Eleonora Akvitánská se na svou dobu dožila i požehnaného věku 82 let, přestože přesné datum jejího narození není známo. Byla chválena pro svou krásu a byla považována za jednu z nejkrásnějších žen své doby. V dětství se jí dostalo toho nejlepšího možného vzdělání, díky němuž byla velice všestranná. Studovala aritmetiku, astronomii, historii i jazyky. Kromě vzdělání byla ale zároveň i velice osobitá a dobové prameny ji popisují jako "extrovertní, živou, inteligentní a svéhlavou". Měla za sebou dvě manželství, ani jedno ale nebylo šťastné.
Na dokument o této krasavici se podívejte zde:
Dvě nepříliš šťastná manželství
Po svém otci zdědila Eleonora celé Akvitánské vévodství, takže je jasné, že se o ni ucházely celé davy nápadníků. Nakonec se rozhodla, pouhé tři měsíce poté, co se stala sirotkem, pro Ludvíka VII. Mířila vysoko: Stala se rovnou francouzskou královnou. Do manželství tedy nevstoupila jako chudá příbuzná, ale s obrovským věnem a pozemky, jejichž vlastnictví Eleanořin otec ošetřil předmanželskou smlouvou, aby o ně nepřišla. S čím však její otec nepočítal, bylo, že Eleanora zůstane bez mužského dědice. Po třinácti letech manželství požádala Ludvíka o zrušení slibu, protože se ukázalo, že byli příbuzní, ale papež její žádost zamítl. Porodila tak Ludvíkovi druhou dceru Alix, a až poté se dočkala kýženého rozvodu.
Sňatek Ludvíka mladšího s Eleonorou Akvitánskou, stará rytina. Z časopisu Popular France, 1869.
Pouhých několik měsíců po rozvodu se Eleanora zasnoubila s Jindřichem II. a normandského vévodu a hraběte z Anjou si i vzala, přestože byli v ještě bližším příbuzenském svazku. Zlí jazykové dokonce tvrdí že sňatek s ním plánovala ještě vdaná za Ludvíka. Jindřich se pak stal anglickým králem Jindřichem II. a díky svatbě s Eleonorou mu patřila i velká část Francie. Ta byla v té době jiná rozlohou a jen samotná Akvitánie byla o celou třetinu větší než dnešní Francie. Jindřichovi porodila Eleanora během následujících 14 let osm dětí: pět synů a tři dcery. Tři z jejích synů se stali anglickými králi. Ani toto manželství však nakonec nevydrželo a manželé se často hádali. Jindřich nebyl zrovna věrný a svou krásnou ženu podváděl, dokonce měl spoustu dalších nemanželských dětí, čímž ona velmi trpěla. V roce 1169 se formálně rozešli. Eleanora se vrátila domů do Akvitánie.
Dvě křížové výpravy – s Ludvíkem
V roce 1144 bylo křižácké hrabství Edessa obsazeno atabegem z Mosulu Zengim. Tato zpráva šokovala západní Evropu a papež Eugenius III. vyzval k nové křížové výpravě. Té se zúčastnil i Eleanořin manžel, francouzský král Ludvík VII., který poklekl před opatem a za bouřlivého jásotu svého lidu přijal kříž. Vedle něj poklekla i Eleonora Akvitánská, která přijala kříž coby vévodkyně akvitánská a hraběnka z Poitou - nikoli jako královna Francie. Získala díky tomu podporu baronů a lordů, kteří jí, ale nikoli Ludvíkovi Francouzskému, dlužili úctu. Eleonořin příklad však inspiroval mnoho dalších šlechtičen, aby kříž přijaly také. Této první křížové výpravy se na Ludvíkově straně zúčastnilo asi 100 000 Francouzů i nejmenovaný počet "amazonek", jež se účastnily křížové výpravy na vlastní pěst, nepřímo ale pro Eleanoru. Jednalo se o její první křížovou výpravu, kterou učinila ve stejné době, jako její manžel. Nebyli však na výpravě společně, protože Ludvík složil slib čistoty po celou dobu křižácké výpravy.
Jejich cesta do Turecka proti Saracénům však skončila neúspěchem, který byl navíc v mnohém přičítán právě Eleanoře, jejíž vojsko vazalů ohrozilo francouzskou armádu a navíc zde byla dokonce i královna podezírána z nevěry se svým strýcem, s princem Raymondem. Pravdou je, že po návratu z křížové výpravy se manželství Eleanory a Ludvíka definitivně rozpadlo.
Krátké domácí štěstí a pohoda před doživotním žalářem
Až zpět doma Eleanora našla konečně kýžené štěstí. Její dvůr vzkvétal a byl plný učenců a vědců i náboženské svobody a tolerance, říkalo se mu dokonce "dvůr lásky". Eleanora podporovala umělce a sponzorovala umění, na dvoře vládli trubadúři, rytíři a dvorská láska. Když měl její syn v roce 1173 problémy s korunou, Eleonora se jej rozhodla v boji podpořit. To však naprosto rozlítilo jejího stále formálního manžela Jindřicha, který ji nechal zatknout. A z vězení až do smrti nevyšla. Zato její nejoblíbenější syn se stal králem Richardem Lví srdce.
Vojsko druhé křížové výpravy na středověké miniatuře.
Druhá křížová výprava – osvobození Richarda
Eleanora ze všech svých dětí milovala nejvíce právě Richarda. Ten byl pověstný svou horkou hlavou a rád se bil. Zatímco byl Richard na třetí křížové výpravě v Jeruzalémě, Eleonora zůstala v Anglii jako regentka. Podle všeho spravovala zemi docela dobře. Poměrně úsměvným faktem je, že když byl Richard v rámci křížové výpravy zajat, sama odcestovala do Německa, aby svému synovi vyjednala jeho vykoupení a návrat do Anglie. Richard totiž vyždímal ze země poměrně hodně peněz, aby mohl financovat svou křížovou výpravu. Jeho zajetí ale bylo ještě mnohem nákladnější, takže výkupné za něj téměř třikrát převyšovalo roční příjem Anglie. Sama Eleonora peníze sehnala a osobně odcestovala do Německa, aby se v roce 1193 postarala o jeho propuštění. Odcestovala také do Kastilie, aby sjednala sňatek jedné z Janových neteří se synem francouzského krále Filipa II.
Řeholní sestrou
V roce 1199 však Richard zemřel na následky zranění špatně vystřeleného šípu. Bylo mu 42 let a Eleanora se s jeho ztrátou nikdy nevyrovnala. Smutek nad jeho ztrátou měl hluboký dopad na její duševní pohodu. Eleanora se uzavřela do sebe a v roce 1201 přijala řeholní závoj. Eleonořino zdraví, které bylo již poměrně staré, zejména na tehdejší ženu, se rychle zhoršovalo. V roce 1201 vstoupila do kláštera ve Fontevraud v západní Francii.
Hrobky anglického krále Jindřicha II. a jeho královny Eleonory Akvitánské v opatství Fontevraux.
V opatství zůstala až do své smrti. Její hrob je dnes vedle Richardova hrobu i vedle hrobu jejího stejnojmenného syna. Díky svému požehnanému věku přežila Eleanora všechny své děti kromě dvou, krále Jana I. a své dcery Eleonory.
Zdroje: www.history.com, theleagueofextraordinaryladies.com, www.defenderofjerusalem.com,defendingcrusaderkingdoms.blogspot.com
