V astrologii Betelgeuse patří mezi obávané stálice spojované s válkou a krveprolitím, ačkoli prý přináší i slávu a uznání, pokud se její síla využije konstruktivně. Co ale tato podivná hvězda může reálně přinést lidstvu v den, kdy se změní v supernovu?
Betelgeuse je pozoruhodná tím, že každých zhruba 425 dní prochází cyklem stmívání, při němž ztratí asi čtvrtinu svého jasu. Na přelomu roku 2019 a 2020 si ale astronomové všimli, že její jas znenadání poklesl o dvě třetiny, což bylo vidět i pouhým okem.
Souhvězdí Orion
Na prahu zániku
Tento jev okamžitě vyvolal spekulace o tom, že se Betelgeuse blíží ke svému zániku. Astrofyzici nicméně na základě počítačové simulace tuto teorii vyvrátili. Neobyčejné zatmění podle nich způsobil oblak prachu, který vyvrhla sama hvězda, a šlo tedy jen o událost dočasnou. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že Betelgeuse čeká neodvratný konec kdykoli v příštích 100 tisíci letech.
Protože je hvězda od planety Země vzdálená přibližně 640 světelných let, její výbuch nás podle vědců nijak neohrozí. Pokud by se nacházela v okruhu do 50 světelných let, záření supernovy by zničilo zemskou atmosféru a vyhubilo veškerý život na naší planetě. V tomto případě se nám naštěstí naskytne jen neobyčejné nebeské divadlo, po jehož skončení Betelgeuse z oblohy navždy zmizí a Orion přijde o své levé rameno.
Vydařené grafické zpracování chování červeného obra přináší následující anglické video:
Jeden Měsíc navíc
Astronom Andy Howell z univerzity v Santa Barbaře se svými kolegy vypracoval model, jak se bude supernova pozemšťanům jevit. Její záře prý bude shodná s intenzitou svitu Měsíce v jeho poloviční fázi a nepůjde ji přehlédnout ani za bílého dne, a to po dobu celého roku.
Ačkoli výbuch Betelgeuse Zemi nezpůsobí žádnou katastrofu větších rozměrů, podle Howella může život na planetě ovlivnit jiným, překvapivým způsobem. "Mnoho živočišných druhů se řídí měsíčním svitem a umělá světla je matou v orientaci. Supernova by na obloze svítila jako jakýsi druhý Měsíc, což by mohlo způsobit v živočišné říši zmatek," uvádí Howell. Neobvyklé světlo by navíc paradoxně ztížilo práci i samotným astronomům. "Za nocí, kdy Měsíc svítí hodně jasně, jsou naše pozorování komplikovaná," přiznal vědec. "Se zářící supernovou by to bylo ještě horší."
