Osud dětí arcivévody d'Este po atentátu v Sarajevu: Ponížení v Čechách a Dachau

Potomci arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a vévodkyně Žofie Chotkové z rodu Hohenbergů se museli vyrovnat s krutým osudem

Potomci arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a vévodkyně Žofie Chotkové z rodu Hohenbergů se museli vyrovnat s krutým osudem

Foto: Wikimedia Commons, By Franz Dvorak, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9

Za velmi krátký čas přišli o rodiče i domov. Potomci arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a vévodkyně Žofie Chotkové z rodu Hohenbergů se museli vyrovnat s tak krutým osudem, že by to stačilo na léta terapie. Kam se po atentátu poděli?  

„Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“. To prý byla poslední slova arcivévody Ferdinanda, když jeho i jeho těhotnou ženu v Sarajevu postřelili. Zranění obou však byla smrtelná a během pár minut se z jejich tří dětí stali sirotci.

Tragická smrt rodičů však pouze odstartovala události, které do jejich životů zasáhly krutým způsobem. Naštěstí si ještě mohl Ernst, Maxmilián a nejstarší Žofie v prvních letech války užívat dětství na zámku Konopiště. Hladem ani nouzí netrpěli a možná proto se stali trnem v oku novým československým politikům.

"Musí se jim to vzít versus okradení sirotci - takový názor měl lid podle kronikáře Benešovského," říká v pořadu České televize historik Jan Galandauer a pokračuje: "To byl samozřejmě odhad, jelikož se průzkumy veřejného mínění nedělaly." (Zdroj: edu.ceskatelevize.cz)

Praxe však ukázala, že majetek Hohenbergů byl pro politiky cenný. Československé Národní shromážděni v prosinci 1918 vydalo zákon, kterým zakázalo užívání šlechtických titulů. O rok později, v rámci chystané pozemkové reformy, schválilo částečné vyvlastnění pozemků aristokracie. Posledním krokem bylo usnesení parlamentu založené na 208. článku mírové smlouvy vítězných mocností, které mluvilo o zabavení majetku všem Habsburkům. Po divoké diskuzi prošel zákon, jenž z hohenberských dětí udělal Habsburky. V tu chvíli tak děti neměly absolutně nic a z Konopiště musely kvapem odjet. S sebou si mohly vzít pouze troje šaty a jedny boty. Při prošacování jim byly zabaveny i fotografie rodičů.

Po odchodu se chlapci rozhodli, že odejdou do Rakouska, kde jim zbyl ještě nějaký rodový majetek a byli tam v bezpečí před vyvlastněním. Žofie zůstala v Československu a později se vdala za hraběte Bedřicha Nostitz-Rienecka. Při odsunu Němců se celá rodina musela přestěhovat do Německa. Jelikož měli německou národnost, museli synové během 2. světové války narukovat k Wehrmachtu a ani jeden z nich se domů nevrátil. Nejstarší Erwein zemřel v sovětském zajetí a mladší Franz na východní frontě. Nejmladší děti, syn Aloys a dcera Sophie, přežily.

V dubnu 1945 dostala rodina povolení vycestovat do Rakouska. Rozhodli se příležitost využít a usadili se na zámečku Geyeregg v Eisenerzu, který Žofie získala jako dědictví. Později se přestěhovali do Salzburgu. Žofie o mnoho let přežila své bratry. Zemřela v úctyhodných 89 letech, 27. října 1990. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Chlapce život zkoušel jiným způsobem. Jelikož oba dva nesnášeli Adolfa Hitlera a prosazovali Rakousko nezávislé na německé nadvládě, stali se nepohodlnými. Třešničku na dortu k tomu přidal ještě Ernst, když rozbil holí nástěnku s fotografií Vůdce. On i jeho bratr Maxmilián se za několik dní později ocitli v "dobytčáku" směr koncentrační tábor Dachau. Nelidské podmínky však snášeli s neobvyklou vůlí. Nebyli to žádní "mazánkové", a tak si na nich dozorci hodně "smlsli". "S oběma zacházeli (dozorci) krutě. Zapřáhli je jako zvířata do káry s výkaly. Hnali je od latríny k latríně za stálého bití," vzpomínal po letech rakouský spolkový kancléř a ministr zahraničí Leopold Fiegel. (Zdroj: www.idnes.cz) Prý se také dělili s ostatními vězni o jídlo a jejich pozitivní povaha pomáhala všem přežít. V Dachau byli až do roku 1939, pak je přesunuli do kamenolomu ve Flossenbürgu.

Gavrilo Princip

G. Princip: Za rozpoutání války jej stihl strašný trest, smrt byla vykoupením

Max se dostal na svobodu na sklonku roku 1940, byl ale nacisty držen v domácím vězení na zámku Artstetten, který byl také vyvlastněn a znárodněn. (Zdroj: cs.wikipedia.org) Bratr Ernst se domů vrátil až o tři roky později. Po osvobození Rakouska se Maxmilián stal starostou Artstettenu a byl zplnomocněncem Oty Habsbursko-Lotrinského pro majetková jednání mezi habsbursko-lotrinskou rodinou a rakouskou spolkovou vládou. Funkci vykonával až do infarktu, jemuž v šedesáti letech podlehl. O životě Ernsta po jeho návratu z koncentračního tábora nejsou žádné záznamy. Zemřel ve věku 49 let. (Zdroj: en.wikipedia.org)

Akční letáky