Když loď zakotvila, čekalo její pasažéry dlouhé čekání. Nikdo nevěděl, co přesně se bude dít. Jakmile lidé spatřili připlouvat trajekt, ulevilo se jim. „Ještě nejste v Americe,” upozornil rudolící muž, pravděpodobně kapitán plavidla. „Nejdřív vás čeká imigrační kontrola a zdravotní prohlídka. Cestující první a druhé třídy ji podstoupí zde,” usmál se na bohatě vyhlížející ženu. „Ostatní budou postupně převezeni na ostrov.”
První skupina imigrantů, doufající v nový život, se po minimálně dvou týdnech na moři konečně ocitla na pevnině. Řada z nich byla v příšerném stavu. Po celou dobu plavby byli namačkaní v podpalubí, kde nebylo žádné soukromí ani přijatelné hygienické podmínky. Touha splnit si svůj „americký sen” jim dávala sílu vydržet. Neměli ale vyhráno.
Nemocnice na Ellis Island
Kontroly byly přísné. Na americkou půdu nemohl vstoupit nikdo, kdo byl podle práva „neschopný pracovat, trestanci, idioti, psychopati nebo postižení odpornou infekční či nakažlivou nemocí“. Na jižní straně ostrova tak byla postavena Ellis Island Immigrant Hospital, kde lékaři mezi lety 1902 až 1951 zkontrolovali téměř 12 milionů lidí.
Ellis Island
Prvním krokem byla šestisekundová fyzická prohlídka. Každý, kdo byl považovaný za riziko pro veřejné zdraví, byl označený speciální značkou na hrudi. Například lidé s viditelnými očními chorobami dostali E, srdeční problémy měly H a podivíni X. Nemocní byli následně zadrženi a důkladněji ošetřeni. „Úředníci se třeba ptali, jak se mají mýt schody,” říká Brett Moyer, průvodce památkové rezervace Ellis Island. „Měla se tak prozkoumat jejich duševní kapacita. Jedna žena skvěle odpověděla. Oznámila, že do Ameriky nepřijela vytírat.”
V době plného provozu nemocnice prošlo pod rukama lékařů ročně více než 10 000 pacientů ze 75 různých zemí. Mezi nejčastější choroby patřila chřipka, tuberkulóza, spalničky nebo spála. I navzdory riziku nakažení, žili ošetřovatelé mezi nemocnými v tzv. zdravotních domech.
Ostrov naděje i slz
„Nemocniční areál v mnohém předběhl dobu. Bylo to jedno z prvních zařízení, jež zaměstnávalo personál na plný úvazek. Oddělení byla vytápěná a s velkými okny. Lékaři měli k dispozici nejnovější pomůcky a technologie, včetně rentgenu, fluoroskopie nebo autoklávu schopnou sterilizovat matrace,” vysvětluje Moyer.
Právě ten vyděsil historiky, kteří zde prováděli průzkum. Podivná pec připomínala lednici v márnici nebo kremační zařízení. Lidé zde totiž také umírali. Předpokládá se, že v okolí bylo pohřbeno kolem 3 500 nebožtíků.
Vážně nemocní byli posláni na náklady přepravní společnosti zpět domů. Úřední listiny ale prozrazují, že deportováno bylo jen 2 % z 12 milionů přistěhovalců. Kdo se vyléčil, mohl se těšit na nový život jako americký občan.
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.roadtrippers.com
