Adamův kalendář je starší než Velká pyramida v Gíze i Stonehenge, a to o desítky tisíc let.
Chvíli trvalo, než byl objeven, protože v horách jižní Afriky se nacházejí desetitisíce podobných kamenných monumentů, a jejich počet se neustále zvyšuje. Podle odhadu anglického badatele Theodora Benta z roku 1891 jich bylo až čtyři tisíce, v roce 1974 již 20 000 a nyní například vědec Michael Tellinger odhaduje počet starověkých kamenných ruin v této oblasti na 100 000 nebo možná ještě více.
Země protkaná ruinami
Některé z "kamenných kruhů" nemají žádné vstupy ani vchody, ale většina z nich je propojena rozsáhlou sítí kanálů. Přestože je někteří historikové mylně interpretují jako "cesty", jedná se s největší pravděpodobností o pozůstatky "dobytčích kraalů", neboli ohrad pro dobytek, které tu zanechali Bantuové při migraci ze severu kolem 14. století. I když se ve skutečnosti nepodobají žádným jiným konstrukcím bantuských dobytčích kraalů, které jsou obvykle tvořeny trnitými keři a mají jediný vchod či východ pro dobytek.
Tyto kruhy a ohrady pak společně vytvářejí spletitý systém starých zemědělských teras, které tyto stavby obklopují. Právě Adamův kalendář je ale stavbou nejznámější.
Na video o něm se podívejte zde:
Zlato a Orion
Oblast kolem Adamova kalendáře je mimořádně bohatá na zlato, nacházejí se zde důlní šachty i jeden z nejbohatších fungujících dolů na světě, v Mpumalanze. Zlato se zde těžilo už za velmi dávných dob historických civilizací.
A to bylo i vodítko pro výpočet stáří kalendáře. Ty byly provedeny na základě východu souhvězdí Orionu. Protože Země se točí kolem své osy, i hvězdy a souhvězdí cyklicky mění úhel svého zobrazení na noční obloze. Rotace se jmenuje precese a dokončí jeden cyklus přibližně každých 26 000 let. I proto lze určením doby, kdy byly tři hvězdy Orionova pásu umístěny vodorovně proti obzoru, odhadnout dobu, kdy byly tři kameny v kalendáři v konjunkci s těmito hvězdami. A tak bylo udáno i stáří místa na nejméně 75 000 let.
Adamův kalendář objeven díky letecké nehodě
Pravdou je, že tento tajemný kamenný kruh je jiný než ostatní ruiny.
Místo, kde byl Adamův kalendář objeven, znají afričtí stařešinové jako Inzalo y'Langa, tedy "Místo zrození Slunce". Objevil jej v roce 2003 jihoafrický pilot Johan Heine, který více než 20 let létal nad horami jihoafrické Mpumalangy. Z pohledu z výšky byl zaujat tisíci podivných kruhových kamenných objektů, které jsou po celé oblasti rozeseté. Začal je postupně dokumentovat a fotografovat.
K Adamovu kalendáři jej ale přivedla letecká nehoda jednoho z členů posádky, který se zřítil s letadlem na okraj útesu, kde si Johan všiml uspořádání velkých kamenů trčících ze země vedle místa havárie. Zaujalo ho, že jsou zarovnány na světové strany - sever, jih, východ a západ - a také na rovnodennost a slunovrat.
Na tomto místě, místě záhadného monolitického kruhu, bylo později identifikováno mnoho astronomických čar. Adamův kalendář byl později označen za jediný příklad plně funkčního megalitického kamenného kalendáře na světě. A navíc je z velké části neporušený!
Podoba Adamova kalendáře
Johanův postřeh se ukázal jako naprosto oprávněný. Monolity jsou skutečně zarovnány na světové strany, přičemž nejméně tři ukazují k východu slunce, ale na západní straně zarovnaných monolitů je v zemi podivná díra.
Původně byl Adamův kalendář velkou kruhovou kamennou stavbou připomínající Stonehenge. Uprostřed něj čněly dva vzpřímené kameny, které byly údajně vytesány. Původní tvar kalendáře je dodnes dobře patrný ze satelitních snímků. Všechny kameny jsou z dolomitu, stejně jako u Stonehenge byly přeneseny do kalendáře z jiného místa. Každý z nich váží až 5 tun.
Kameny jsou umístěny tak, aby sledovaly pohyb slunce, které na skálu vrhá stíny. A funguje dodnes, protože se na koloběhu dne a noci nic nemění. Adamův kalendář stále sleduje stín zapadajícího slunce, který vrhá vyšší centrální monolit na plochý kámen vedle něj.
Nad Adamovým kalendářem stále visí mnoho záhad, které postupně odhalujeme. Naposledy byly například zjištěny zvukové frekvence skalních útvarů ze země pod nimi. Vědcům se podařilo zjistit a změřit zvukové frekvence s akustickými vlastnostmi, které vytváří země uvnitř kruhů a které vedou elektřinu.
Uvidíme, co nám kruh ještě vyjeví. Přinejmenším by bylo skvělé vědět, kdo jej postavil.
Zdroje:
www.histecho.com, www.atlasobscura.com, www.historicmysteries.com/adams-calendar/
