Homosexualita u Vikingů. Jejich přístup byl přirozený, ale pro nás absurdní

Vikingové považovali za nejdůležitější být dominantní.

Vikingové považovali za nejdůležitější být dominantní.

Foto: Brambilla Simone / Shutterstock.com

O milostném životě Vikingů a hrátkách vikinských žen jsme již psali. Jak to ale bylo u Vikingů s láskou ke stejnému pohlaví? Byla tolerována? Existovala vůbec? Ano, protože Vikingové nekategorizovali lidi na homosexuály, bisexuály nebo heterosexuály. V milostných vztazích rozlišovali jen dominantní a submisivní roli, bez ohledu na pohlaví. Důležité bylo „chovat se jako muž“. Vikingové přistupovali k milostným vztahům pragmaticky a své ženy chránili.

Právě mužnost měla totiž ve vikinské společnosti prvořadý význam, a to bez ohledu na orientaci. Muž tedy mohl pěstovat i lásku k jinému muži, ale musel zastávat dominantní roli. Nabízí se tedy otázka, jakou roli pak zastával jeho partner…? Být submisivní bylo totiž u Vikingů ponižující, a právě znásilnění muže bylo způsobem, jak ho ponížit a potrestat.

Vikingové nepovažovali homosexualitu za něco zlého, zvráceného, vrozeně odporujícího přírodním zákonům ani za žádnou jinou zátěž spojenou s tímto pojmem, kterou západní kultuře poskytla křesťanská víra. Ale domnívali se, že pokud se muž v sexuálních záležitostech podřizuje druhému, dělá to i v jiných oblastech, takže je spíše následovníkem než vůdcem.

Pinterest

Pragmatický společnost Vikingů

Obvinění muže ze zbabělosti v bitvě. A „ergi“, neboli „ten, kdo je penetrován“. Toto byly dvě nejhorší urážky mezi Vikingy. Byly dokonce tak smrtící, že by vedly k vraždě. Hlavním cílem vikingské společnosti bylo přežít, takže se očekávalo, že muži budou stateční a ženy budou rodit děti, aby rod pokračoval.

Navzdory tomu, co naznačují některé legendy o severských bozích jako Ása-Þór, Loki a Ódinn, se zdá, že postoje k homosexualitě byly v každodenním životě Vikingů poněkud odmítavé. Pak se ještě více zpřísnily s příchodem křesťanství.

Zdroj: Youtube

Tíhnutí ke stejnému pohlaví muselo být tajeno

Homosexualita v dnešní podobě na Islandu za dob Vikingů neexistovala. Samozřejmě, že zde byla, ale tehdejší lidé neměli možnost se ke svým preferencím nijak vyjádřit. Předkřesťanský Island nepovažoval homosexualitu jako takovou za zločin. Prvořadé ale bylo manželství, takže kdyby se k ní někdo přihlásil, bylo by to nezákonné. Společnost vyžadovala, aby každý plodil především děti. Ostatní vztahy pak byly záležitostí každého. Ale homosexuální narážky již v té době hojně existovaly, proto je jisté, že zde homosexualita existovala. Nošení oděvů druhého pohlaví bylo také považováno za ponižující, a to nejen pro osobu, která tak činila, ale i pro jejího manžela – muži se do ženských šatů nehnali.

Kdo byl anděl smrti?  Při vikinských pohřbech náčelníků měl strašlivou funkci

Kdo byl anděl smrti? Při vikinských pohřbech náčelníků měl strašlivou funkci

Partner stejného pohlaví? Pak jedině v dominanci

Ve vikinské éře byl přijatelný jen ten typ homosexuality, a to hraní "aktivní" role. Jednalo se většinou o znásilnění protivníků a nepřátel po prohrané bitvě, protože to byl ten nejhorší trest. Ke znásilnění muže jiným mužem coby druhu ponížení docházelo proto, že znásilnění se počítalo mezi smrtelné rány (=hin meiri sár), které bylo možné zasadit proti tělu: rána do mozku, trupu nebo do morku kostí. Považovalo se to za "odháčkování" muže, aby "hrál roli ženy", přeneseně tedy, aby byl ponížen a deklasován. Otroci byli něco jiného: mezi nimi byli i mužští prostituti.

V mnoha domácnostech vikingské éry se vedle oficiální manželky nacházely i konkubíny, takže v jednom domě žila vždy skupina žen, které nebyly navzájem příbuzné. V samotném domě existovaly části pouze pro ženy, kam muž nesměl vstoupit, protože by byl považován za zženštilého.

 

Zdroje:

historyofyesterday.comwww.vikinganswerlady.comblogs.transparent.com