubin oběžnice. Zároveň vysvětlují, proč se některé sopky, chrlící obrovská oblaka horkého materiálu, objevují tam, kde to nikdo nečeká.
„Náš výzkum upozorňuje, že mělká a hluboká struktura Země není oddělená, jak jsme si to představovali před několika lety. Naopak, dohromady spolu koexistuje a probíhají v ní procesy, jež denně zachytíme na povrchu planety,” vysvětluje Samantha Hansen.
Zdroje: www.iflscience.com, www.science.org, www.news.ua.edu
