www.sciencedaily.com, www.journals.plos.org, www.livescience.com
Po celé Evropě, od dnešního Německa, přes Česko až po Skandinávii byly tyto výrobky objeveny po tisících kusech. Jejich nápadná podoba vědce mátla. K čemu artefakty sloužily? Byly pouhými užitkovými předměty, klenoty nebo měly jinou funkci?
Stejný problém archeologové řešili i s hlavami seker a drobnými prsteny. Nizozemští odborníci Maikel Kuijpers a Catalin N. Popa z Leidenské univerzity se proto rozhodli, že tajemství památek z doby bronzové odhalí.
Relativní uniformita spolu se skutečností, že předměty byly objeveny ve svazcích nebo na hromádkách spíše než jednotlivě, napovídala, že byly používány jako raná platidla. „Pokud by se tato funkce potvrdila, staly by se jednou z nejstarších známých forem peněz na světě. Zároveň by se narušila představa, že primitivní společnosti neznaly komerční ekonomiku,” vysvětluje Kuijpers. „V našem výzkumu jsme tedy postupovali velice opatrně.”
Peníze z doby bronzové
Aby byl nějaký výrobek označen jako měna, musí splňovat několik podmínek. Musí ho být zhotoveno velké množství a musí být nějakým způsobem standardizovaný, pokud jde o vzhled a váhu. 2 639 prstenů, 1 780 žeber a 609 čepelí seker prvnímu pravidlu dostálo, s druhým měli odborníci problém. Jak lidé z doby bronzové poznali, jakou má věc hmotnost?
Evropská naleziště
Aby to archeologové zjistili, obrátili se na vědní obor, který zkoumá vztahy mezi fyzikálním a psychickým světem - psychofyziku. „Zabývá se souvislostí mezi reálnými vlastnostmi stimulu a lidskou reakcí na něj,” popisují autoři výzkumu. „Odhadnout váhu dvou předmětů lze jednoduše tím, že je vezmete do rukou a pocitově se snažíte odhadnout, zda jsou stejně těžké.”
Na tuto fyzikální veličinu se Kuijpers a Popa zaměřili proto, že je rozhodující pro stanovení hodnoty zboží ve většině ekonomických transakcí. Důležitý byl pro ně také fakt, že některé předměty byly k sobě svázány, a to pravděpodobně proto, aby vážily více.
Váha peněz
Odborníci si tak sedli a začali porovnávat hmotnosti jednotlivých artefaktů téže kategorie. Pokud měli pocit, že jsou podobně těžké, označili je za standardizované a naopak. Jejich výzkum odhalil, že předměty o hmotnosti mezi 176 a 217 gramů byly vnímány stejně jako věc o hmotnosti 196 gramů.
Nizozemští vědci tak poklady nalezené napříč Evropou vyhodnotili jako platidla. „Raná Eura měla podobu bronzových prstenů, žeber a seker,” píší. „Zároveň se domníváme, že výroba znatelně identických kopií předmětů vedla k samostatnému vývoji systému vážení.”
