Marie Magdalena Čudová se narodila okolo roku 1770 v Křovicích nedaleko Dobrušky jako nejmladší dítě chudého tesaře. Přesné datum narození bohužel neznáme, protože matriční záznamy shořely během požáru na počátku 19. století. Zato ale víme, že v roce 1780 Marii Magdaleně zemřel otec. Rodina od té doby třela bídu s nouzí, a tak když se nejmladší dcera rozhodla odejít za svým milým do Kladska, nikdo ji nezdržoval.
Mládí v cizině
Jejím vyvoleným byl syn dobrušského tkalce Jiří Novotný, který uprchl přes hranice, aby se vyhnul vojenské službě. Bylo to však marné, naverbovali ho i v Kladsku, a to do pruské armády. Naštěstí ale sloužil v místní pevnosti, takže se s Marií Magdalenou mohl pravidelně vídat a vést téměř usedlý život.
Ten ale ve své době nemohl být jednoduchý. Páru se narodilo devět dětí, z nichž čtyři zemřely už v raném dětství. V roce 1805 zemřel i Jiří, skolila ho tuberkulóza. Vdově bylo teprve 35 let, ale znovu se už neprovdala. Místo toho se rozhodla vrátit se zpět do Orlických hor a starat se o děti sama. Od manžela se přiučila tkalcovskému řemeslu a úspěšně ho provozovala, přičemž si zřejmě přivydělávala i podomním prodejem.
Busta Babička (autor Leoš Kubíček, 1904)
Léta v Ratibořicích
Děti postupně odešly do služby a Marie Magdalena osaměla. Bylo jí asi 55 let, když ji dcera Terezie pozvala k sobě do Ratibořic. Její manžel Johann Pankl sloužil jako kočí kněžny Zaháňské a domů zavítal málokdy. Sama Terezie dostala na zámku místo pradleny a bydlila s dětmi na panském bělidle vedle skleníku u východu z parku. Babička Marie Magdalena ochotně převzala péči o domácnost a děti. Těch se Terezii narodilo celkem třináct, mnohé z nich se ale nedožily dospělosti.
Nejstarší Barbora se k babičce silně citově upnula. Snad to bylo i tím, že ze strany věčně zaneprázdněné matky cítila spíš chlad. Když o mnoho let později už pod jménem Božena Němcová psala své vrcholné dílo, vykouzlila archetyp babičky, jak ho máme po generace zafixován v podvědomí. Babička pro ni byla moudrou stařenou, která vypráví dětem příběhy a udílí jim morální ponaučení. A hlavně má na ně vždycky čas a trpělivost.
Marie Magdalena taková nejspíš skutečně byla. Měla za sebou život se všemi jeho radostmi i smutky. Prokázala odvahu a smysl pro dobrodružství, když se vydala sama přes hranice za svým milencem. Dokázala sama uživit pět dětí, a to díky řemeslu, kterému se naučila v průběhu let téměř jako samouk. Nejspíš kromě češtiny plně ovládala i němčinu. Věděla, co je bída, a zůstala skromná.
Božena Němcová
Šťastná to žena?
Bylo by pro ni bývalo důstojné, kdyby dožila s rodinou na bělidle, jak to vylíčila kniha. Spory s dcerou Terezií ale idylu překazily. Terezie se snažila přiblížit panstvu, jemuž sloužila, a tradiční skromný život odmítala. Z historických indicií se zdá, že pohrdala chudými a tvářila se jako dáma z vyšší vrstvy, ačkoli na to neměla původ ani pracovní postavení. A tuto přetvářku babička nemohla snést.
Zhruba po pěti letech se proto přestěhovala k mladší dceři Johance, která pracovala v zámecké kuchyni. Vnoučata za ní z bělidla stále docházela, aby naslouchala jejímu vyprávění, přestože jim to matka zakazovala.
Spolu s Johankou se pak Marie Magdalena přesunula do Vídně, kde v roce 1841 zemřela na ochrnutí plic. Barunka už v té době byla čtyři roky vdaná za Josefa Němce, čekala třetí dítě a neměla šanci milovanou babičku navštívit. Zůstaly jí jen vzpomínky, ze kterých později vzešlo jedno z nejslavnějších českých literárních děl.
Připomeňte si dojemnou scénu Barunčina loučení s domovem, jak ji ztvárnili tvůrci klasického filmu:
Zdroje: https://www.stoplusjednicka.cz/, https://dvojka.rozhlas.cz/, https://cs.wikipedia.org/
