Pouhých 22 kilometrů dlouhý a 11 kilometrů široký ostrov je poměrně řídce osídlen, což je vzhledem k jeho velikosti pochopitelné. Nikdy neměl významnější populaci, jelikož na uživení desítek tisíc lidí by zde prostě nebyly zdroje. Místo lidí se zde ale objevily moai, slavné sochy, které ostrov proslavily.
Mystický kousek země ztracený v rozlehlém oceánu skrývá mnohá tajemství, z nichž jen některá byla objasněna. Již několik let vědí vědci i badatelé o tak zvaných nebezpečných kobkách. Na video o Velikonočním ostrově a konci jeho civilizace se podívejte zde:
Mimozemšťané a zemské útroby
Při pohledu na sochy moai vás ihned napadne, jaký měly asi význam? Jsou roztroušené všude po ostrově jako tajemní strážci vyhlížející do nekonečného moře. A možná právě s vodou a mořem je tento ostrůvek spjatý ještě více, než si myslíme.
Stovky obrovských kamenných soch na Velikonočním ostrově vážících od 12 do 80 tun. Mohou být možná nejen připomínkou zemřelých a jejich duchů, ale možná i nějaké katastrofy, která se zde stala.
Sochy „vyrobené“ ze sopečného tufu dávají jasně tušit, že je toto místo jedním z nejzáhadnějších míst na Zemi. Odtud pak plyne i hypotéza o původu soch. Mnozí badatelé totiž tvrdí, že při tak malém osídlení ostrova by zdejší lidé nemohli vyrobit takové množství soch. Někdo jim musel pomáhat. Jenže kdo? Vznikly snad sochy moai díky spolupráci s mimozemšťany? Anebo snad sochy vyplivly z útrob země nějaké mystické síly?
Záhada soch je objasněna, ale co útroby?
Jak odkryl badatel Thor Heyerdahl, sochy byly až do poslední chvíle spojeny se skálou, z níž byly tesány. Proto Heyerdahl najal několik ostrovanů. Chtěl po nich, aby začali vyrábět podobné sochy kamennými sekerami. Skálu přitom polévali vodou, aby změkla.
Podle záznamů se údajně po třech dnech ze skály vynořila zřetelná silueta, podle čehož šlo odhadnout, jak dlouho bude dokončení sochy trvat. Verdikt zněl, že jakoukoli sochu na Velikonočním ostrově mohly vytesat dvě skupiny deseti kameníků za méně než rok.
Záhada pod zemí
Ač byla malá plocha ostrova poměrně dobře prozkoumána, nikdo netušil, co se skrývá v jeho útrobách. Ty jsou prostoupeny systémem přírodních i umělých dutin, které byly objeveny v roce 2005 expedicí speleologů. Odhalili tak šest kilometrů dlouhý jeskynní systém se 45 jeskyněmi, v nichž byly nalezeny mnohé vzácné předměty, jako sekery, hroty kopí a šípů, úžasné skalní rytiny i 30 lidských koster. Jeskyně zřejmě sloužily ostrovanům jako úkryt.
Archeolog Claudius Cristina se domnívá, že jeskyně mohly sloužit i jako shromaždiště sladké vody. Jsou vzájemně propojené a doplňují je stovky umělých podzemních chodeb, které možná tvoří dokonce několik úrovní. Většina z nich, hlavně dole, není prozkoumána, ale je možné, že ještě v 18. století domorodci procházeli ostrovem pouze pomocí tohoto podzemního systému.
Ten by postupně mohl vydat svá tajemství. Ač se dříve expedici Heyerdahla podařilo sestoupit do útrob ostrova a najít tam cenné artefakty, mnozí, kteří sestoupili pod pátou úroveň kobek, zmizeli beze stopy.
Celkem už ostrov „spolkl“ asi 60 lidí, a proto úřady zakázaly zkoumání nejnižších úrovní. Některé z nejodvážnějších, a samozřejmě velmi nepravděpodobných teorií, dokonce tvrdí, že tunely vedou přes nitro země až na pobřeží Chile a do Asie.
Chodby skrz zemi
Profesor Ernst, který ostrov rovněž zkoumal, se při pokusu proniknout do kobek setkal se záhadným jevem. Útočily na něj záhadné energetické koule, které, když se k lidem přiblížily, pociťovali velmi nepříjemné pocity. Cítili závratě a nevolnosti až po nevysvětlitelný strach. Jsou snad tyto koule jakýmisi strážci podzemí? Ernst myslí, že jsou to dematerializovaní dávní obyvatelé ostrova, kteří stráží skutečná tajemství Velikonočního ostrova.
Zdroje: djaunter.com, afrinik.com, www.sapiens.org
