Preiss nebyl vlastizrádce ani kapitalistický vyžírka, jak o něm neprávem tvrdili. Naopak se už na sklonku monarchie výrazně zasloužil o hospodářskou emancipaci Čechů. Jeho Živnostenská banka soustředila kapitál pro české podnikatele a po vzniku republiky se díky Preissovi dostala do českých rukou většina klíčového průmyslu v zemi.
Chod jde do boje
Jaroslav Preiss se narodil 8. prosince 1870 – tedy právě před 146 lety – v Přešticích u Plzně v rodině českého soudního úředníka. Při studiu na gymnáziu v Domažlicích poznal spisovatele Jindřicha Šimona Baara či filozofa Emanuela Rádla a „nasákl" pevným chodským vlastenectvím.
Jaroslava Preisse a prezidenta T. G. Masaryka pojila vzájemná úcta a respekt.Autor: Archiv ČNB
Během studia práv v Praze se ocitl uprostřed zrodu nové generace národovců, totiž mladočechů a omladinářů, kteří se později stali hlavními hybateli převratu v roce 1918. Jenže od počátku se lišil: nebyl bouřlivák, byl realista. Po promoci se stal novinářem, vedl hospodářskou rubriku časopisu Radikální listy (1895–1900) a byl hospodářským redaktorem Národních listů. Hodně cestoval po Evropě a pochopil, že chtějí-li Češi hrát rovnocennou roli s rakouskými Němci, nestačí jim kulturní emancipace, ale musejí získat hospodářskou moc.
„Ve své době byl Jaroslav Preiss nesporně nejúspěšnějším českým národněhospodářským novinářem," zdůrazňuje jeho životopisec, historik a publicista Pavel Kosatík. Ve své knize Bankéř první republiky připomíná, že Preiss byl od roku 1904 redaktorem také ve Finančních listech, což byl hospodářský týdeník vydávaný Živnostenskou bankou.
Osud jménem Živnobanka
Právě odtud přišla roku 1907 Preissovi nabídka, aby se stal šéfem hypotekárního oddělení Živnostenské banky. Za nabídkou stál mladočeský politik Karel Kramář. Preiss nezaváhal. Erudovaný vlastenec a novinář dostal jedinečnou šanci rozhodovat, které podniky a za jakých podmínek budou úvěrovány! Využil toho beze zbytku, zároveň rychle kariérně stoupal a už před první světovou válkou se Živnostenská banka proměnila v neoficiální ústřední banku českého průmyslu.
Preissův význam trefně popsal pozdější národně demokratický politik Karel Viškovský: „Byl spíše organizátorem průmyslu či bankovníkem, politikem, žurnalistou či jiným? Řekl bych, že byl tímto vším a všude na místě, ale že v první řadě byl naším optimistou. A to znamená u nás něco! Národohospodářské osamostatnění čekalo na svého vůdce," napsal v roce 1930.
Za odmítání válečných půjček rakouskému státu byl Preiss v roce 1916 zatčen. Hrozící popravu odvrátila císařská amnestie v roce 1917 a po návratu do Prahy se z Preisse stal jeden z nejuznávanějších vůdců národa.
Setkání českých politiků v Ženevě v říjnu 1918, Jaroslav Preiss je šestý zprava.Autor: Archiv
Aktivně se podílel na vzniku republiky, avšak post ministra financí přenechal názorově spřízněnému Aloisi Rašínovi. Sám dal přednost působení v pozadí – stáhl se do své banky. Pro Československo vyjednal půjčky od Francie, Anglie a USA a hlavně se pustil do tzv. nostrifikace.
Podle zákona z roku 1919 totiž musely mít firmy působící v nové republice tamtéž i sídlo a v jejich orgánech museli být českoslovenští občané. Takové firmy pak žádaly o úvěr české banky, především Živnobanku, přičemž často platily svými akciemi. Preissův ústav tak brzy ovládal stovku podniků a stal se de facto státem ve státě.
Kapitán průmyslu
Do impéria patřily giganty jako ústecký Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Poldina huť na Kladně, cukrovary Scholler, brněnská Zbrojovka, Báňská a hutní společnost, společnost Fr. Zátky, keramička v Horní Bříze nebo strojírenský obr ČKD. Jediným velkým českým podnikem, stojícím mimo Živnobanku, byla plzeňská Škodovka.
Těsně před Mnichovem se Preissovi, přezdívanému „žralok od Prašné brány", podařilo odkoupit i doly bratrů Petschků v sudetském pohraničí a málem také Rothschildovy a Gutmannovy Vítkovické železárny.
Je fakt, že národní demokrat a později agrárník Preiss vždy bezvýhradně ctil prezidenta a sociálního demokrata Masaryka, ale k Benešovi měl odstup. Cítil, že jeho zahraniční politika stojí na vodě, a historie dala Preissovi za pravdu.
Setkání Jaroslava Preisse (uprostřed), T. G. Masaryka a Karla ČapkaAutor: Archiv
V roce 1938 bankéř odstoupil z pozice vrchního ředitele Živnobanky a po okupaci se stáhl do soukromí na svůj statek v Lavičkách na Příbramsku. Tam pohádkově bohatého muže a mecenáše umění po válce zatkla nově založená Národní bezpečnost.
Komunisté se mu snažili prokázat podíl na rozbití republiky, ale marně. Nakonec byl v dubnu 1946 propuštěn a tři dny nato zemřel. V listopadu 1948 byl veškerý Preissův majetek zabaven s odůvodněním, že patřil „příslušníkovi nejvyšší buržoazní třídy a špičkovému představiteli finančního kapitálu".