Když bylo Turčinovi 11 let, zemřela jeho spolužačka. Mladý chlapec byl v šoku. Poprvé se setkal se smrtí. Ponořil se do sci-fi literatury a snažil se přijít na to, zda je tento stav konečný. Začal věřit tomu, že nikoli. V roce 2007 se proto stal členem Ruského transhumanistického hnutí. O pět let později založil první transhumanistickou politickou stranu a od roku 2014 sestavuje plán nesmrtelnosti. Ten zahrnuje prodloužení života, kryoniku a kvantovou nesmrtelnost.
Klíčem k uchování lidského bytí má být tzv. Dysonova sféra. Hypotetická konstrukce, která dokáže využívat energii produkovanou Sluncem. Skládá se z množství na sobě nezávislých solárních satelitů, již nápajejí superinteligentní počítač, v jehož útrobách je shromažďováno co nejvíce údajů o každém jedinci, s cílem vytvořit jeho přesnou digitální kopii.
Dysonova sféra a nesmrtelnost
Ta pak bude žít v simulované realitě. Do té doby, než opět zemře. V tu chvíli bude přenesena do digitálního záhrobí, jež bude sdílet se svými kamarády a rodinou. „Jakmile umělá inteligence vytvoří dokonalý hologram, je už možné všechno. Dokonce i obnovení biologického života," tvrdí badatel.
Superpočítač totiž nebude sbírat pouze zkušenosti, zážitky, sny a další prvky z reálného života, ale také se bude snažit z DNA stvořit klon fyzického těla. Proto si sám Turčin vede podrobné deníky o každé konverzaci a každodenních zážitcích.
Je tu však jeden problém. Dysonovu sféru zatím lidstvo zkonstruovat nedokáže a je otázkou, zda toho budeme někdy schopni. Neznáme žádný materiál, který by vydržel sluneční žár, ani technologie, jež by k hvězdě doletěly. Pokud by se tyto dva klíčové problémy vyřešily, nepochybně by docházelo ke srážkám přístrojů kvůli odchylkám v oběžné stabilitě.
Nesmrtelnost a digitální dvojče
Z vědeckých kruhů přicházejí další argumenty. „I kdybychom vyvinuli všechny druhy pokročilých technologií a nahráli svou osobnost do počítače poháněného Dysonovou sférou, stále bychom mluvili o prodloužení života a ne nesmrtelnosti. I z našeho Slunce se totiž jednoho dne stane supernova," říká profesorka filozofie a biologických věd na Clemson University Kelly Smith.
Zároveň, i do přesného zaznamenávání našich dat se statisticky musí vloudit chyby. „Není reálné vystavit někoho stejným vývojovým podmínkám," vysvětluje docent fyziky na Fordhamské univerzitě Stephen Holler. Člověk by tak nebyl svou přesnou kopií, ale digitálním dvojčetem. „To už nejsem já. Je to nová entita. Počítejme tedy raději s tím, že po naší smrti budeme mrtví."
Zdroj:
www.popularmechanics.com, www.veda.instory.cz, www.zoom.iprima.cz, www.academia.edu
