Starověké antické lázně byly kromě potůčků a jezírek jediným místem, kde se ženy i muži mohli umýt a trochu zrelaxovat. V nabídce byly nejenom oddělené lázně, ale i smíšené – ty však sloužily primárně k relaxu ostřejšího významu. Do těch většina cudných žen ani nepáchla, protože dobře věděly, že jsou semeništěm pohlavních nemocí, a existovalo riziko, že během pobytu ve vodě otěhotní – každá dívka byla svou matkou poučena, že horká voda roztahuje póry, do nichž mohou vniknout zatoulané spermie a ženu oplodnit.

Raný středověk je popisován nejen jako doba temna (ve světě), ale i období špíny. Není to úplně pravda, alespoň ne pro smetánku. Římský císař Karel Veliký, jenž vládl v letech 768-814, zřídil pro celý královský dvůr bazén s horkou vodou. Koupal se v něm on sám, jeho synové, šlechtici, a dokonce i služebnictvo. Ženy nebyly opomíjeny, ale horkou koupel si dopřávaly velmi zřídka.

Hygienická doba Marie Terezie

Jak doby postupovaly dále, stala se častá hygiena hříchem a špína důkazem zbožnosti. Mnichům bylo dovoleno vykoupat se nanejvýš dvakrát ročně, žena, která se zkrášlovala a maskovala nevábný odér, byla označena za nehezkou.

Lepší časy nastaly s usednutím Marie Terezie na trůn. Panovnice šířila osvětu správné hygieny a sepsala zdravotní řád, díky kterému vznikly potřebné orgány, jež prováděly hygienický dozor různých zdravotnických zařízení, a tím bojovaly proti vzniku a šíření epidemií. Marie všem kladla na srdce, aby hygienu nezanedbávali, a obyvatelé její přání skromně plnili.

Ženy z vyšších vrstev si navykly na rána v horké vaně, péči o pleť i zuby a celkový vzhled – košile i spodní prádlo měnily každý den. Co se týče střední a nižší střední třídy, oblečení se obměňovalo jednou týdně a koupel se prováděla nejčastěji v sobotu. Nejchudší vrstva společnosti neměla moc na vybranou a v jedněch napuštěných neckách se vykoupala celá rodina.

Nahota je hřích

Ženy se musely koupat v košilích. Nebylo to opatřeno zákonem, jako spíše zakořeněným pocitem hanby – vidět vlastní nahé tělo se pokládalo za hřích. Když se košilka nadzvedla a ony spatřily své intimní partie nebo jejich část, pokřižovaly se. Takové situaci se vyhýbaly tím, že se mydlily se zavřenýma očima.

S příchodem 19. století se situace diametrálně změnila. Osobní hygiena byla považována za samozřejmost, kdo se pravidelně nemyl, ten se vyčlenil ze společnosti. Nejnižší sociální vrstva to sice moc neřešila, zato aristokratická společnost neodešla z pokoje, dokud nevoněla po mydlinkách.