Rok 1977 pro Hrušínského znamenal velký návrat na filmové plátno po čtyřletém zákazu. Kromě "Adély" tehdy natočil i dalších pět filmů, a navíc si stihl zahrát také v jednom studentském projektu a v televizní inscenaci. Konečně mu skončilo období trápení, výhrůžek a finanční nejistoty. Za jediný natáčecí den Hrušínský dostával 800 Kčs, což byly ve své době velké peníze, o které si hned tak nějaký herec říci nemohl.
Natáčení veselohry Adéla ještě nevečeřela bylo Hrušínskému obzvláště příjemné, protože při něm mohl přímo před kamerou popíjet zlatý mok a pojídat buřty. S pivem byl tenkrát také vyfocen; fotografie natolik zaujala ředitele jednoho pivovaru, že se odvážil Hrušínského zeptat, zda by ji nemohl použít do firemního kalendáře. Herec souhlasil, ovšem pod podmínkou, že mu ředitel pošle nějaké pivo k Vánocům.
O Vánocích ho pak čekalo překvapení: pivovar nechal u Hrušínských vyložit rovnou plnou avii. "To byl ten nejlepší honorář, jaký jsem kdy dostal," vzpomínal později Hrušínský s úsměvem.
Nebylo to však jen pivo, které si herec pravidelně dopřával. Ačkoli měl za sebou několik infarktů, nedokázal si odepřít štamprli vodky a nevzdal se ani cigaret. "Říkával, že cigárko bez vodky by bylo jako Prodaná nevěsta bez Mařenky," citoval Hrušínského jeho kolega Vítězslav Jandák.
Sám herec přisuzoval infarkty přílišnému pracovnímu vytížení; byly doby, kdy neměl čas ani na spaní, spánkový dluh doháněl v autě během cest z natáčení do divadla. Je možná až zázrak, že se dožil 73 let.
