V Kappadokii se nachází více než 250 podzemních měst vytesaných do tufu a také mnoho jeskynních kostelů. Derinkuyu je zatím největší a nejvyhlášenější, ale mohlo by mu konkurovat i další kappadocké podzemní město, ukryté pod hradem z byzantské doby v hlavním městě provincie Nevşehir, jež bylo objeveno v roce 2013. Je totiž možné, že je toto město ještě o třetinu větší než Derinkuyu.
Na dokument se podívejte zde:
Záhady Derinkuyu
Podzemní tunely ve městě Derinkuyu dosahují hloubky kolem 80 metrů. Vykopávky přitom dosáhly hloubky 40 metrů a ukázaly až 18 podzemních pater. Město Derinkuyu má komunikační síť s vnějším okolím samotného města a s vedlejším městem Kaymakli jej spojuje 8 km dlouhý tunel. Nikdo dodnes neví, jak a proč podzemní město vzniklo.
"Domy byly postaveny pod zemí, vchody do nich byly jako úzké studny, které se dole rozšiřovaly. Muži sestupovali po schodech. Uvnitř domů byly kozy, krávy, ovce a drůbež s mláďaty...," říká řecký historik Xenofón, který o podzemních městech hovořil jako první ve svém díle De ho Anabasis.
Název města znamená v překladu "hluboká studna". A paradoxní je i samotný nález města – objevil jej totiž muž, jeden z obyvatel Derinkuyu, který přestavoval svůj dům a když vyboural stěnu svého jeskynního domu, s překvapením zjistil, že za stěnou je místnost, kterou neznal, a za ní další a další – až odkryl dosud známé podzemní město v hloubce 18 pater. Patra jsou přitom dokonale organizovaná, aby uspokojila potřeby obyvatelstva, které žije v podzemí.
Derinkuyu.
Možná historie Derinkuyu
Předpokládá se, že stavbu Derinkuyu zahájili Frýgové. To byl indoevropský národ, který poté, co obyvatelé v římském období přijali křesťanství, začal do svých podzemních staveb zahrnovat kaple. Křesťansé pak využívali podzemní město k útěku před Římany.
Frýgové patřili mezi přední architekty doby železné a stojí za nimi složité megalomanské stavební projekty. Jiné teorie předpokládají, že podzemní město založili Peršané nebo Chetité.
Město samé však existuje díky několika dávným sopečným erupcím, při nichž se před několika miliony let z vrstev popela vytvořila pevná skála, kterou bylo možné také vytesat. Dlouho po erupcích si obyvatelé Kapadocie uvědomili, že mohou vytesat svá obydlí do kamene i do podzemí. Měkká hornina je porézní a křehká, proto mohli dávní lidé podzemní město rozsáhle vytesat pomocí jednoduchých nástrojů, jako je krumpáč a lopata.
Rozkvět podzemního města se však datuje až do byzantského období, kdy bylo Derinkuyu využíváno jako útočiště muslimských Arabů.
Jak se žilo v Derinkuyu?
Představujete si, jak se v takovém podzemním městě asi žilo? Byli byste překvapeni. Typický dům v Derinkuyu měl obytné prostory sestávající z ložnic, kuchyní, koupelen a často i malé svatyně.
Nechyběly zde větrací šachty a vodní kanály, které zajišťovaly větrání a tekoucí vodu. Voda byla dodávána z podzemních šachet. Je proto možné, že během úmorných letních žili obyvatelé Derinkuyu pravděpodobně pohodlněji než typičtí obyvatelé měst. Chybělo jim jen sluneční světlo.
Více podrobností najdete i v tomto videu:
Zásobování vodou bylo řízeno zdola nahoru, takže nižší patra mohla v případě potřeby přerušit přívod vody do vyšších pater, což pomohlo zabránit vetřelcům v otrávení studny.
Primární stránka města – bezpečí – však ale byla splněna na výbornou!
Když hrozilo nebezpečí, stáhli se obyvatelé do podzemí, zablokovali přístupové tunely kulatými kamennými dveřmi a uzavřeli se s dobytkem a zásobami, dokud hrozba nepominula. Navíc mohli použít skryté únikové cesty, aby se dostali ven živí.
Podzemní město Derinkuyu je nyní v omezené formě přístupné veřejnosti k návštěvě. Přístupných je asi pouze 10 % města.
Zdroje:
www.elorigendelhombre.com, www.zmescience.com, es.wikipedia.org/wiki/Derinkuyu
