Krátce poté, co Herta Oberheuser vystudovala medicínu se specializací na dermatologii, vstoupila do nacistické strany a působila jako doktorka v řadách Svazu německých dívek. V letech 1940 a 1943 pak pracovala v koncentračních táborech Ravensbrück a Osvětm, kde měla za úkol vyvíjet nové léky proti infekcím. Nacistický režim zajímaly hlavně možnosti léčby zanícených ran zraněných vojáků, na čemž by nebylo nic špatného, kdyby se tyto možnosti nezkoumaly na živých, zdravých vězních.

Oběťmi experimentů Herty Oberheuser se jen v Ravensbrücku stalo 86 žen, většinu z nich tvořily polské politické vězeňkyně. Sadistická lékařka jim do otevřených ran vkládala kusy zrezavělého železa nebo špinavého dřeva, aby vyvolala infekci. Řadu dětí pak zabíjela injekcemi s barbituráty či olejem.

Herta Oberheuser byla mezi nacistickými lékaři jedinou ženou, kterou po válce soudil Norimberský tribunál. Ve vězení měla pobýt 20 let, nakonec však byla v tichosti propuštěna už po pěti letech pro dobré chování. V severním Německu si otevřela vlastní lékařskou praxi a nerušeně začala vydělávat slušné peníze.

V roce 1958 ji však poznala jedna z přeživších obětí Ravensbrücku a vzburcovala mezinárodní organizace, které se postaraly o to, aby byla Hertě odebrána lékařská licence. Herta se pokusila odvolat, ale neuspěla, a svou praxi musela jednou provždy uzavřít. Zemřela roku 1978 ve věku 66 let.