Slavná bitva u Chlumce 1813: Co se dělo s těly mrtvých vojáků těsně po bitvě?

13. prosinec 2019 četba na 3 minuty
Rekonstrukce bitvy u Chlumce k dvoustému výročí

Rekonstrukce bitvy u Chlumce k dvoustému výročí

Foto: Ondřej Bičiště / MAFRA / Profimedia

Před více než 200 lety se na našem území střetly francouzská a ruská armáda, jež za sebou zanechaly přes 20 000 mrtvých. Voda je z mělkých hrobů vynesla na povrch a zvěř se postarala o jejich roztahání do okolí. V masovém hrobě v Chlumci se dnes nalézá pouhá polovina padlých, pozůstatky zbylých vojáků jsou stále nalézány v okolí.

„Každý honem utíkal, aby zachránil, co se ještě zachránit dalo. Ženy a děti, obtěžkány nejrůznějšími věcmi, a muži ženoucí dobytek prchali do hor, aby se skryli v blízkých lesích…” stojí v chlumecké kronice. Ke dvoudennímu střetu v Chlumci se hnala spojenecká armáda Rakouska, Pruska a Ruska proti francouzské armádě císaře Napoleona.

Porážka dvakrát větší armády

Kuráž Napoleonovi dodala porážka spojeneckých armád v Drážďanech. Cílem Francouzů poté bylo obsazení Teplic a zamezení komunikace mezi Drážďany a Prahou. Přes naše území poslal 40 000 armádu, jež se před bitvou u Chlumce střetla se spojenci v bojích v Petrovicích a u Zadní Telnice. Spojenci měli ve svých řadách něco málo přes 15 tisíc mužů, ale nepřátel se nezalekli.

Ráno 29. srpna 1813 zazněly z chlumeckého hřbitova první výstřely. I přes značný nepoměr obou armád zahynulo ten den na poli zhruba 12 000 mužů, z nichž většina patřila k Francouzům. Kanonáda připravila o život francouzského generále Reusse, což nepřátele značně znejistilo.

Živly a zvěř nedovolily mrtvým odpočívat

Zuřivé boje se překlenuly i do druhého dne. Francouzi byli obklíčeni ze všech stran a cestu do bezpečí si museli prosekat. Na zakrvácené bojiště dopadlo toho dne dalších 5 000 Francouzů, spojenců „pouze“ něco málo přes 3 000. Celkové ztráty na obou stranách přesáhly 20 tisíc mužů, z toho 11 000 patřilo k Francii, 7 000 Rusku, pruská armáda se zmenšila o 1 500 hlav a Rakousko postrádalo 800 svých oddaných lidí.

Aby se zabránilo riziku rozšíření cholery, musely se mrtvoly vojáků co nejdříve pohřbít. Ochotných lidí nebylo mnoho a riziko nákazy se každým uběhnutým dnem zvětšovalo. Nejsnadnější řešení tak bylo pohřbít vojáky do mělkých hrobů a to na místech, kde padli. Bojiště bylo zanedlouho poseto tisíci malými kopečky se zadusanou hlínou.

Problém ovšem nastal pokaždé, když silněji zapršelo. Mělké hroby se otevřely a voda těla vyplavila ven. O rozšíření mrtvol do okolí se postarala divá zvěř. Bylo běžné, že obyvatelé nalézali kusy těla uprostřed náměstí, různě po lese i na svých pozemcích. Nalezené části tel putovaly opět do mělkých hrobů.

Důstojný pohřeb o 20 let později

Po dlouhých dvaceti letech v roce 1835 se majitel panství hrabě Josef Westphalen rozhodl jednou provždy vyřešit problém s rozesetými a nedůstojně pohřbenými pozůstatky padlých vojáků a vytvořil masový hrob. Nechal exhumovat těla, se kterými si divá zvěř ani živly ještě neporadily, sesbíral ostatky vojáků a položil je uctivě na jedno místo.

Hrob podle pamětní desky na kamenném kříži ukrývá ,,10 000 vojáků padlých při bitvě u Chlumce a Přestanova ve dnech 29. - 30. VIII 1813.“ Ostatky zbylých mužů je dodnes možné najít na bojišti blízkých i velmi vzdálených místech.

Akční letáky