Podle historiků Otto Skorzeny nerespektoval žádná pravidla, neštítil se vraždit zajatce a civilisty a nedělalo mu problém pracovat pro kohokoli, kdo zaplatí. Právě jeho povaha byl důvod, proč si ho Hitler vyhlídl a posílal ho do akcí, v nichž se nemohl spolehnout pouze na obyčejné vojáky. Jednou z těchto akcí byla i záchrana italského spolutvůrce a zakladatele fašismu Benita Mussoliniho (Zdroj: https://allthatsinteresting.com/otto-skorzeny).

Otto Skorzeny se narodil 12. června 1908 ve Vídni jako druhý syn do středostavovské rakousko-uherské rodiny. Jeho otec Anton měl kořeny v Čechách, matka Flora na Slovensku. K legendární jizvě na tváři, díky které mu Američané přezdívali Scarface, tedy Zjizvená tvář, přišel jako student - buršák - při boji s mečem. Díky tomu, že se znal s budoucím šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Reinharda Heydricha, Ernstem Kaltenbrunnerem, začal budovat kariéru v elitní jednotce Lieberstandarte SS Adolf Hitler. V ní prokázal takovou statečnost, že mu následně Hitler předložil úkol - vysvobodit Mussoliniho (Zdroj: https://www.worldwars.com/otto-skorzenys-rescue-of-mussolini-12-september-1943/).

Právě průběhem této akce se klidně tvůrci Jamese Bonda mohli inspirovat. Kluzáky s hákovými kříži se tiše vznášeli nad italskými Alpami a hledali místo k přistání. Jediné vhodné našli u hotelu, kde Mussoliniho drželi. Po krátké přestřelce výsadkáři prominentního vězně osvobodili, Skorzeny s ním nasedl do letadla, které ale bylo, díky jejich váze, přetížené a mělo problém vzlétnout. Zjizvená tvář však pilota donutil, aby udělal vše, co je v jeho silách. Dodnes zůstává záhadou, jak je možné, že letadlo nespadlo do údolí a celou posádku dopravilo do bezpečí (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Otto_Skorzeny).

Další akce podobného typu na sebe nenechaly dlouho čekat. Ke konci války stál Skorzeny u většiny špinavostí z celé Evropy. Jeho komando potlačilo Slovenské národní povstání a vraždilo v Jugoslávii, Polsku i na Moravě. Na konci války sám Zjizvená tvář popravoval vojáky, kteří se snažili dezertovat. Neunikl ale Američanům, kteří ho uvěznili v zajateckém táboře v Darmstadte. Odtud v roce 1948 unikl a začal poskytovat poradenské služby. Cvičil tak speciální jednotky egyptské armády, radil prezidentu Džamálovi Násirovi, a pak se nechal najmout Mossadem. Dne 5. července 1975 zemřel v Madridu na rakovinu plic. Dodnes je tento muž známý jako „nejnebezpečnější muž Evropy“, ne pro to, čeho dosáhl, ale čeho by dosáhnout mohl.