Jáma smrti v Uru: Hromadný hrob vypráví strašný příběh lidských obětí

Mezopotámská pohřební kultura, ilustrační foto

Mezopotámská pohřební kultura, ilustrační foto

Foto: matrioshka / Shutterstock

Hroby často vydávají svá hrůzná svědectví. Nejinak je tomu i v případě hromadných obětí ve starověké Mezopotámii, které byly objeveny během vykopávek sira Charlese Leonarda Woolleyho v Uru v letech 1922 až 1934. Jámy smrti často obsahovaly skutečně hrůzostrašné nálezy. Nejpověstnější je Velká jáma smrti, která skrývala ostatky 74 lidí.

Největším nálezem je tak zvaná Velká jáma smrti v Uru, originálně nazvaná PG 1237, kde bylo nalezeno celkem 74 těl, z čehož pouze šest patřilo mužům a zbytek ženám. Jáma byla masovým hrobem, v němž byla těla uspořádána v řadách a bohatě oblečena. Pravděpodobně se jednalo o těla lidí, kteří museli podle tradice následovat svého pána i do posmrtného života.

Pohřební scéna. Ilustrační foto.Pohřební scéna. Ilustrační foto.Zdroj: Neznámý / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Na základě uspořádání těl přišli vědci s hypotézou, že všechna ostatní těla poddaných nebo ošetřovatelů byla do hrobu položena s královnou, nebo hlavním pohřbeným. Tyto ostatní osoby byly zřejmě otráveny nějakým druhem jedu, který je buď rovnou zabil, nebo alespoň způsobil ztrátu vědomí. Závěr ale není dosud jednotný.

 Pinterest

Tajemství PG 1237 neobjasněno

V Uru bylo nalezeno mnoho jam smrti. O většině se předpokládalo, že byly vybudovány kolem hlavního pohřbeného nebo v jeho nejbližším okolí, ale hypotéza byla postupně stále více zpochybňována. K tomu přispěla i největší z nich, Woolleyho PG 1237.

Těla šesti mužů byla přitom nalezena hned u vchodu do jámy a vzhledem k tomu, že byla vybavena přilbou a zbraněmi, jednalo se zřejmě o strážce. Ti měli hrobku chránit před případnými vykradači. Svou kompozici měla i dominující ženská těla, která ležela ve čtyřech řadách v severozápadním rohu hrobky. Pouze šest z nich bylo pod baldachýnem v jižním rohu a dalších šest u jihovýchodní stěny hrobky. O skutečném původu všech těl není dosud známo nic konkrétního, přestože i zde existuje více hypotéz - o královně a jejích služkách či ošetřovatelkách.

Enkidu ve vzteku proklel všechny prodejné ženy.

Příběh Ištar, první lehké ženy v dějinách,a její kruté pomsty krásnému mladíkovi

Královna Puabi

Zdá se, že se buď jednalo o pána a jeho manželky a poddané. Nebo o královnu a krále. Nebo mohlo jít o hrob více významných osob, pohřbených dle dobových pohřebních tradic. Pravdou ale je, že dvě z nalezených koster, zejména ta, která měla číslo 61, byla více zdobená než těla ostatních, a to dokonce i více než těla žen.

Ženy obvykle nosily pouze jednoduché čelenky ze zlata, stříbra a lapisu lazuli. Zato tělo 61 – a k tomu ještě jedno tělo – měly čelenky zdobenější a propracovanější. Druhým tělem byla Puabi, o níž si archeologové myslí, že byla královnou. Vědci na tom postavili hypotézu, že právě tělo 61 je hlavním obyvatelem a „majitelem“ Velké jámy smrti.

 Pinterest

Jed anebo jiná forma smrti?

Archeologické a antropologické muzeum Pensylvánské univerzity později vypracovalo další studii, podle níž na lebkách ženy a jednoho vojáka byly zjištěny stopy násilí. Jednalo se o rány zřejmě tupým nástrojem, které musely být uštědřeny proto, že jed zřejmě neúčinkoval stoprocentně. Nikdo přitom nechtěl, aby byli lidé pohřbeni zaživa a plného vědomí. Možná byli jen omámeni a později usmrceni ranami do hlavy. Ani tato teorie ale není potvrzena. Háčkem totiž je, proč by byly stopy násilí nalezeny jen na některých lebkách.

Zdroje:

archaeology-world.com, www.miamighostchronicles.comwww.ancient-origins.net