Editorial 43/2016: O šikaně řidičů a bobtnajícím Velkém bratrovi

20. říjen 2016 četba na 5 minut
Eva Hanáková

Eva Hanáková

Foto: red

Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři. Navždycky. Všechny požitky budou zničeny. Ale vždy tu bude opojení mocí, které bude neustále sílit a bude stále rafinovanější… Tato slova zaznívají ve slavném románu George Orwella 1984. Proč se v mnohých ohledech začíná naše země blížit fiktivní Oceánii?

Bydlím v pražském Karlíně. Na začátku října začaly v Praze 8 platit modré parkovací zóny. Od té doby se tu každý den prohání auto s několika vyčuhujícími kamerami a šmíruje, zda máte právo na daném místě parkovat, či ne.

Šmírovací systémy mi přijdou odporné obecně. A argumenty, že se to vše přece děje jen pro naše dobro a kvůli naší bezpečnosti, mi přijdou naprosto imbecilní.

Nesnáším kamery na ulicích a v parcích, které kromě obrazu snímají i zvuky. Vadí mi inteligentní radarový systém na silnicích a dálnicích, který kromě vaší rychlosti snímá i vaši tvář. A štve mě, že po pražských ulicích teď místo strážníků kontrolují parkující auta vozy soukromé společnosti, které snímají naše SPZ.

A jak se zdá, nejsem v tom sama. O tom už vás přesvědčí hlavní téma aktuálního Dotyku.

Diktatura modrých zón

Jeden pražský advokát nyní finalizuje hromadnou žalobu. Jejím cílem je zrušit nový systém regulace parkování zavedený nedávno v některých částech Prahy. Není přitom sám, kdo nový systém považuje za nezákonný, nesmyslný a diskriminační.
O tom už více v textu Diktatura modrých zón. Pražský parkovací systém míří před soud.

Další bizarní záležitost se pojí s tím, kdo ve skutečnosti vydělává na parkovacích zónách.

Jak už jsem zmínila na začátku, hlavní dodavatelskou firmou je soukromá společnost Eltodo. Ta je nyní už plně ve vlastnictví někdejšího „ostrého hocha" z finanční skupiny Motoinvest Libora Sadílka. Kontrakt podepsaný na pět let jí vydělá cca půl miliardy korun.

Část z těchto peněz však proteče dál. Kam? To už přehledně zmapoval magazín Dotyk. A na koho jsme při pátrání také narazili? Třeba na subdodavatelskou společnost z rumunského Temešváru nebo na „garážovou" firmu z pražské Hostivaře.
Čtěte ve článku Kam tečou peníze z nového parkování v Praze.

Ach ty dotace…

A která další témata stojí za přečtení? Tak třeba to od Táni Králové, která spočítala, jaké firmy si nejvíce sáhnou na dotace v rámci Programu rozvoje venkova. Přes něj se přerozdělují unijní subvence, které by měly pomáhat hlavně malým a středním podnikům na venkově. V českých reáliích ale slouží i největším zpracovatelským fabrikám. Některé z nich dokonce patří k lídrům trhu.

Tady jsou fakta: bezmála 50 milionů korun pro Kostelecké uzeniny, 65 milionů pro mlékárnu Olma, 53 milionů pro Vodňanskou drůbež, přes 37 milionů pro Kmotra – Masnu Kroměříž. Jak zjistil Dotyk, dohromady 205 milionů korun z celkové miliardy na vývoj nových produktů a technologií poberou čtyři potravinářské firmy. Jejich majitelem je ministr financí Andrej Babiš.

Další stovky dotačních milionů mají přiklepnuté jeho agropodniky na chovy prasat a kuřat. Agrofert si umí říci také o velkorysé příspěvky na životní prostředí. Tedy z resortu, který ovládá hnutí ANO. Podrobnosti už v textu Babišovy fabriky požírají dotace pro venkov.

Kmotr Al Capone

Přesně před 85 lety – 13. října 1931 – usvědčil americký Federální daňový úřad chicagského kmotra Al Capona z daňových úniků, za což jej soud poslal na 11 let do vězení.

Ukázkový mafiánský příběh tím získal výchovnou tečku a Capone se mohl stát legendou. Ačkoli stejně ostrých a mocných kmotrů byla v dějinách celá řada, stal se právě Al Capone nejznámějším. Proč? Z jakého důvodu dnes zrovna on ztělesňuje celou jednu epochu? A čím „prosluli" muži, kteří zůstávají nespravedlivě v Caponově stínu, ačkoli mají na kontě horší zločiny i více mrtvých? Prozradíme v textu Al Capone: Proč zastínil větší zabijáky?

Sýrie a česká rozpačitost

A na závěr bych ještě ráda upozornila na dva zajímavé komentáře. První se týká Sýrie, respektive českého zastoupení v této zemi. Nemine dne, aby z východního Aleppa nepřišly další děsivé záběry. Bílé přilby vytahují z trosek dusící se civilisty a Lékaři bez hranic volají o pomoc. Jednání Američanů s Rusy selhávají, některé evropské země žádají prohloubení protikremelských sankcí a Putin s Asadem dál bombardují civilisty.

Před čtyřmi lety se většina zemí EU rozhodla uzavřít své velvyslanectví v Sýrii. S výjimkou České republiky, Bulharska a Rumunska. Dnes je však patrné, že tyto země v rukou drží Černého Petra, který jim může zůstat i po uzavření hry. Více už v komentáři Víta Dostála z AMO – Češi na Asadově dvorku: Úděl, nebo špatná volba?

A Roman Joch se zase v glose Česká rozpačitost zamýšlí nad tím, proč v naší společnosti panuje taková rozpačitost a nejistota, co bude, když se vlastně máme jako ti pověstní vepříci v žitě.