Nad planetou se stahují podivná zářivá oblaka. Jsou krásná, ale nebezpečná, varují vědci

Jarouš M Komořanský | 5. 12. 2022

Fenomény, které byly dříve k vidění jen v polárních oblastech, se stále častěji objevují i jinde. Podle vědců jsou však tyto záhadné, elektricky zářící mraky sice krásné na pohled, ale mohly by být nebezpečné pro naši planetu.

Podle odborníků by se mohlo jednat o mraky, které se šíří z okraje vesmíru. Ano, je to nepředstavitelný pojem, pokud myslíme, že vesmír je nekonečný. Tyto tzv. noční mraky nebo "nočně zářící" mraky (NLC) jsou však relativně novým jevem a poprvé byly pozorovány v roce 1885, asi dva roky po mohutné erupci sopky Krakatoa. Ta tehdy vyvrhla do zemské atmosféry chuchvalce sopečného popela vysoké až 80 km.

Záhadné mraky se znepokojivě šíří

Podle profesora Garyho Thomase se poté popel ze sopky usadil. Zářivé západy slunce z Krakatoy vybledly, ale noční mraky stále zůstaly na místě. A postupně nejen že tyto noctilucentní mraky přetrvaly, ale dokonce se rozšířily.

Ještě před sto lety byly tyto mraky omezeny na zeměpisné šířky nad 50°, mohli jsme je tedy vidět jen ve Skandinávii, Rusku a Británii, ale nyní jsou k vidění i na jihu Utahu a Colorada.

"Přestože NLC vypadají, jako by se nacházely ve vesmíru, ve skutečnosti se nacházejí uvnitř zemské atmosféry, ve vrstvě zvané mezosféra ve výšce od 50 do 85 km. Mezosféra je nejen velmi chladná (-125 °C), ale také velmi suchá - stamilionkrát sušší než vzduch ze saharské pouště," upřesňuje Thomas.

Co to je za mraky?

Mraky jsou NLC tvořeny vodou a oblaka se skládají z drobných ledových krystalků o velikosti částic cigaretového kouře. Je proto záhadou, jak se ledové krystalky tvoří v suché mezosféře a proč je jich stále více. Stejně tak nevíme, proč jsou tato oblaka stále jasnější a proč se objevují v nižších zeměpisných šířkách. Jsou snad důsledkem globálního oteplování a můžeme za ně my, lidé?

Podle vědce Jamese Russella, hlavního řešitele satelitní mise NASA, která se zabývá studiem těchto mraků, mohou být globální změny, které mění rozložení nočních mraků, mnohem složitější. Vznik nočních mraků je totiž složitý proces, který sice může být ovlivněn i CO2 nebo metanem, ale jen nepatrně. Vědcům prozatím zůstává více otázek než pevných odpovědí.

Záhada nočního oblaku

Noctilucentní oblaky neboli noční svítící oblaky jsou řídké oblačné jevy v horních vrstvách zemské atmosféry. Při pohledu z vesmíru se nazývají polární mezosférické mraky a jak jsme řekli, skládají se z ledových krystalků a ze Země jsou viditelné pouze za astronomického soumraku. Jsou příliš slabé na to, aby byly vidět za denního světla, a jsou viditelné pouze tehdy, když se pozorovatel a nižší vrstvy atmosféry nacházejí v zemském stínu. A jen za předpokladu, že jsou tyto velmi vysoké mraky ještě ve slunečním světle.

Údaje z družice nyní naznačují, že ke vzniku těchto mraků je zapotřebí vodní páry, prachu a velmi nízkých teplot. Vědci myslí, že prach pochází z mikrometeorů, ačkoli možné jsou i částice ze sopek a prach z troposféry. Vlhkost, která je zde potřebná, by mohla být vynášena mezerami v tropopauze a také by mohla vznikat reakcí metanu s hydroxylovými radikály ve stratosféře.

Zdroj: Youtube

Studie ukázaly, že noční mraky nejsou způsobeny pouze sopečnou činností, ačkoli prach a vodní pára mohly být do horních vrstev atmosféry vneseny erupcí a přispět k jejich vzniku. Teorii, že mraky jsou tvořeny sopečným prachem, nakonec vyvrátil Malzev v roce 1926.

Studiu těchto mraků se intenzivně věnoval i Otto Jesse z Německa, který je jako první v roce 1887 vyfotografoval a zřejmě to byl on, kdo zavedl termín "noční mrak". Podle něj se noční mraky poprvé objevily v roce 1885.

Pak zorganizovali systematická fotografická pozorování těchto mraků v roce 1887 Jesse, Foerster a Stolze a po tomto roce byla na berlínské observatoři prováděna nepřetržitá pozorování, která určila i přesnou výšku mraků. Po této době, tedy před téměř 150 lety, se nových poznatků o povaze nočních mraků objevilo jen málo.

Kosmonaut zachytil nádherný atmosférický jev. Sledujte, jak Země září modře
Magazín

Kosmonaut zachytil nádherný atmosférický jev. Sledujte, jak Země září modře

Až v 60. letech 20. století, když začala přímá raketová měření, se poprvé objevila myšlenka, že výskyt mraků se shoduje s velmi nízkými teplotami v mezosféře.

Nyní jsou obecné sezónní charakteristiky polárních mezosférických mraků dobře známy z pětiletých nepřetržitých údajů a lze je studovat ze země, z vesmíru i přímo sondážní raketou.

Zdroje: earthobservatory.nasa.gov, www.messagetoeagle.com, en.wikipedia.org/wiki/Noctilucent_cloud

Tagy atmosféra Země Gary Thomas Krakatoa NASA Německo oblak Rusko Velká Británie vesmír Země