Člověk luzonský: Vědci objevili kosti neznámého trpasličího druhu

Kost luzonského člověka

Kost luzonského člověka

Foto: Profimedia.CZ

Filipíny byly snad posledním místem, kde by paleontologové hledali ostatky předchůdců moderního člověka. Ostrovy od pradávna obklopovalo širé moře, což byla překážka, kterou primitivní hominidé podle vědců neměli šanci překonat. A přesto zde archeolog Armand Mijares objevil lidskou kůstku starou 60 tisíc let. K nálezu posléze přibyly další. A přepsaly učebnice.

Kůstka z nártu, kterou v roce 2007 Mijares našel v jeskyni Callao na filipínském ostrově Luzon, svou velikostí druhu Homo sapiens neodpovídala. Archeolog tušil, že mohla patřit menšímu, dosud neznámému hominidovi. V závěrech byl ale opatrný, neboť se v té době ve vědeckých kruzích vedla vášnivá diskuze o kostře "hobita" nalezené na indonéském ostrově Flores. Mnoho odborníků zatvrzele odmítalo možnost, že v Indonésii mohl žít malý inteligentní hominid dorůstající výšky necelých 120 cm. Zakrslý vzrůst exempláře přisuzovali mikrocefalii, endemickému kretenismu a dalším poruchám.

Nejstarší lidský obratel starý 1,5 milionu let byl objeven v Izraeli. Ilustrační foto

Vědci nalezli 150 milionů let starou kost. Patřila vyhynulému druhu lidí Ubeidij

Skeptické hlasy utlumila americká paleoneuroložka Dean Falková, která lebku floreského člověka porovnala s desítkou lebek lidí trpících mikrocefalií a poukázala na značné rozdíly. Kromě toho se na ostrově našly ostatky dalších jedinců podobně nízkého vzrůstu. Stavbou těla tito dávní hominidé připomínali šimpanze, avšak chodili vzpřímeně a používali důmyslné kamenné nástroje. Masitou kořist si dokonce možná opékali na ohni.

Archeolog Armand Mijares ukazuje vykopané ostatky luzonského člověkaArcheolog Armand Mijares ukazuje vykopané ostatky luzonského člověkaZdroj: Profimedia.CZ

Hobit z Filipín

Armand Mijares veškeré novinky o člověku floreském přirozeně sledoval a čím dál více se utvrzoval v názoru, že podobný druh musel žít i na Luzonu. Vrátil se proto do místní jeskyně a kopal a kopal, až vykopal několik dalších kostí a sedm zubů. Ostatky patřily třem různým jedincům, kteří museli být za svého života snad ještě menší než člověk floreský. Na ostrově žili zhruba před 67-50 tisíci lety.

Bylo to teprve v roce 2019, kdy se Mijares ve spolupráci s australským paleontologem Philipem Piperem odvážil publikovat studii s jasnějšími závěry. Na Filipínách nalezl ostatky dosud neznámého lidského druhu, jemuž dal název Homo luzonensis. Hominid nese určité znaky moderních lidí, ale některými rysy se blíží australopitékům, kteří žili v Africe před dvěma až čtyřmi miliony let. Na kostech je rovněž vidět spřízněnost s člověkem vzpřímeným. Zakřivené prsty na rukou a nohou naznačují, že se tento druh s oblibou pohyboval na stromech.

Podrobnosti o výzkumu zachycuje video:

Zdroj: Youtube

Jak dávní lidé překonali moře?

Studie se setkala s nadšeným ohlasem a proti jejím výsledkům tentokrát nikdo neprotestoval. Naskytly se ale další otázky, které vědcům zavdaly nový důvod k výměnám názorů. Nikdo zatím nedokáže podat rozumné vysvětlení, odkud se člověk luzonský vzal a jak se dostal na Filipíny. DNA ostatků je kvůli horkému tropickému klimatu poškozena a nelze ji analyzovat.

Jeden ze čtyř zlatých klobouků z doby bronzové.

Nález 4 zlatých klobouků z doby bronzové přepíše dějiny. Čtvrtý je nejzáhadnější

Mohlo jít o australopitéky, kteří se nějakým způsobem ocitli na ostrovech a dále se tu vyvíjeli odděleně od zbytku své rasy? Anebo šlo o příslušníky druhu Homo sapiens, jimž se v důsledku omezené ostrovní stravy zmenšila stavba těla? V obou případech ale pořád zůstává záhadou, jak se luzonským lidem podařilo překonat moře. Vědci zatím nenašli lepší vysvětlení, než je sem náhodou zavála vlna tsunami. Je to prý pravděpodobnější než teorie, že si malí hominidé skákající po stromech postavili loď.

Zdroje: www.bbc.comwww.nature.comcs.wikipedia.org